Skotsko 2014

Zas mě to táhne o kus dál,
zas nemám doma nikde stání,
desítky důvodů si sháním,
už abych na cestu se dal ...
(Wabi Daněk)

To mi tak jednou zavolala Lucka: "Machu, co děláš takto 22. února?". Já že nic - a prej pojeď do Skotska.

A že jo. Tak ještě dotaz, co na to Máří, co firma, honem sehnat letenky (strašné) a už jenom hypnotizovat počasí. Prej tam budou 3 druhy počasí: drizzle rain, middle rain a heavy rain. A větr s nárazy 57 kn. Tož v tom jsem ještě nejezdil. A nevím, jestli mi to chybí. Samozřejmě jsem si první koupil lístky na vlak a až potom jsem se podíval, kdy mi to letí. Jenom 4 hodiny rozdíl. Ale zato jsem aspoň cajzlom postřihal vinohrad.
Buzerace na letištích dosáhla zase vyššího levelu - už zouvají i boty. V Glasgow bylo dost zajímavé přistání, úplně jsem cítil jak se pilot potil. Turbulence jak prase, ani velikost Boeingu nepomohla. Nakonec finální příjezd řešil taxík - 20 liber.

Neděle 23. 2.
Jede posádka absolutních profíků a bláznů, si tady připadám nepřístojně. Každý má za sebou aspoň Atlantik, na moři jak doma, Mirda je např. instruktor. Venku prší, všecko je mokré (hadry jsou vlhké už teďka - kabela není nepromokavá). Ale místní říkají, že když je tady předpověď, že bude hezky, tak opravdu bude hezky. Loni to říkali 2x.
Den jsme strávili u Lucky, venku počasí nic moc, tak jsme studovali meteorologii a vysílačky. Potom se trochu udělalo pěkně, tak honem do Tesca nakoupit - a udělal jsem jim stejky, fazolky a růžičkovou kapustu. A Guiness a ořechovku.
Odpoledne jsme konečně přijeli do maríny, převzali loď (Hanse 411), nafasoval jsem bundu, každý si vyzkoušel, jak se volá may-day, nějakou tu večeři a spát. Studená loď.

Pondělí 24. 2.
Vyjeli jsme víceméně v pohodě. V noci byla pravda zima, ale po oblečení se to dalo. Cílem plavby bylo obeplout ostrov Bute a potom dolů na severní okraj ostrova Arran. Den byl z jachtařského pohledu ideální. Vítr kolem 20 (později víc), nepršelo, víceméně bezproblémová plavba. Ke konci pravda to byl i trochu adrenalin, přistání v silnějším větru, potom jsme se šli podívat na místní hrad - ale jenom jsme došli k lodi, už jsme viděli cvrkot kolem, prej sice kotvíme dobře, ale má foukat nějakých 40kn vítr a prej to bude bezpečnější na bójce. Tak jsme potmě hledali bójku a nahazovali lano. Po nekonečných pokusech se to podařilo, potom ještě nějaké kuře na kari a konec. Prej budeme hlídkovat. V noci jsem měl hlídku a vzpomněl jsem si, že by bylo vhodné si zapamatovat místopis. Lochranza se to jmenuje. A taky stojí za zmínku, že se může stát, že v kanále se změní logika bójí, na začátku je to normálně a potom zničeno nic je na levoboku zelená a vpravo červená. Jo a samopřehazovací kosatka je boží vynález. A ve spojení s Hanse paráda.
Úterý 25. 2.
Ráno se pomalu budíme a najednou fofr, prej to dneska bude až k 9 a honem pryč. Tak jsme jeli téměř stejnou trasou, jenom trochu foukalo. Když jsem tam stál, viděl jsem i číslo 50. Ale až na to číslo pohoda. Je to tady samá bóje, člověk si musí pořád dávat pozor. A do toho všecky druhy počasí. Tak jsme to objeli a že ještě kousek, potom to otočíme a konec. Jenomže potom tam byla čistá 9, vítr 40, vlny jak prase, a horší a horší - tak znova změna plánu a po větru do mariny Invrerkip.
Příjezd ukázkový (už bylo skoro 10), večeře a že bude školení.
Školíme sekundární přístavy. Low water, high water. Večer byla hospoda, chutnal jsem místní whisky Arran, haggies, black pudding a nějakou pepřovou omáčku. Famózní. Ta whisky mohla být lepší, ale pořád byla v kategorii single malted 10 year. A v hospodě byly fotky hydroplánů.
Zítra to má bejt prej nuda - 7bf. Tak budeme trénovat příjezd a vázání na molo pod plachtama.
Středa 26. 2.
Pohodový den. Vyplutí přes springy, ale před tím jsme museli udělat navigační plán. A protože je tady samá mělčina a bóje, musí se dělat pořádně. Foukalo tak nějak pěkně, plán byl, a dokonce jsme měli sluníčko jak z Hollywoodu: 5-4-3-2-1 slunce, 5-4-3-2-1 konec. Následně jsme dělali MOBika (heave to = crash tack) a už jenom jeli až do Rothesay, kde mají prej úžasné chips-and-fish a indickou či jakou kuchyň. Ale všecko zavřené. Takže jenom Laphroag a zase učení. Nakonec jsme jenom kecali a šli spát pozdě. Přece jenom byl příjezd do úzké mariny s vyjednáváním přístupu, byli jsme vyfoukaní a tak.
Čtvrtek 27. 2.
Ráno jsme školili proudy a potom jsme mohli navštívit viktoriánské záchodky. A turistické centrum a hrad. Tak jsme vyjeli a tréning bojky na plachtu, kotvení, čtvero ročních období a pořad jachtání se specialitou co kapitán to jiný názor. Dokonce musel Dan pozvednout hlas. Nahoře byl Dušan, Luboš, Zdeněk a mach, zbytek seděl dole. Večer jsme přijeli do domovského Largsu a že půjdeme zase na povolené jedno. Tady v Largsu je úžasná hospoda. Dražší, ale dost dobrá.
Teďka tady sedíme a probíráme politiku, je tu plno chytrých lidí, plno zajímavých názorů. S mnohými nesouhlasím, ale je nutné se nad tím zamyslet.
Pátek 28. 2.
Prej vyjdeme v 6:00, když bude foukat. Ale místo větru byl déšť a hladina jak zrcadlo, tak jsme se jenom prekulili a spali až do 8. A ráno slaninka s vejci. A potom se jelo jenom tak jachtat. Largs, Millport volná voda a sem a tam, opět 4 roční období - klasika. No a potom konec zvonec.
Zvonky:
Nakrm opici a na nic nešahej.
Nemáte paralen? Asi jsem nemocný, je mi teplo
Je někdo u kormidla? Jo je tam Luboš, Dušan, Zdeněk a mach. Tam je lidí.
Já nemůžu, já mám malé letadlo.
Stojí za zmínku:
Vynikající kuchyně, black pudding a hagies, zajímavá whisky, pečlivé počítání a navigace, úžasná krajina, počasí, 5 kapitánů na palubě, 5 názorů, vítr 10bf, blbé značení boji, viktoriánské záchodky, kroupy a koulovačka, sluneční brýle, přivázaná u plotny, M íra vtipy, povol to až na vant, upadni, …
Posádka:
Daniel Drahoš, Pavlína Pucholtová, Míra Šuba, Pavel Sobotka a já.
Sobota, neděle 1. - 2. 3. 
Prej se budeme kulturně využívat a objevovat Skotsko ze země. Na sobotu byl naplánován výlet na Lochlomond (zdejší sladkovodní loch). A protože se místní Č echové druží, tak se jelo k Petře (ta nabalila sviště), počkali jsme na Dana a vydali se na výlet. Jezero, příroda, ale mateřská školka. S děckama se nedalo nikam dojít, navíc maminy si pro ně vzaly krosničky (jedna měla tak 10kg), hrůza a utrpení. A zima, zase když se člověk nabalil, tak nafasoval sviště a zas byl splavený - ne, tuto části výletu nemůžeme považovat za zážitek. Ale potom Dan objevil lodičky, a protože už byl den na pevné zemi, tak měl asi absťák, a že se jde na vodu (8 liber). A to se mi líbilo. Každý druhý barák hrad, vedle golfové hřiště a dole u mola přivázaný hydroplán.
Tak jsme se povozili a jenom jsme si sedli, už se nám každému začal y zavírat víka - ale to ne, Martina (žena od Dana) má dneska 40. A že jsme zvaní na party. Tak jsme koupili kytku, udělali doma ještě nějaký ten oběd a zpátky na oslavu. A tam na nás čekala anglická rodinka a konverzace se vedla v angličtině.
Druh ý den jsem pomáhal Honzovi nakonfigurovat domácí síť a potom že půjdeme do muzea. Jo. Krásný trojstěžník a muzeum pohyblivých veh i klů. No a potom už jenom rozloučit a letiště.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Skotsko 2018

Štýrsko 2018