Matouš 5,3
Blahoslaveni chudým duchem neboť jejich je království nebeské.
Když dovolená, tak tam kde prší a dělá se blbě.
Čtvrtek 19.6
Ráno jsme naházeli po snídani batožiny do passatu, uzamkli barák ve Vítkově péči a vyrazili směr Skalice u Frýdku Místku. Ještě bylo třeba vyměnit libry ve směnárně ve Veselí a koupit pár sušenek. Před polednem jsme byli u Jury s Barčou, dostali jsme oběd, Jura vyzvedl děti ze školy i Bára dorazila. Po třetí jsme nasedli k Jurovi s Ondrou a vyrazili směr Krakow. Na parkovišti před letištěm jsme se potkali s Pařezem a Myškou. Lufthansa letěla na čas, přestup ve Frankfurtu bez problémů, v Edinburghu jsme byli kolem půlnoci. Airlinkem k Waverley station a městským busem k zabookovanému ubytování v pěkné zahradní čtvrti. Kousek od moře, takže nám do usínání řvali rackové.
Zajímavosti dne: Mach vytrousil v Krakově šusťákovou bundu, ale s pomocí Pařeza ji zase našel.
Pátek - Edinburgh
Dnešek byl naplánován jako prohlídka města. Ráno jsme u žida (Pako) nakoupili snídani - sejra, slaninu a honem ven, autobus a výstup v centru. A klasika - hrad, královská míle, Grass market, Whisky experience, hřbitov a procházky a procházky. Venku horko jak v krávě - hledali jsme spíš stín než úchvatné zážitky. Holky že musí dobýt Artušovo sedlo (my chlapi jsme si dáchli ve stínu) a ještě-že vyzvednout auto. To nám pravda trochu nevyšlo, prej že až v 9. Tak jsme se ještě jednou prošli na Grass market, tam si dali večeři a konečně auto, večerní porada a něco kolem půlnoci spát.
Sobota - výlet
Po snídani jsme se naskládali do půjčeného auta (Nissan X-Trail) a vyjeli z Edi - nejdříve k sochám Kelpies, odsud na Falkirk wheel a pak k památníku Williama Wallace. Všichni si šli vyšlápnout schody na 70m vysoký monument, jen já a Mach lenošně jsme zůstali dole. O půl jedné se z brány vyřítil chlap s mečem, prohlásil, že kdo si chce poslechnout jak to s tím Williamem bylo a jak Angličanům nakopal prdel tak že máme jít za ním. Sedli jsme si na trávník a další půlhodinu poslouchali o skotských dějinách ze 13 století.
Další plánovanou zastávkou na Pařezovo přání byl nějaký Skotský hrad. Volba padla na Donane Castle. Prohlídka bez průvodce protože audio jsem zavrhla. Bylo to docela pěkné šlechtické sídlo docela zachovalé co do množství kamení. Nicméně vnitřní výbava byla velmi skromná jenom spíš obrázky toho jak to tam kdysi dávno vypadalo a nebo popisy podobného ražení. Další cesta vedla do národního parku Loch lomond. To už jsme definitivně vyjeli do Highlands, vysočiny, mezi tamní údolí lesy řeky a potůčky. Cestou jsme se zastavili na vodopádech, kde se koupali lidi a následně se tam koupala i Myška s Pařezem. Myslela jsem si že jsou to nějaké horké prameny ale ne byla to normální lesní říčka. Pak jsme se zastavili na pozdní oběd, kdy jsme si dali pravé skotské scones s tučnou sbíranou smetanou a anglickým čajem. Nakonec jsme obdivovali malebnou vesničku Luss z břidlicovými domečky postavenými v dobách kdy se v okolí těžil tenhle kámen pak už nás tlačil čas a po dálnici kolem Glasgow jsme se vrátili do Edinburghu nakoupili jsme v Tescu, vrátili auto nakoupili ještě jízdenky autobusem do Obanu na druhý den a vrátili jsme se na ubytování. Po 11 jsme zalehli do postele
Neděle - start
Cílem dne bylo dostat se do Obanu. Všecko šlapalo jak na drátkách.
Snídaně, Máří má nějaký střevní katar, balit, odchod, autobus a jedeme. V autobuse zima - dle řidiče tam zima bude protože on je Scott a navíc je tlustý. Dlouhá cesta, déšť, přestup, déšť, Obán a tam jsme se schovali v Costa Café dali si čaj a potom že procházku. My jsme zjistili, že je neděle takže pharmaci je zavřená a v pálenici je plno. Takže chůze od ničeho k ničemu. Ale došel hlad a čína byla byla zavřená Takže fish&chips. Teda já jsem měl black pudink (to znamená jelítko). A kolegáčci mušle, ústřice a tak. Loď se jmenuje Osprey, francouz, 45 deck saloon. Kapitán je Angličan, Donal Boyle a zdá se že by mohl být v pohodě. Prý až zítra se dozvíme víc.
Pondělí - první den plavby
Rozvážný začátek dne. Něco jsme nakoupili večer, takže klidný start dne a čekali jsme na Donala - ten šel nakupovat. Ale co se dá dělat? Tak jsme dolili vodu, zkontrolovali co šlo a až někdy, někdy se vrátil a donesl nákup s velikým N. Maso, hromada zeleniny a prý bude vařit. Někdy kolem 10:30 jsme vyrazili. Foukalo ale do čumáku takže motor. A chvilku déšť, chvilku pod mrakem sluníčko nebylo - jeli jsme kanálem kolem ostrova Mull do severozápadního cípu, do městečka Tobemory. Někde před koncem jsme vytáhli i plachty - druhý rev, foukalo tak 20+. Vzdálenost může být tak 25NM - před čtvrtou jsme byli na místě. Procházka, krásné barevné město s kostelem a pálenicí. AI mi řekla, že se tady pálí dvě druhy whisky - silná kouřová a jemná z vysočiny. Bohužel pálenica pro návštěvníky už byla zavřená. Whisky měli ale 10 až 21 roků a za patřičnou cenu. Takže jenom kuk a jeden vzorek a procházka. Donal zatím na lodi vaří. Je to v procesu a nádherně to voní - nějaké kari. Chtělo by to lepší jazykovou výbavu - asi bychom si pokecali. Jinak má tu kytary kytaru housle a vaří.
Úterý Tomeborry-Cana
Vyrazili jsme v klidu - Ondra to vyjížděl a volná voda. Plachty, druhý ref a pořádný náklon. A během dne (7 hodin plavby) jsme všichni vymrzli. A tu a tam jsme museli řešit nevolnost, ale naštěstí pořád pohoda. Na ostrově Canna nás čekala nás čekalo kotvení na rejdě a výlet do místních pamětihodnosti (prý tady žije tak 30 lidí), ale i tak mají tři kostely. A člověk se pomalu stydí za svoji zemi. Obchod znamená místnost, zboží, sešitek kam píšeš co sis vzal a krabici s penězi. Jenom tak. Ubytování - tedy taková stodola - bylo to to samé, jenom otevřená krabice s bankovkami. Tam tak 30 liber a taky možnost se vybavit tričkem, čepicí, svetrem a tak dál. Jak řekl Pařez “zasraní komunisti”. Večer jsem si zašel do hospody - whisky Sky a famózní Talisker. Pařez si našel nějaké kešky. No a potom jsme přišli na loď, okoupali se (Myška Pařez Ondra) a tak nějak plus mínus spát. Ranní předpověď počasí nic moc - radši sázíme na jistotu a jenom tak poskakujeme Rum a domů.
Středa
Ráno byla ke snídani míchaná vajíčka se slaninkou křupavě opečenou. Podle plánu jsme vypluli směr ostrov Rum. V zátoce s hradem uprostřed jsme dovařili ze včerejšího boloňského masa s trochu brambor a mrkve polévku. Cestou jsme i vytáhli plachty na druhý ref ale pak vítr opadl a k Rumu jsme dojeli na motor. Po obědě jsme pokračovali - opět na motor na ostrov Muck, do chráněné zátoky na severu ostrova plné skalisek. Chlapi se opět snažili rozchodit motor na dinghi což se po chvilce i podařilo. Ale bohužel v polovině cesty na břeh motor definitivně chcípl. Druhá várka posádky už jela jen na vesla doprovázená skupinou tuleňů ve vodě. Na ostrově jsme se prošli nějakou polní cestou přes pastviny a políčky do přístavu na jihu ostrova, což bylo asi 2 km. Tady jsme se podívali do komunitního obchůdku Green Shed; navštívili jsme komunitní centrum s výstavou Hanes on Hearts a zašli do místní hospůdky. Na zpáteční cestě jsme se potkali s býkem, dvěma koňmi a spoustu dalších ovcí a bažantů. Donal nám mezi tím nachystal k večeři hamburgery se zvěřiny, hranolky, zeleninu, salát, smažené žampiony a další lahůdky Bylo to skvělé. Po večerní koupeli které se zúčastnila Myška Pařez a malý Ondra jsme si dali žolíky ale šli jsme nakonec brzy spát - vyjíždíme brzy abychom ujeli mizernému počasí.
Čtvrtek 26 června
Ráno jsme vyrazili podle plánu směr Tobemory. Vítr byl zatím jen mírný, vlny přiměřené, svítilo sluníčko a asi jenom jednou sprchlo. V cílové marině jsme tentokrát stáli na prstovém stání. Donal zamluvil večeři v místní restauraci; po polední polévce jsme si vyšli na procházku k vodopádům do Aros parku. Zastavili jsme se v městečku na pivo, tam jsme si zahráli šachy a dali jedno zázvorové pivo a pokračovali ještě na zmrzlinu a pak už jenom na loď. Po teplé sprše v marině jsme zamířili na večeři. Nabídka byla převážně rybí a mořské plody ale i steak a jako dezert mimo jiné i karamelový pudink se zmrzlinou. Odcházeli jsme nacpaní až k prasknutí. Večer pro nás Donal ještě nachystal malý koncert na housle a na kytaru - vesměs tradiční skotské písně. A tak přišla řeč i na historii Skotska na vyklízení Vysočiny gailštinu a tak dál. Před usnutím jsme si dali ještě partičku amerického žolíka
Pátek 27 června
Ráno jsme vstávali pozdě. V plánu byla návštěva destillery, protože předchozí den už měli plno. V 10 jsme tedy nastoupili na prohlídku. Zdejší palírna (je v provozu od roku 1798) nakupuje už hotový usušený slad, který si ale sami namelou, namíchají, vylouhují cukry, zkvasí a vydestilují a pak ještě minimálně tři roky nechají zrát v dubových již použitých sudech. Buď po sherry a nebo po americkém bourbonu, případně po nějakých ovocných pálenkách. Na závěrečné degustaci nám nabídli nejdřív single maled whisky s charakterem vysočiny a pak pro srovnání místní rašelinově smoked verzi; většina posádky věnovala druhý pohárek Machovi. Ondrovi byly pro jistotu zabaveny oba dva pohárky takže Mach byl maximálně uspokojen. Po obídku sestávajícím z polévky a rozpečených pirohů plněných hovězím masem a s gravy jsme vyjeli. Počasí se proměnilo do šediva, mlha zahalila pobřežní lesy a z vrchu to přikryly mraky. Jediným zpestřením bylo když jsme vjeli do regaty - asi 30 jachet, které mířili proti nám z Obanu do Tobemory. Celou cestu jsme motorovali proti větru, takže - colreg- jsme se jim museli vyhýbat. Nakonec jsme po třech hodinách zakotvily u mola v zátoce Lochaline. Venku zesílil déšť a tak zůstáváme na palubě až do večera. Po excelentní menu sestávajícím z párečku, bramborové kaše, omáčky gravy a mrkve s hráškem na másle, přestalo konečně pršet. Vydali jsme se na břeh. Marína sestává z jedné budovy se záchody a sprchou (za jednu libru) a ze zamčeného baru. Poblíž jsme ale našli saunu s krásným proskleným výhledem na moře přímo z potírny, ještě byla teplá. Na zavolání by bylo možné si ji objednat. My jsme se rozhodli pokračovat dál. Prošli jsme kolem pískovny kde se od druhé světové války těžil křemičitý písek speciálně pro výrobu skla. V místní vesničce jsme navštívili Social Club a dali si malé občerstvení. Akorát jsme se na tu chvilku (kvůli pivu a nealko pití) museli stát členy klubu. Dokončili jsme procházku už bez Donala, který se chtěl pobavit s místními; nás ale z té hospůdky spíš vyhnala hudba. Večer jsme si dali víno a další partičku amerických žolíků
Sobota 28 června
Uteklo to rychle. Po snídani jsme počkali na příliv ať nemusíme kličkovat mezi mělčinami; v 10:30 jsme vyrazili. Svítilo sluníčko, vlny prakticky žádné a foukal pěkný vítr s pravoboku tak akorát na druhý ref takže jsme si ještě krásně zaplachtili. Asi v jednu hodinu jsme byli v malém přístavu na ostrově přímo proti Obanu. Zakotvení u mola a po lehkém obědě jsme si vyšli k místnímu památníku první světové války a dál až na kopec zarostlý kapradím a s krásným výhledem kolem dokola. Mach hodnotil terén. Vzhledem k tomu, že zde za druhé světové války bylo vojenské letiště (akorát tak z jednoho konce ostrova na druhý) Pak jsme si v místním baru dali něco k pití a když dorazila Myška a Pařez kteří stihli navštívit i místní farmu. Vrátili jsme se na loď - Donal mezitím uvařil kari, které už krásně provonělo celou loď. Přejeli jsme přes kanál do Obanu, zakotvily a prohlásili naši plavbu za ukončenou. Zbývalo dokoupit nějaké dárečky. V 7 večer jsme snědli večeři a začali jsme balit. Ještě jsme koupili víno a poseděli s Donelem. Probírali jsme hlavně politiku, královnu, Evropskou unii, jídlo a pivo. Jízdenky už jsme měli díky Jurovi nakoupené.
Neděle 29
Vstávali jsme v 7:00 - poklidně jsme se nasnídali zabalili a v 9:00 jsme odjížděli z Obanu autobusem přímo na letiště do Edinburghu - tam jsme přečkali celé odpoledne protože se neoplatilo na těch pár hodin jet teď až do města. Večer jsme nastoupili do letadla Lufthansy směr Frankfurt a odtud jsme zamířili zpátky do Krakova. Jura nás odvezl k nim domů přespali jsme a v pondělí dopoledne jsme skočili do našeho auta a konečně jsme docestovali domů
Komentáře
Okomentovat