To mi takto koncem jara zavolal Alešek jestli nechci na loď – teda, katamarán dělat kibice (backup skippera first mate) prej zadarmo. Teda skoro. A protože nejsem Rotschild, takže jo. Jsem říkal, že do září času dost. Ale nebyla to takové dle představ; hromada mailů, skupinové sezení (oni v hospodě, já na teamsech), doporučená literatura co si každý musí naštudovat, videokurzy na vázání uzlů, prostě Pražáci se musí vychovávat. Držel jsem se zpátky.
I nastal vytoužený čas, Alešek ve čtvrtek přijel, že v pátek brzy ráno vyrazíme - s přespáním (a cestami mimo dálnice). Čtvrtek večer byl protkán vodopádem slov - prakticky od páté do desáté se nikdo nedostal ke slovu; naštěstí jsem dostal úkol - když už jsem tady, tak mi byly předány dva počítače nainstalovat tam Linux. Ještě že tak. Ponořil jsem se do svého světa a nemusel jsem odpovídat. Ale pozadí bylo. Druhý pro mě trochu překvapivý element byla zpráva, že Pražáci kupují suroviny na jídlo a že posílají jídelní lístek. To mě trochu vyvedlo z konceptu protože jsem byl inzerován jako první důstojník a kuchař; a samozřejmě jsem se na to nachystal. Nakoupené konzervy a představa co budu dělat, no a místo toho čtu - večeře gratinovaná čerstvá ryba, kuřecí prsa, krevety. Mám rád dobrou kuchyni, ale dělat rybu či krevety pro 10 lidí - kam to dáme? Kdo to bude dělat? A prý každý den se zastavíme v marině a nakoupíme čerstvé suroviny a ovoce. Tož napsal jsem svůj pohled na věc, ale to asi nepochopili. Tak uvidíme.
Cesta
V 7:00 start. Včera jsme museli ještě opravit auto - přidrátovat výfuk. Staňa byl, pravda, trochu kyselý ale naštěstí to netrvalo dlouho. Do 12:00 jsem jel, potom střídačka, normálně po okreskách, bez problémů. Ale v Maďarsku se prakticky nevyskytuje život. Žádný obchod, žádné restaurace, nic. Kolem té dvanácté, že bychom něco pojedli. A půl hodiny jsme hledali hospodu. Ale našli. Potom jel Alešek Chorvatsko - a šok. Chorvatsko, teda aspoň tam kde jsme jeli, není Balkán. Posečená tráva, uklizeno, opravené nebo alespoň opravované baráky, bez bordelu v humně, prostě tak jak u nás. A to tvrdím že v Čechách a na Severní Moravě je to ještě větší hnus. Nevěřil jsem vlastním očím.
Nevím co tam Alešek zadal, ale cestovali jsme takovýma cyklostezkama. Kosečkova silnice by byla autostráda. A ne chvilku, celé čtyři hodiny.
Co 5 km tak odbočka kamsi za zahrádky. Nicméně přijeli jsme ( o dvě hodiny později). Donji Niksič (karlovarská grupa) - jsou tady 4 km od penzionu v jakési vodopády a jsme kousek od Plitvice. Nějak jsem nepočítal s večeří uvidíme co bude.
Jinak v autě nepřetržitý hovor, ale už jsi zvykám.
Sobota
Ještě ke včerejšku. Ubytování normál, sprcha, nákup snídaně, večeře. Dobrá, jak v nějakém čtyřhvězdičkovém hotelu. Ráno kafe v hotelu (vynikající) a 350 km do cíle. U mariny jsme okamžitě našli parkoviště. Loď byla už ve 12:00 přichystaná, takže oběd a přebírka. Pražáci dojeli kolem čtvrté, naházeli tam věci a jdou nakupovat. Loď je 40 stopý katamarán, ve špičkové kondici. Zatím plno místa, ale jeden člověk musí spát v hund-kóji a vypadá to, že to budu já. Zatím vyřizujeme papíry a nakupujeme. Večeře, sprcha, na nákupy prý se vyrazí později. Na palubě máme Míšu - to je čerstvý kapoš s chorvatskými papíry. Její první plavba, tak si to děvče užije.
Neděle
Prej vyjedeme brzo. To jsem už ze začátku rozporoval; lidi jsou utahaný. Tož vyrazili jsme v 10:30. A vcelku dlouhá, nudná plavba. Po hodině koupačka, pokus jachtat a motor. Celkem 54 námořních mil. Cíl Vis. Loď má klasické, celospírové plachty a elektrickou vinšnu. A je to vymyšlené tak, aby to zvládnul jeden člověk. Chytré, sympatické řešení. Navíc s geniálním plotrem (Navionix) - namačkáš trasu waypointy, dáš autopilota a nezajímáš se. Alešek vyhlásil suchý zákon. Teda, porušujeme ho, ale za patřičného vrčení našeho předáka. Kotvení před ponorkovým tunelem na Visu - s jedním překotvováním. Původní flek byl dobrý, trochu blíž ke břehu. A Alešek rozhodnul, že se budou držet noční hlídky, ale posádka se vzbouřila; že ne, tak jsme to dali o kousek vedle.
Pondělí
Jsem boomer. Zapšklý vesnický boomer, který nerozumí a nechce rozumět mladé generaci. Po jednom dnu jsme vyčerpali jednu čtvrtinu nádrže - což je asi 150 litrů. Ono to musí být sprcha ráno, sprcha večer, sprcha po koupání, nádobí se umývá jak u nás doma - plný proud vody a opláchnout jeden fík. Mluva je pro ortodoxního Čecha méně čitelná - třeba "ono to líkuje (od leak - kape)", moderní hudba (elektro tuctuc) je všude, dvakrát bluetooth sono repro. Utíkám dopředu, kde to není slyšet. Na druhou stranu jsou to chytří, úspěšní lidé. Každý má notebook, iPhone, tablet a víceméně jsou pořád v práci. Ale to taky znamená, že večer a i přes den je každý ve své bublině. Nějaký večerní pokec - nic se nekoná. S tím taky souvisí zdravá strava. Vrapy, zelenina - no kdo to má žrát?
Jo máme nějaký problém s vodou - prý máme jet do servisu. Tak spálené čerpadlo. Ale servis přijel téměř ihned (za dvě hodiny) vyměnili čerpadlo, nafasovali dvě plzně, probíhala trošku diskuze kdy a jak vyjet - prakticky sedíme na betoně a musíme tedy kalkulovat s přílivem a odlivem který je 30 cm. Vypadli jsme a venku 18 knotů - vítr. Tři hodiny jachtání. Cíl byl Stary Grad na Hvaru. Tak tam jedeme - plno - jedna díra na kaťoš. Ale noční bríza 15kn, a z boku. Alešek to zkusil - a že ne. Tak jsem si to vzal - no nebyla to zrovna symfonie; asi dvakrát jsem jel dopředu a dozadu, ale dal jsem to nakonec na první dobrou; a až se uvazujeme, doběhne nějaký pobehaj a prý je to private. Tak pryč. Chvilku jsme vybírali a nakonec skončili v nějaké zátoce. Kotva, mladí odchytli taxi a jeli do města. My jsme měli štěstí - na břehu je nějaká konoba se sympatickým místním pikolíkem. Dal nám talíř s pršutem a sýrem a črno vino - no co víc potřebujem? Během dne byla koupačka na volné vodě - mladí to neznali (zážitek). Je večer, čekáme a užíváme si klidu.
Klid nebyl. Večer přijel mančaft a začal se sprchovat a umývat nádobí - do jedné hodiny hrčelo čerpadlo.
Úterý
Jsem debil. Zapadlo mi pero kamsi do škvíry a jsem bez pisátka. Čaj, koupel, palačinky. Během dne motorování, koupačka, nuda. A protože Tomáš chce letět v pátek ve 14:00, tak musíme tomu přizpůsobit program.I tedy jeli jsme na Makarskou. Pěkná marina, volná. Přistával jsem zase já. A v poslední chvíli, že máme jet o 2 m vedle. Tak závěr nebyl zrovna elegantní - už byly chyceny zadní lana a já jsem měl posunovat loď vedle. No nějak se to zadařilo (ale fujky fujky). Prý pojedeme nocovku; jenom kvůli zážitku. Ještě k městskému molu - za loď chcou 100 euro, za servis 30 euro. Servis rovná se sprcha bez háčků, bez prostoru kam si dát věci, prostě taková telefonní budka se studenou vodou. Balkán.
Středa
Prej se pojede noční plavba - ať si děcka užijou. Ukecal jsem to aspoň na tři hodiny start. Šli jsme v spát v devět, ale klasika. Bordel, tuc tuc, do půlnoci se nedalo usnout, ve dvě vstávat (???). Třetí hodina, klídek, lístek by se nepohnul, vyrážíme. A hnedle za hodinu "all ships, all ships, all ships - gale warning" Na počasí jsem hleděl třikrát denně; předpověď byla maximálně 7 kn, ale nějak se to rozfoukalo. 25 30 35 40 - hladká voda, ale stříkalo to. Nepříjemné to bylo. Za světla se konečně objevila možnost kotvení. Alešek mi to předal ať to nějak zajedu, ale v 25 větru to nešlo. Nakonec že boční stání; ale klasickým způsobem se to nedalo, museli jsme couvat. A větr nás odtlačoval. Na břehu byl jakýsi pikolík, starý rybář. Poradil, pomohl, ale komandoval. A Alešek taky. Alešek hot rybář čehý – no a buchly mi saze. Alešek chtěl vypnout motory - tak se holt motory vypnuly. Jo a během dne ufouklo mi to klobouk. Naštěstí jsme si mohli trénovat MOB - klobouk jsme vylovili.
Čekám až se to uklidní. Dugi Rat. Přeskočení - kamsi naproti a oběd. Cizrnový salát z rajčátky a vejci - ono jídelníček je jiný. Kuskus a mají být těstoviny s tuňáčkem. Nikdo tu nepije. Maximálně prosečško, ale s ledíčkem. Zkoušel jsem taky paddleboard. A taky výtah na stěžeň - byla zamotaná vlajka. Trochu mi pořád dělá problémy kam se schovat. Tuctuc je všude. Jo a kotvení. Bójka s asistencí za (zase jsem to šoféroval) 95 EUR. Ale perfektní. A opravovali jsme loď - chybějící matka na výtahu plachty.
Čtvrtek
Dneska jsem utrpěl snídani s omladinou. Zaslechnuty pojmy: nožíček, ovesné mlíčko, jogurtík. A toto pustí k volbám. Snídaně (ne moje) – jogurtík, chia semínka, ještě nějaká jiná cool semínka, banán, javorový siroupek, a čajík s medíkem. A to žere chlap 30 roků. Chtěl bych ho vidět na vojně. Jestli toto má bránit zem proti mužikům - potěš pánbůh. Oběd je v místní řeči papáníčko. Těstoviny s tuňáčkem.
Ten Aleš je absolutně neschopný. Už bych stříhal metr (kdybych ho měl) - ráno výjezd od bójky, málem jsme nabořili souseda. Nějaké to motorování - ono foukalo 10, ale vytáhli jsme pouze genu a „ono to nejede“. Zátoka krásná (s překotvováním) - poprvé to nedrželo podruhé jsem vlastní blbostí namotal šňůru pro plavce na šroub (ale vyndal jsem to) no a potom jsem to předal Aleškovi. Už po té včerejší anabázi s větrem jsem byl natlakovaný; a taky do toho ještě začala kecat Míša (takto čerstvý držitel papírů). Alešek to dal blízko břehu (a bylo to blízko) ale bezpečně - a navíc jsme byli na palubě. Řečí jak opica blech. A potom že vyjedeme - a plachty ven ale pouze hlavasku. Tak jsme jí vytáhli, ale vítr nás tlačil na břeh a místo RE (které se nabízelo) že to dáme, tak jsme s plachtou a motorem hoblovaný břeh tak 2 až 3m. To bylo dost i na mě. Potom že dáme konečně plné plachty - to znamená že zavelí (posádce je to jedno - neví co má dělat) a někdo to musí vytáhnout a vytrimovat. Naštěstí ta elektrická viničné je bóží ale i tak je to děs. Cesta - dobrých 8kn později 15 až 18. Kotvení už Aleš (já se k tomu nehrnu) svérázné. Prázdná zátoka a my hoblujeme nějakého nervózního kapoše. Pravidlo pětkrát hloubka taky až tak moc nežereme - třikrát stačí. Vypadává nám snubber - tak to přišroubujeme šeklem. Znamená to, že při odkotvování potřebujeme kombinačky
Jo, dozvěděl jsem se, že za úklid lodě budeme platit 500 euro.
Pátek
Start v 7. Motor, vysazení Tomáše, motor 3 hodiny koupačka. Holky tam ulovili nějaké angličany (trochu jsem jim naznačil aby se snažili) s člunem 800 HP. Tak se tam nasáčkovali všichni a jeli na výlet - prej 70 kn rychlost. No a potom dvě hodiny cesta, nabrat palivo - diesel 2 eura za litr a domů. Jel to Alešek (a dobře). Večer se mladí vydali do Trogiru (zhruba 3 km) na večeři. My na to prdíme - snad něco najdeme tady.
Sobota
Nejlepší nakonec. Ráno jsme vyrazili - cíl Bosna Hercegovina. Na oběd. Před hranicema jsem si uvědomil, že to není Evropská unie a na radu Aleška jsem měl pouze občanku. Naštěstí neprudili a pustili nás. Oběd paráda. A že do Maďar na ubytování. Strašná cesta, navigace nás vedla silničkama v lese, serpentiny, když je Alešek tak jsem se bál. No a tak to kolem 17:00 že zjistíme jak je to s tím ubytováním. A hele - spaní není. Protože „jsem jim dal kartu a ona byla zablokovaná tak jsem jim dal jinou a oni si ji nevybrali“ prostě ne. A my někde v horách. Takže přeplánujeme trasu a pojedeme na jeden vrz. Přeplánování proběhlo, ale zase nás to tlačilo na dálnici - a to je špatně. A vždycky, když jsme uskočili, že tady ne, navigace nás opět tlačila na dálnici. Nakonec jsem přeplánování vzal do svých rukou a s dojezdu 22:50 bylo hnedle 0:54. Jedem - a během jízdy zdechnul motor. Zastavíme, nastartujeme, a jedeme dál. Ale volnoběh byl tak na tři válce. A jedeme a ťuk, prásk a motor zdechnul. Na takové rychlostní silnici mezi poli. Nevadí, máme Axa pojištění včetně náhradního auta. Nemáme. Po zavolání se Alešek dozvěděl, že to auto je staré a tam pojistka neplatí (ale smlouvu sjednali a penízky za smlouvu vzali). Vygooglil jsem telefonát na odtahovku na Slovensko - odhad zněl za 800 euro (auto má hodnotu - teda když to jezdí - tak 500. A vstřiky to taky nejsou levné). Naštěstí zastavil jakýsi Maďar a sjednal nám odvoz do civilizace. A Danka od Aleška zajistila hotel. Já zase Víťu na zítřejší odvoz domů. Teď zbývá co s autem. Cílem je nechat ho tady v Maďarsku, pokud možno prodat, ale musíme ho odtáhnout z centra někam jinam - to ještě bude oříšek. Zatím čekám na výtu na Víťu
Druhý den přijel Víťa my jsme zavolali opět odtahovou službu a za 200 euro nám odtáhli auto někam bokem. Mezitím Alešek (přesně řečeno Danka) sjednal odvoz auta do Čech, kde ho ekologicky zlikvidují za nějakých 500 euro. Potom jsme sedli do auta (do passata), naházeli tam věci a jeli přes Bratislavu (kde jsme vysadili Aleška) domů, kde jsme byli zhruba kolem třetí hodiny. Plné auto krámů, které mám dát do krabice a DHLkem poslat do Čech.
Abychom nějakým způsobem dokončili pouť - napadá mě báseň od pana Poa havran.
„nevermore“
fotky:
Komentáře
Okomentovat