Slovácká regata II Chorvatsko 2007

Právě jsme přijeli z vody, tady jsou záznamy z cest



LODĚ A POSÁDKY
Hobart (Bavaria 42 match) - Tonda - Eva, Dochtor, Michal, Lubor, Ivetka, Davídek, Kristýnka
Southampton (Bavaria 42 match)- Mach - Máří, Laco, Lucka, Kuba, Honza, Kačka, Pipin
Peter Pan (Sun Odyssey 32) - Zdeněk - Tom, Dáša, Mates, Michal, Anče 
Celkem jsme ujeli 105 Nm.
SOBOTA 25.8.2007
Tož start dovolené proběhl dle očekávání, dochtor měl opět 30 min. sekeru, potom vítání atd, takže jsme vyjeli místo v 5 až v 6. A netradičně jsme jeli Maďarskem, u nás za vydatné pomoci "Mirka" - takto kibica z GPS. A dělal to chytře. Tu a tam předpověď prošpikoval matoucí informací, třeba že na kruháku máme jet 2 odbočkou (a ona to byla 4) - prostě řidič musel být sakra v pozoru. Celou cestu jsme se drželi jakž takž pohromadě, takže jsme přijeli jak jeden muž kolem 16:30 do maríny. Tam bylo všecko přichystané, check-in list velikosti sebraných spisů, podepsali, přebrali a očekávali jsme věci příští.
Zatímco chlapi objevovali loď, začaly jsme s Luckou hledat úložné prostory a dostavilo se první rozčarování. Tam, kde jsme byli zvyklí na skříňky, výklenky a uzavřené poličky bylo pár otevřených polic. Zato záchranné vesty a úvazy byly pěkně po ruce. Nádobí sestávalo ze dvou hrnců a dvou pánvic, drobnost, která téměř zbořila celý jídelníček. Milé bylo pivo a minerálky v ledničce a ovoce v košíku. Bohužel lednička skoro nechladila. Nakonec jsme pověčeřeli, vytáhli bílé a červené a bylo fajn.

NEDĚLE 26.8.2007
Prej vyjedeme v 8. Ale chyběly klamerky a jar. Takže hnedka, jen co to bude možné. Tož po 9 hodině už to možné bylo a jako že pojedeme. Našu lodicu (Bavárka 42 Match, sportovní, spartánsky zařízený speciál s ponorem 2.5m) že z maríny vystrká Laco. Proč ne, funěl škaredý vítr (prej bura), jenom ať si to zkusí. Kapitánem už je. No a začaly se dít věci. Holky vzadu pustily lana, foukl větérek a čumák byl v sousední lodi. A začalo to. Forward, back, full throttle - vole neblbni, jedeme do lodě, co děláš, forward,  - kdo měl do prdele díru, ten radil. Na kýle zepředu muring, zezadu muring, loď přifouklá na špice těch ostatních a skoro neovladatelná. Přístavní pohunci museli odvázat tak 4 lodě, aby nám uvolnili muringové lana, a konečně jsme vyjeli. Jsme si říkali, že s takovýmto adrenalinem musím v zážitcích vyhrát - ne. Zdenda - tomu se u výjezdu zasekl neutrál a bura ho foukala na kameny, tomu pomáhali domorodci přímo na palubě a Tonda, ten vyjel a těsně po vystrčení se mu zaseklo kormidlo. Jinak lodica je úžasně ovladatelná, plachétek máme spíš míň než víc, ani se tak moc nenahybáme, sluníčko, koupačka, pohoda.První den proběhl snad i v pohodě, otestovali jsme plachty, a žutským kanálem jsme to valili na Telašticu, kde jsme v zátoce Kruševica spali na bójkách.
Z lodního denníku: Start: 8:41, plachty 10:24 až 12:00, vítr 20 kn, oběd a koupání v U. Bodovar (ťukanec se sousední neovladatelnou lodí při odjezdu z kotvy) odjezd 15:55, 17:20 příjezd U. Krusevica, moře 24.5 C, ujeto 22,1 NM

PONDĚLÍ 27.8.2007
Tak to pěkně začínalo.
Plán 
- směr jihovýchod kolem Kornat vnějším okrajem, cíl Kakan.
Vyhodnocení plánu
: Splněno.
Tož takto to na první pohled vypadá nudně. Krásné ráno, start v 10:00, motůrek, větr, útesy u Kornat (Tonda jel vnitřkem, my volným mořem, Zdenda se ještě šel kochat trošku na sever a potom valil taky vnitřekem). Během plavby jsme si upřesnili kde bude koupačka, synchronně jsme tam přijeli a hopla - polámal se nám dálkový ovladač kotevního vrátku. vylomil se jeden pin konektoru. Tím pádem nelze spustik kotvu - což je u lodi věc celkem fatální. Všem jsme to oznámili, operativně změnili plány a jeli směr Kakan (stejně jsme měli zpoždění) s obědem a koupačkou na volném móři. Vyšlo to. Akurát tam funělo 20 kn, jidlo stydlo, loď se houpala a ženské neměly tu správnou atmosféru. Nám s Lacem to nevadilo, čváchli jsme se, pověsili jsme se i za špagát za loď a po krátké době jsme se jali plachtit. A skutečně, refovací plachta se musí vyndavat když je loď proti větru. Až jsme na to po několika testech přišli, tak už funělo víc než nám bylo milo a Tonda volal alarmující message, že se to tam prej silně zaplňuje a ať vezmem první bójku, která nám přijde do cesty. Tož motor, plný knedlík a davaj dom. Přijeli, volno bylo a že to zakotvíme. Najížděli jsme předem, já jsem to už měl i v ruce - prostě špičkové najetí. Tož tak brblám u bójky a čekám až ti exoti tam provlečou lano a naráz vidím jak špagáty od spinákrů padají do vody. Volám "Honzo lano. Honem". "Co? Jaké lano? Kde" a sbalil se a šel na příď. On to pochopil, že  má donést další lano na příď, protože standardně se vyvazujeme na bójku na dvě lana.  Další zasakrování jsem nestihnul - chcípnul nám motor - namotalo se lano do vrtule. Loď bez kontroly a už se to valilo na okotvovanou špici jakési lodi. Pravda, řval jsem fendry, kopat atd. ale 7 tun je 7 tun. Naštěstí tam holky jakési fendry dali a hlavně naštěstí ta kotva byla tak o 30 cm výš než náš bort. Nerozbili jsme to. (prej tam byli samí naháči - mix. Já dovedu zpaměti popsat tu kotvu, ale kdo byl na palubě nevím). Tož tam jsme se neštěstí vyhnuli, bylo tak 5 sec. klidu (to jsem si říkal, jak to bude až nás to hodí na kameny) a valili jsme se zas na zadek katamaránu. Naštěstí Máří volala že jsme "out of controll" - což borec okamžitě pochopil a hodil nám lano. S tímto scénářem běžely paralelně další dva. Laco byl ve vodě a snažil se něco udělat s lanem (úspěšně i když ho loď seshora praštila do hlavy - prej to může být i na zlomený vaz) a Zdenál oploutvovaný a obrýlený valil k naší lodi pomoct. Lano bylo pryč, tak honem plný knedl a PRYČ k nějaké bójce. Tam už se až tak moc nedařilo, nicméně briskně Kubík vyhodnotil situaci a hép do vody a konečně jsme byli na špagátě. Pravda, sedlí kýlem na bójkovém laně ale už to drželo. Vyhodnocení dne nebylo zprvu veselé, byl jsem zádumčivý, ale šlo to přepit.
Zatímco Mach přepíjel u admirálů, přijeli k nám na dingy náš Michal a malý Zdeňa a protože jsme tomu borci z katamaránu dlužili pivo, poslali jsme delegaci (Michal, Zdeněk, Kuba) v dingy bez motoru na okraj kotviště. Tam to bylo po větru, a zpátky to kluci chtěli vzít po břehu - jenže ve vodě skály a ježci a už jich to neslo někam za ostrov. A tak borec z katamaránu skočil do svého dingyho s motorkem a dovlekl nám omladinu zpátky na loď. Tož to už dostal i ohnivou vodu. A zas byl důvod se napít. Když už jsme si řekli, že dopijem a půjdem, zabrblal u nás dingy - admirál jel z hospody a ještě se mu nechtělo spát. Končili jsme někdy v 1:00, tetička admirálová jak odcházela, tak šla a naráz voda šplouch - prej měla s sebou všecky peníze. Nic se nestalo, strašná sranda. V jednu jsme zjistili, že máme zamčený hajzlík zevnitř. A opět řešení krizového scénáře. (tu kotvu jsme provizorně opravili). Naštěstí Honza má dlouhé nohy a chápavé prsty. Odemknul a konečně jsme mohli jít spat.
Z lodního deníku: start 10:00, oběd na moři 14:20 - 14:40, vítr do 25 kn, cca 1 hodina plachtění, bójka Kanan - Tratica 16:50, ujeto 25,1 NM

ÚTERÝ 28.8.2007 
Z lodního deníku: Plán Šibenik přístav, marína Skradin, výlet na Krku, hospoda.
Vyhodnocení plánu: splněno
Ráno (po koupačce a snídani) jsme začali den cvičným najížděním na bójky (zadem) a testováním ovladatelnosti lodi. A snad jsme to s Lacem dostali i do ruky. Moře jak zrcadlo, tak vedle hučí motor a jedeme. Vítr skoro žádný, na motor jsme se proplétali mezi ostrovy k ústí Krky. U Šibeniku živo a tak jsme zamířili rovnou do Skradinu. Cestou jeden most 27 metrů, Byly trochu nervy, protože kvalifikované odhady výšky naší lodi se pohybovaly mezi 18 - 22 metry a tak to chtělo trefit se doprostřed, kde ale viselo lano z bungee jumpingu a tomu bylo třeba se vyhnout. Naštěstí kolem bylo volno a místa bylo nad námi dost. Ve Skradinu v maríně nás borec nekompromisně vyhodil ze stání pro větší lodě, že prej máme jet dovnitř. My ponor 2,5 m a v marině udávaná hloubka 3 m. Moc se nám to nelíbilo, ale nakonec tam Laco zajel jako domů, uvázali jsme se uprostřed mola, hned před recepcí, sprchou, pekárnou a hospodou. Umýt, pozdní oběd a v pět jsme vyjeli výletní lodí na vodopády Krka. Kousek lesem a pak na dřevěný most s nádherným výhledem na bílé kaskády padající vody, dál jsme šli po naučném okruhu - vodní elektrárna , druhá nejstarší na světě byla v rekonstrukci, zato kovárna a mlýn pěkně spravené i s oslíkem ve stáji a po lávkách přes vodu a přes vyhlídky na vodopády zase zpět. Tím měla být vyčerpaná turistická část dne. Dál byla v plánu návštěva městečka a večeře. Někteří se na to pěkně oblékli do dlouhých šatiček, jiní si vzali bílé kalhoty. Obešli jsme kostelík a zvonici a byli jsme na konci dědiny. Proč bychom se vraceli stejnou cesou, když můžeme jít zkratkou. Místní domorodkyně sice říkala, ať jdeme dookola, ale druhá tvrdila, že se to dá projít. Ulička za chvíli vyústila v pěšinku vedoucí strmě do kamenitého kopce porostlého borovicemi a pichlavými keři a poté se úplně ztratila. Zpátky to potmě nešlo, nahoru nebylo kudy. Nakonec jsme vylezli u pevnosti nad Skradinem. Pochopitelně z druhé strany vedla prašná ale pohodlná cesta. Poněkud zaprášení a zpocení jsme skončili v hospodě před naší lodí. Večeře byla dobrá, všichni spokojení. Malá Anče od Zdeňka slavila dvanácté narozeniny a tak jsme nechali dětem loď napospas. Mach a Zdeněk vzali kytary a nastěhovali jsme se k admirálovi. Trochu jsme potrápili mozky vzpomínáním na texty písní. V půl dvanácté, že půjdem, Laco vykročil na molo a následovala ho plastová mísa a vlasec a pak Laco začal klít, neb měl v kalhotách zapíchnutý háček. Takovou velkou rybu Davídek ještě asi neulovil.
Z lodního deníku: odjezd 10:00, příjezd Skradin 14:15, slabý vítr, bez plachtění, ujeto 16,13 NM 

STŘEDA 29.8.2007 
Plán: Rogoznica - bójky u vjezdu do mariny Frapa
Vyhodnocení plánu: nutná korekce - marina Kremik - splněno
Budíček v půl deváté, Laco už koupil čerstvý chleba, snídaně a bezprolémový odjezd. Cestou v kaňonu Krky pár výletních lodí a obrovská motorová jachta Utopia. Tož jsme vyjeli z kanálu u Šibeniku a vydali se směrem na jih. V šibenik kanal pěkně foukalo, tak jsme předpisově vyndali všechni prádlo a položili to na větr. Foukalo tak 30° zepředu, tak jsme to opatrně zkoušeli co to vydrží. A jeli jsme nahlí, 6 uzlů. Prej skoro pod zábradlí. Nicméně Tonda varoval rádiem, že chytil facana a honem to zbalil, nás čekalo ještě tak 10 minut pod plachtama, radši jsme to zabalili taky. Koupačka V. Oštrica na kotvě (fungovala), oběd Stroganov. Ale začalo foukat jugo, dle předpovědi to mělo být až 30-40 uzlů. Přehodnotili jsme plány a radši jsme jeli do bezpečí přístavu Kremik. Proti větru cca 20 uzlů, těšili jsme se, až poplujeme druhý den zpátky - všichni proti nám jeli pěkně v klídku na zaďák, kosatku na buben a bez houpání. Konečně jsme minuli Primošten a vzhůru do mariny Kremik. Tatíček admirál nám oživil paměť - marina nemá muringová lana, ale vyvazuje se zadkem a přídí k molům. Borec nás odmávl až dovnitř mariny na poslední molo, před náma jacísi Poláci takové vyvazování ještě asi neviděli a tak se zapíchli uprostřed maríny, za námi se valily další jachty a mezi tím jsme se kvedlali my a snažili jsme se nikoho nezramovat. Nakonec Poláci zajeli k molu po špici a my jsme mohli nacouvat vedle. Po těch nervech se Machovi povedlo docela pěkné přistání. V maríně foukalo o poznání míň. Zašli jsme na pivo, pak na večerní procházku po maríně. večer se k nám opět nastěhovala omladina, tak jsme seděli v kokpitu, popíjeli vínko, baštili husí jatýrka a poslouchali hvízdání větru v lanoví.
Z Lodního deníku: odjezd 9:45, plachty 11:30 - 12:40, vítr jugo 20 kn, oběd a koupání 13:00 - 15:20, příjezd Kremik 17:00, ujeto 12.2 NM

ČTVRTEK 30.8.2007
Plán po důkladném rozboru situace a uklidnění vyděšené části posádky: bójky Kakan
Vyhodonocení plánu: nutná korekce - kotvení Kakan - splněno 
Motto dne: My kohouti jsme malí páni, to jitřenka řídí kokrhání. 
Ráno nás probudilo hvízdání větru o poznání silnější než večer. Kolem osmé vyjela jedna jachta a pak se dlouho nikomu nechtělo. Emociálně vnímavější část posádky (to jako ženské) začala prosazovat výlet po pevnině do Primoštenu a přesun do Biogradu během pátku. Na západě to začalo černat a tak jsme se šli podívat k majáku na moře (zdálky to vypadalo docela romanticky - bílé čepice na vlnách a kolébající se lodičky). Po jedenácté nám admirál vysvětlil, že naše obavy jsou naprosto iracionální, že to bude jenom trochu houpat, ale bude to naprosto bezpečné houpání a že jedeme na bójky na Kakan. Borec od sousedů, kterému nebezpečně trčel z přídě kus železa, neboť spravovali kotvu, chlapům poradil, jak máme vyjíždět přes přivázané lano proti větru. V zálivu to ještě šlo, na moři začalo foukat 20 - 25 B a vlny tak trojky až čtyřky. Postupně sílil vítr, každé překročení hranice 30 B nám oznámila palubní inteligence pištěním a nápisem na displeji "alarm - high wind", takže nakonec už jen nepřetržitě pištěla, dokud jsem se nedostali za ostrovy do relativního závětří. První pokus vyvázat se na bójce, kde jsme byli dva dny předtím, skončil pro nás i pro admirála fiaskem, Zdeněk jel s Petrem Panem víc při pobřeží, tak jsme jim jen pískli, že to zkusíme na bójkách ve vedlejší zátoce . Ta sice byla znatelně klidnější, ale skoro bez bójek. Tonda a Zdeněk zakotvili v pohodě, my jsme zkoušeli kotvení, pak jednu bójku (bez oka) a znovu kotvení. Vítr přicházel od jihu zmírněný přes ostrov, ale přesto v poryvech kolem 25 B. Po obědě, při kterém byl vynalezen okurkový kakanský salát, se chlapi rozhodli vyvézt druhou kotvu. Nejdřív nacvičovali manévry s dingy, potom se pokusili vyvézt kotvu od lodi, pak zkusili verzi nepřipoutaná kotva a dovézt lano na loď. Vypadalo to, že budeme mít dobře ukotvený dingy a Laca s Honzou na něm, protože mokré lano je nepustilo blíž k lodi. Pak tam skočil malý Zdenda a s dalšími lany jsme nakonec dopravili kotevní lano na loď. Laco pak pomohl vyhodit druhou kotvu i posádce Petra Pana a pak se jel podívat na profíky od Hobarta (Michal a Lubor coby jednotka SEAL). Ovšem profíkům co pár metrů zdechal motor na dingym, takže je musel vzít do vleku.
Z lodního deníku: odjezd 11:30, příjezd Kakan - Potkučnica 14:30, ujeto 13,7 NM 
Jeden by řekl, že úspěšným zakotvením by mohl skončit jachtingový den. Nebylo tomu tak. Večer byl krásný, romantický, vítr utichal, hladina jak zrcadlo, plkali jsme na palubě a kolem půlnoci šli spát. Něco po půlnoci (řekněme že v 1) se zvednul vánek. Spíše čerstvý vánek. Později to byl už vítr a ještě později hnusný fučák, který způsobil, že nikdo ze zodpovědných nespal. Ve dvě hodiny (vítr 20) to Laco nevydržel, obléknul se, a s prstem na staréru trávil noc. Po 3. hodině jsem ho střídal (vítr šel až do 27) a vydržel jsem do rána, ale kolem 6 hodiny zmzlý jak sobolí lejno jsem se šel přitulit k Máří. Ale to už byl

PÁTEK 31.8.2007
Plán: marina Biograd na Moru 
Vyhodnocení plánu: splněno 
Za ranního čerstvého větru (do 20) jsme vyjížděli. měli jsme nerva, jak se to bude dělat se dvěma kotvama, ale bylo to úplně bez problémů. I když trochu nestandardně šla ven jako první hlavní kotva, protože se dostala pod loď a pak jsme se vytáhli pěkně ručně ven na záložní. Vyjeli jsme na volnou vodu (že to asi bude divoké), ale vcelku to vypadalo i na sailing. Tož proti větru, plachtica ven, otočit, gena ven a juž jsme byli nahlí. Když jsem to měl v rukách, tož jsem to nějak ne a ne utrefit a byli zme nahlí víc než bývá v kraji zvykem (po zábradlí), ale místo řevu jsem prej trhnul letošní rekord - někdo říká 6,7, někdo tam prý viděl dokonce 7 uzlů. Jachting, sailing (v průměru 6 uzlů) a než jsme si to stačili vychutnat, tož už šlo prádlo dole. Ale nějak ne a ne se "trefit" do správné zátoky, ta první nebyla krytá, druhá neměla hloubku a tak jsme nakonec skončili na Pašmanu v zátoce Triluke u smeťáku (krásná zátoka, ale na obzoru bylo smetiště). Sluníčko, kouping, oběding - téměř idiling. Až na pár blbů, kteří mínili parkovat v dost nebezpečné blízkosti. Furt pohoda (pohoding) ale na obzoru se objevilo jakési čérnisko fúkla bora a hnedka se všichni drali ven na móře, nejvíc pochopitelně ti, co byli nejblíž u břehu, protože je to začalo sfoukávat na mělčinu. A opět závěr akčnější, studený fučák (naštěstí 6 Nm) a byli jsme u Biogradu. U benzinky byla fronta a že pojedeme přímo do maríny. My jsme jeli jako druzí. První byl Tonda. A hledím na něho - najel na místo kotvení a hnedka vyjel.  Tož já zas plný knedlík dopředu a uvolnit mu místo. Tonda se tam mlel jak nudla v bandě, zas tam najel - a zas ven. A ještě jednou (pro změnu s couváním). A zas ven. Já už jsem měl od toho cik-cak vyrytou ve vodě snad už brázdu, naštěstí Toník už už definitivně přistál, tak se prdelíme vedle něho. Od toho neustálého couvání jsem to měl snad i v ruce, tak jedu vedle (skoro ideálně), už je to tak tak - ale bobik s muringem nikde. Hledím - panáčka nebylo ale zato fuňálo fest a špica byla v sakroch. A už jsem předváděl tanečky jak Tonda. Dopředu, dozadu. Naštěstí zařvali, prej ať počkám, objevil se červenotričkáč z maríny a prej ať couvám na něho. Na špicu jakési lodi. Tož, nestandardní manévr, ale vypadal rozhodně, tak couvám pomalu až do čumáku jakési jachty, těsně před kolizí paňáček přeskočil, decentně mě vyhodil od kormidla a zaparkoval. A téměř sám. A to by mohl být veselý konec plavby (za 20 minut přišla ještě hnusná bouře), bohužel dobrý pocit kazí pohmožděný kotník Evy - ta se snažila odstrkávat loď a nějak to odnesla noha. Ale snad to bude dobré.  
Z lodního deníku: odjezd 9:30,  plachty 10:00 - 12:15, přestávka na oběd a koupání 13:00 - 15:00, příjezd Biograd 16:00, ujeto cca 16 NM
Laco a Lucka si užili bouřku na benzince, kam šli načepovat naftu, my jsme měli déšť až v kajutě. Check out proběhl v pohodě,i když jsme jim museli vrazit pivo, aby přišli ještě odpoledně - chtěli to udělat až ráno v 8. Chlap si nechal podepsat škrábanec na přídi, zato světlo na stožáru, které se rozsvěcovalo asi půl hodiny po zapnutí, odbyl slovy, že je to holt zoxidované, rozpadlou muringovou tyč donutil chlapy narvat do sebe, takže další posádka ji určitě navyndá, zato se vešla do  boxu. Prostě Chorvati. Děti si naplánovaly rozlučkovou párty na naší lodi a my dospělí jsme vyrazili na večeři. A po desáté do hajan, protože v 6:00 bude budíček, snídaně a hurá k domovu.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

České Švýcarsko 2019

Kos 2019

Rhodos 2011