Ouzo Cup I - Řecko 2008

Původní název měl být Metaxa Cup II - ale nějak se změnila priorita chutí posádky.

Takže:

... můj milý deníčku

Katamarán Lagoon 380 "Achileas" - Tomáš, Zdena, Mach, Máří, Tonda, Eva, Palo a Věrka
Celkem jsme upluli 405 Nm.

Den 1. - odjezd - ČT 22.5.2008

 Po náročnějším pracovním týdnu jsem se rozhodl, že ve čtvrtek budu doma. Naplánovaný odjezd měl být v 5, jsem si říkal, co všechno udělám. Kolem 9 volal ale Laco, kdy-že přijedeme, protože Lucka pojala naši zastávku na frťana poněkud velkoryseji, navařila toho kýbl a když nepřijedem, on za to všecko může a navíc má celý týden monotóní jídelníček. Argument logický a že teda vyjedeme ve 4. Všecko klaplo, vyjeli jsme - Mirek z TomToma už tam asi někdy byl, radil furt doleva, doprava - dovedl nás skoro před barák. Tam Evča - patrně z obavy před bezpečností zavazadel pronesla památnou větu "Tady se asi krade, co?"

Nechali jsme odpověď ve vzduchu a šli se obdivovat nad rekonstruovaným baráčkem a bazénem. Nad každou úžasností jsem se ale nezapomněl zeptat "tady se asi krade co?"

 Odlet, ještě flaška v bezcelní zóně, přílet, auto, nalodění, šláftruňk a ještě jeden do druhé nohy - a naráz bylo skoro 5 a furt ne a ne spat. Hrozba slunka nás ale vyděsila - a že honem spat.

Den 2. - vyplouváme - PÁ 23.5.2008

Zvolna, velice zvolna jsme se probouzeli k životu, ještě koupit led (a Ouzo), posnídat jogurt s medem a pomalu se domluvit kam tedy pojedeme - a konečně odjezd. Směr Andros (kurz 30) Jeli jsme jak s partesu, přesně podle naplánovaného kurzu. Ani plachty (pod něma rychlost 4 - 7 kn) nás nerozhodily a pořád jsme se drželi trasy, jak v učebnici. Během plavby někteří z nás objevovali krásy řeckých specialit (olej s chlebem, rybičky, olivová pasta) - my co to známe  jsme je nonšalantně poučovali "ještě toto zkus a toto je dobré, a nezapomeň na Ouzo .."Ideální dovolenkový den - pravda, trošku nám zkazila radost drobná technická porucha - Tonda zapojil opačně napájení k počítači (přepóloval zdroj) - a on to blbec počítač asi nepřežil. Holt tatíček Sony asi nezná ochranné diody.

Zakotvili jsme v rybářském přístavu Gavrion, těsně vedle trajektového stání. Chtěli  jsme se vydat ke kamenné 20m vysoké věži Agios Patrio, jejíž účel je dosud nejasný - snad ochrana místních dolů. Nejdřív ale bylo třeba spravit jakýsi konektor a tak jsme vylezli jen na kopec za vesnicí a prohlédli jsme si věž aspoň z dálky.

Večeře v typické místní hospůdce - pochopili jsme rozdíl mezi tureckým kebabem (okrájené kousky grilovaného masa) a řeckým (opečený kořeněný karbenátek). Jediný zápor - všecky splašky byly svedené do moře a díky tomu u lodi panoval neskutečný smrad.

3. den - SO 24.5.2008

Ráno klidné, slunečné.

Směr Siros - Ermoupolis - město boha obchodu (Hermés). Cestou jsme viděli delfíny a ztracenou kozu na útesu. Uvařili jsme penne s omáčkou a s kuřecím masem, protože chlapi zase nic nechytli. Odpoledne jsme se zastavili na koupání na severu ostrova Siros - voda 24˚C a kolem šesté jsme si již prohlíželi Ermoupolis. Pod Tomášovým vedením Mach úplně v klidu přistál vedle luxusní jachty. Podle tradice loňského roku jsme si koupili na loď gyros a místní zákusky - chlupaté válečky námi zvané Kadáfí (kataifí). Po večeři jsme si šli prohlédnout náměstí, divadlo a aspoň nejbližší kostel, zastavili jsme se v kavárně na náměstí a skončili jsme opět podle tradice na schodech, kde Tonda učil místní obsluhu míchat metaxu s džusem.

4. den - NE 25.5.2008

Pokus o nákup pečiva v neděli byl bezúspěšný a o 1/2 deváté už jsme vyrazili. Minuli jsme "karibskou zátoku", celkem bez lítosti, protože foukal docela studený vítr. Ve 12 hodin jsme se blížili k přístavu na posvátném ostrově Delos. My již podruhé, Zdena s Tomem již na pátý pokus. Všude výletní lodě, jedna obrovská už odjížděla, další dvě si vyměnily místa u mola. Kotvení zakázané a když jsme se o něco pokusili, hned nám někdo vysvětlil, že tady ne. Ještě hůř na tom byl borec - sám na jachtě, posádka na břehu a přistát nebylo kde. O 1/2 druhé odjela poslední výletní loď, když už jsme to chtěli zabalit, uvolnilo se molo. Na prohlídku jsme měli hodinu, zato to bylo díly Zdenině výřečnosti zadarmo.Prohlídku jsme začali v divadelní čtvrti, Dionýsův dům a Dům trojzubce s mozaikami, amfiteátr pro 5500 osob se zásobárnou vody pod zemí, nádherné domy - sice bez střech, ale se zbytky nástěnných maleb, mramorovými zárubněmi oken a dveří. Svatyni jsme časově nestíhali, aspoň jsme nakoukli do muzea a prohlédli jsme si slavné lvy na terase, stromy na místě bývalého posvátného jezírka a pak poklusem k lodi. Do přístavu právě přijížděla výletní loď pro poslední opozdilce a vzápětíj sme se s Delem rozloučili i my. Kromě archeologických památek zaujala i květena - divizny, bodlák se žlutými květy, modrobílá statice, rudé vlčí máky, jakási mrkvovitá okoličnatá bílá kytka, modré vikvovité kytky a žloutnoucí trsy trav. Sem tam na kameni se vyhřívala ještěrka a z bývalé vodní cisterny na nás kvákala žába - i ty cisterny mají skvělou akustiku, znělo to jako by se z hlubin ozývalo nějaké ohromné zvíře. Na oběd polévka s osmaženým chlebem a česnekem. Zamířili jsme na Naxos, přivítala nás Portara stejně jako vloni. Po hygieně části posádky jsme se vydali do města - bludiště uliček, pevnost Kastro a katolický kostel. I letos jsme natrefili na večerní koncert. Po setmění jsme se připojili k ostatním v restauraci Delfinos - dva úžasní staroušci a božská rybí krmě. Odsud jsme pokračovali do baru Capitan's - nejvíc zabodovala "submarine" - sladký bílý lepihub ve vodě naprosto bez stopy alkoholu. Ostatní míchané nápoje byly OK, i když se zprvu zdály alcoholfree.

5. den - PO 26.5.2008

Ráno  jsme nakoupili, doplnili vodu, nabili baterky, nakoupili ryby a vydali se na 40 mil dlouhou plavbu na Santorini. Cestou jsme upekli postupně všechny ryby - makrelovité stříbrné, červené a nakonec platýze - vyhodnocen jako nejlepší. Odpoledne jsme zastavili na koupání v zátoce a po 6. jsme byli pod Oiou.  Po vylodění u rybáře jsme si dali večeři (meatballs, grilované mušle) a pokračovali jsme po schodech na prohlídku města. Sladká tečka v cukrárně a o půlnoci zpátky domů. Míša spala v síti, krásná, teplá, klidná noc. Došlo ouzo, whisky, zbývá ořechovka a 1/2 metaxy.

6. den - ÚT 27.5.2008

Od rána pražilo slunko, takže se nikomu nechtělo do kopce. Průzkumná výprava za rybářem sice nedovezla žádné geniální řešení jak se dostat do Firy, aniž bychom se upekli, zato zjistili, že trochu pofukuje a máme šanci přežít. Vydali jsme se po schodech vzhůru, prošli jsme druhou část města. Autobus do Firy odjížděl za 10 minut, když se na nástupiště nahrnula horda hysterických túristů. Následně autobus zbořil při otáčení celou frontu a pak to byl boj. Bohužel Eva s Tondou se nevešli, naštěstí jel další autobus. Počkali jsme na ně v restauraci - na vyhlídce, obsluha - ukecaný Polák. Město přecpané turisty a suvenýry, brzy jsme se vzájemně ztratili. Muzeum zavřené už o 1/2 5. a tak jsme jeli zpět do Oi. Krásná cesta vysoko na úbočích a hřebenech s nádhernými pohledy na vnější stranu ostrova a její černé pláže. Nakoupili jsme vodu (Tonda whisky a ouzo, Tomáš vímo a pečivo) a vrátili se zpátky na katamaán. Večeře u rybáře a večer u vína. V noci asi trochu foukalo - nebo jsme někteří měli živé sny?

7. den - ST 28.5.2008

Ráno probíhalo standardním způsobem s očekáváním odjezdu. Slušné mravy velí, že by bylo vhodné se rozloučit a tak SEALS jednotka vyjela k rybářovi, který nám dal led (only small - it is for ouzo), odvezli jsme odpadky a konečně odjeli. Směr sirné prameny uprostřed kaldery. Napodruhé jsme se trefili ke kostelíku k pramenům a že se vyvážeme na malé bójce vyloženě blízko břehu. Odtud nás vyhodili domorodci - prej je to jenom pro lokální lodě - tož jsme jim popřáli "have a nice day", naskákali do vody a Tomáš držel lodicu někde v dosahu. Sirné prameny. Voda špinavá, smardlavá, na povrchu plavaly jakési útvary (dle Pala lejna), dle nás echtovní extrakty ze sopky, ale u břehu byla voda skutečně kolem 35˚C, bublalo to tam, smrdělo to tam a bylo to krásné. Odjezd byl ve spěchu (a přes studenou vodu) a potom skoro až nuda. Vítr 10 kn, předobok a nějak po obědě (brambory) jsme postupně umlkali a dřímali až spali. Nakonec jediný vzhúru bdící byl kapitán a všichni ostatní chrněli. Konec byl v zátoce na ostrově Skinousa, vycházka na dokopec s vyhlídkou na sídlo s soukromým amfiteátrem, hospoda (poněkud tvrdší flák masa), ouzo a dobrou noc.

 8. den - ČT 29.5.2008

Ráno jsme se rozhodli vyjt bez nakupování, směr Páros - Paroica se zastávkou na východním břehu Antiparosu v zátoce s kamínky se slídou a růžovými skalisky. Pak jsme projeli mělkou úžinou do přístavu; část posádky se vydala na gumáku kopupat se na blízkou pláž. Ostatní se šli podívat na břeh nebo provádět hygienu a doplňovali vodu. Vtom se ozvala vysílačka "Zkřížili jsme plavební dráhu, Machu dones 20€". Mach vystartoval a za chvíli se ozval, že za 15 min. dojde pěšky. Z toho logicky vyplývalo, že pobřežní stráž zabavila loď a že posádka bude potřebovat tekutou podporu. Tak se šlo kupovat ouzo, metaxa a pivo. Načež se vrátila rozjařená posádka na gumáku, která jen oplatila Machovi jakýsi žertík s vodou. Bylo nutné to přepít a rozchodit. Na večeři jsme nakoupili spoustu řeckých dobrůtek a francouzské víno. Někteří se vydali ještě na pevninu a bylo co objevovat - kostel Sta bran byl sice zavřený, ale večerní uličky a zbytky benátské pevnosti byly úžasné.

9. den - PÁ 30.5.2008

Ráno jsme došli pro chleba, k snídani byla omeletka se zeleninou, pak jsme si ještě vyšli do města a prohlídnout kostel, ještě nakoupit, na mojito a ve 3 jsme vypluli zpátky úžinou na jih, k ostrovu Dhespatii.
Tož jsme tak plavali a že se odpoledne koupnem. A kotvení v zátoce - celá cesta na motor - vítr nic moc. U ostrova úžasná plážička, akurát fičel vítr, zima a nikomu se do vody nechtělo. Tak jsme se dobrovolně koupání vzdali a zamířili do zátoky lemované (u vjezdu) skálama a jeskyněma - chvilku nám trvalo vyhledání místa, ale o co víc jsme ho hledali, o to to bylo lepší. Bezvětří, kotevní řetěz tak 100m, záď fixovaná na břeh - bezpečnost jak v maríně. A začali jsme vařit. Teda - začal jsem klohnit rizoto. Krutá improvizace, ale dalo se to jíst. Zbytek osazenstva mlaskal, že se ozvěna odrážela až od protějšího břehu, chválil (každý tak 2x) a vyžral celý hrnec. Tonda, jako maximální výraz uznání dokonce prohlásil, že umyje nádobí - tož chopil se toho chlapsky. Cosi tam šmrdlal, dle mého názoru vcelku úspěšně, ale začala mu do toho kecat Eva. A už bylo "..toto tak nemůžeš, toto musíš víc, toto míň, tady rotuj po směru hodinových ručiček, tady zas naopak, si nemožný" - no nakonec to Tonda řešil po námořnicky. Vzal inkriminované kastróly, navázal to na špagát a čmáchl to do vody- ať to ryby vyžerou. (tedy - původní návrh byl, že to tam mrskne jenom tak a zitra se pro to potopí). Potom jsem ještě operoval - jakýsi zatrhnutý nehet. Marně jsem propagoval ideu, že to opálíme švajcem, že to shoří (koupil jsem si plynový zapalovač - a příležitost jak bejk) - neprošlo to. Potom jsme ještě dali obligátní metaxu a ouzo, sesedli se nad mapama - a dál už nevím - jako vždycky jsem vytuhnul - no a to byl konec.

10. den - SO 31.5.2008

Opulentní snídaně, dokonce včetně saganaki (smažený sejra) a vejce natvrdo - a že se pojede (SEALS) ke kostelíku.
Kostelík byl zrovna v opravě - všude kolem skalky porostlé nízkými keříky - na protějším břehu stráň posetá ovečkama. Idyla.Po návratu na katamarán jsme vyjeli pomalu podél skalnatého břehu Antiparosu - samá jeskyně, skalní okna, vrstevnaté horniny a temně modré moře. Směr Sifnos. Na jeho jižní straně bylo nově postavené molo v zátoce Plati Gialos, kde si chlapi vyzkoušeli přistávání u mola zboku i zezadu a v další zátoce Faros koupačka (voda 26˚C) a pak úzká zátoka sevřená mezi vysokými skalami a na kopci bílé Kastro. Úplně typické opevnění s několika průchody dovnitř, úzkými uličkami a několikaposchoďovými domy ve svahu. Ačkoliv se na lodi vařili brambory a marinovalo maso, neodolali jsme a zašli na večeři a pak na pár drinků. Na loď jsme se vraceli potmě, měli jsme to i s vyjížďkou pod hvězdnou oblohou. Tom se Zdenou se ještě zdrželi, ale díky Evině, která si šla zapálit, nemuseli na doď doplavat.

11. den - NE 1.6.2008

Ráno jsme vypluli směr Serifos nabrat vodu. Waterman ale ordinoval až od 6 a tak jsme nakoupili led a zeleninu a začali vařit - brambory ohřát do trouby s osmaženým masem a řecký salát. Po obědě bylo opalování, trochu plachtění a když ustal vítr, pak na motor směr Kythnos. Chlapi objevili na autopilotu funkci křižování proti větru, tak bylo na delší dobu o zábavu postaráno. Přijeli jsme do zátoky tvořené písečnou šíjí, spojující blízký ostrov, bylo tam nebývale přeplněno, tak jsme nakonec objeli ostrov a zakotvili z druhé strany - prý tam jsou léčivé prameny, ale voda byla docela čerstvá - 22˚C. Udělali jsme si řeckou večeři s červeným vínem a šli spát.

12. den - PO 2.6.2008

Už se to krátí, začínáme při snídani likvidovat zásoby z ledničky. Jeli jsme natankovat vodu, což byl trochu problém - mašinka na karty a a karty budou až zítra. Nakonec Zdena ukecala místní rybáře, přitáhli jsme katamarán trochu blíž a už jsme tankovali. Vypátrali jsme i pekárnu a zeleninu. Vedle nás přistáli postupně 2 jachty - posádky vypadaly docela unaveně. Záhy jsme pochopili proč. Na moři začalo foukat 20 - 30 uzlů, moře 3 - 4 bf. Takže plachty ven, zrefovat a už to jelo (6 - 7 uzlů). Mezi ostrovy byly docela vlny, takže se postupně všichni sešli v kokpitu, oblečení do všeho co bylo po ruce, protože do kajuty se nikomu nechtělo. Jediná Zdena byla schopná uvařit rajčatovou pplévku a těstoviny s pestem. Evinu a Macha tato kombinace nějak nezaujala, takže vytáhli odkudsi dánský lunchmeat. K velikému obveselení zbytku posádky se snažili z té psí konzervy udělat něco poživatelného. Bezúspěšně. Ve finále vyjedli z pánve aspoň cibulku a dorazili se těstovinami s jogurtem na sladko. To už jsme stáli na kotvě v zátoce na pevnině. Navečer jsme zčásti šli do baru na pláži a-la Karibik, zčásti na procházku, která skončila v témže baru a zybtek likvidoval zásoby na lodi. Celou noc foukal vítr až 30 kn, moře sice klidné, ale stejně jsme se moc nevyspali - buď nás budil rachotící řetěz nebo drnčící lana na stěžni.

13. den - ÚT 3.6.2008

Ráno nás probudily poryvy větru, jinak by bylo počasí idylické, ale v tomhle se nám nechtělo ani koupat. Pozvolna propukla balící a uklízecí panika. Podle plánu máme dojet ve 3 do Athén, sbalit se, povečeřet pod Akropolí, ve středu v noci v 1/2 2. na letiště a v 6 ráno v  Praze. A tak se i stalo, pouze jsme do programu vsunuli navíc návštěvu Skipers'baru.

A v chladné a deštivé Praze zabodovali Lucka a  Laco skvělou snídaní.

Odkaz na galerii fotek