Slovácká regata III - Jónské moře

Tož zase na vodě. Teďka Řecko, Jónské moře a oproti původním plánům a představám jinak. Ale konečně se podařila první dovolená bez bouřek, vichrů a nervů.



Bavaria 44 "Marilena" - Mach, Máří, Laco, Lucka, Kuba, Michal, Kačka, Víťa
Sun Odyssey 43DS "Nikolaos" - Tonda, Eva, Ivetka, David, Jirka, Milan, Zdena, Leňa
Celkem jsme upluli 153 Nm.

čtvrtek 3.7.2008

Klasika jako vždy s drobnýma nervama, s přípravou šumajzlu na cestu, s obligátním zapomenutím lžíce. Byli to namyšlené tak, že pojedeme na noc s přespáním někde pod horama, ráno že přijedeme čerství a odpočatí na trajekt, v klidu se nalodíme a v družném a přátelském pohovoru se dostaneme na první místo určení.
Vcelku to tak i vycházelo.
    18:30 - odjezd,
    20:20 - průjezd Vídně
    0:00  - hranice s Itálií (u Villachu)
    0:30  - spát
    6:45  - odjezd
    8:30  - Venezia
Plánovaný odjezd trajektu byl 4.7. v 14:00, checkin končí v 12:00. 

pátek 4.7.2008
Na cestě se neskutečně osvědčil Mirda (TomTom), i když jsem neodbočoval podle jeho rad, neprotestoval a bez blbých kidů briskně navrhl další varianty cesty - skutečně nás dovedl až na molo.
Zabili Kenyho.
Tady se dokonalý scénář trošku zakoktal - na trajektu, který nás měl odvést do romantických dálav se stala vražda. Normálně chlap, policajti, sanitka, černý pytel - všecko co k tomu patří - ale taky 3 hodiny zpoždění. A v kombinaci s jižní mentalitou místních logistiků - prostě řízený chaos. A na slunku, kde bylo tak 35˚C s tím, že nikdo neví, co bude a kdy bude.
Konečně plavba, rychlost 26 - 29 knt, pivko, pohárek - normální stav.

sobota 5.7.2008
Zpoždění jsme moc nenahnali - do Igoumenitsy jsme místo ve 12 přijeli ve 2, než jsme se vymotali z přístavu byly skoro 3. cestou jsme se zastavili u benzínky (když dofoukávat kola tak na dovolené) a pak v supermarketu (olej, ocet, feta, sýr filadelfia atd.)
Do Lefkady jsme dojeli v 5, nejdřív do města, pak jsme našli marinu a pak nám řekli, že naše loď je u mola ve městě a Tondova pro změnu v maríně, ale ještě není připravená. Tak honem do města, majitel chtěl v půl sedmé odjet do Athén, takže přejímka byla velmi intenzivní a krátká. Vedro k padnutí. Nalodili jsme se a kolem deváté odvezli auta do maríny. Tonda se teprve začal stěhovat na loď. Nafasovali jsme víno a vyrazli jsme na večeři. Po usilovném hledání jsme skončili v hospodě přímo před lodí. O půlnoci jsme se vrátili na loď a poseděli ještě asi do půl druhé u retsiny a metaxy.

neděle 6.7.2008
Probudili jsme se v 9, Zdena poslala předpověď počasí (vedro a slunce - vedro a slunce - vedro a slunce) a trefila se. Kolem desáté jsme byli po snídani a začali jsme pracovat na odjezdu. Springy jsme vypustili, loď poskočila za kotvou, zavrčel motor kotvy, vtáhly jsme s Luckou lana, kotva vrčela pořád dál, kotevní řetěz prokluzoval... chytli jsme sousední kotvu. Tak nejdřív stočit loď doprava, to nepomohlo, tak na druhou stranu a po půlhodince poměrně přesného manévrování jsme byli konečně volní a zamířili do kanálu. Tonda už hlásil, že je před Meganisi, tak jsme zrychlili na 8 uzlů a kolem jedné jsme začali vyhlížet Tondu. Slyšeli jsme ho ve vysílačce, ale on nás jenom na 16. kanále a později už vůbec. Tondovi se pro změnu zasekl ukazatel paliva na nule a dvě hodiny laborovali, než se ujistili, že mají dost nafty. Nakonec se ukázalo,že palivoměr ukazuje nulu standardně a měří jenom po stisknutí dobře utajeného bazmeku. Zakotvili jsme v zátoce na severovýchodě Meganisi a připravili lehký obídek. Za chvíli dojel Tonda a usnesli jsme se, že je tam moc hezky a že přenocujeme. Vyvázali jsme loď ke břehu, dali motor na dingiho, aby mohly děti blbnout (nejvíc si ho ovšem užili chlapi). Vedro gradovalo, průběžně jsme se chodili ochlazovat do moře a na plážičku na břehu. Siesta střídala fiestu.
Spát jsme šli kolem půlnoci, děcka spaly na palubě, v noci nás budilo horko.

Pondělí 7.7.2008
Ráno byl jen nepatrně menší hic. Ještě rozespalí jsme lezli do vody se ochladit. Tondova posádka už byla od rána na nohách a znechucení útoky vos z pevniny hned jak Tonda vstal, vypluli. Vosy byly opravdu jediný zápor toho místa. Vyjeli jsme v 9 směrem k ostrůvku Atokos do zátoky One House Bay.
One house bay - tož zátoka, lodí jak dobrých, podívali jsem se, koupnuli se a kolem druhé hodiny jsme se vydali směr Ithaka - Vathi. Vedro ale gradovalo. Hodinku jsme se zabavili jachtingem - tam bylo důležité zjistit, že jsme asi první osádka v sezóně - všecko šlo ztuha, všecko drhnulo - naštěstí jsmě měli Indulonu, takže jsme promazali půl lodě a konečně šly lana tahat bez násilí. Pořád jsme to tlačili směrem na jih - směr Vathi - po cestě ještě jedna koupačka na vjezdu do zátoky a za půl hodiny bylo město. Kotvení v městě má být možné na několika místech - doporučuje se severní kotviště (nic tam není, ale je to trošku odstíněné od civilizace). Ale tam jsme se pomalu začali seznamovat s termínem "mléčná dráha". Jachting v Řecku je populární a všichni čtou toho samého Greek Pilota - prostě plno. Tak holt do města a vedle stání trajektu (není víc méně příjemných míst). A do toho fuňálo zboku. Nevím jak, ale podařilo se nám to pěkně a napoprvé. Naštěstí spojení začalo už fungovat (ruční vysílačky - spojení na lodi je pokazené), a tak jsme dali vědět Tondovi co a jak a ten byl do půlhodiny vedle nás. Večer jsme šly dvě samostatné posádky do města - vedle nepanovala ideální pohoda, gyros, pohárek a spat.

Úterý 8.7.2008
Horko, nemožnost koupání, civilizace (=furt chodit oblečený) nás štvala ven jak to jen bude možné - tož jenom čaj a pryč na tu zátočinku jak jsme se koupali včera. Tam jenom čvách čvách a že pojedeme na sever - Zakintosh jsme vzdali. Podle předpovědi mělo být 37˚C, tam je to 41 majlí (to je zhruba 8 hodin plavby) a my jsme na dovolené, ne na závodech. Tak jsme to briskně přehodnotili a protože jsme čekali větr, že vyjedeme si zablbnout. Na naší lodi vygradovaly problémy s kotvou. Kotevní vrátek buď pamatoval toho už hodně a nebo je nevhodně spárovaný s typem řetězu, prostě fungoval 1 metr dovnitř a 3 metry ven. No a tady jsme do toho všeho ještě kousnuli kotvu za nějaký šutrák. Hodinu jsme tam šaškovali, než se s tím cosi podařilo  - na druhou stranu jsme přišli na metodiku kudy na to. A jenom jsme dohnali Toníka - že prej regata. O flašku metaxy. Tonda je pravda zkušenější, ale my máme o chlup lepší loď a natěšenou posádku. Bohužel se sklonem k originalitě - zatímco mléčná dráha plachetnic se bambelala bez fantazie u břehu (spolu s Tondou), my jsme se vydali na širé móře, bo tam víc funí a tam že to zalomíme a díky lepšímu větru a eliminaci obratů vyhrajem. (flaša je flaša). A jeli jsme. Potom už přestávali nad nama létat i racci, širokodaleko jenom voda a že uděláme obrat a vyhrajem. Fakt to skoro vyšlo. Na tu tečku v dáli (co byl Tonda) jsme namířili kurz a začali ho dohánět. Cíp ostrova a Tonda byl už už na dostřel - a naráz vysílačka, prej jestli nechceme remízu. Toto jsme nečekali - a že ne. Za 10 minut jsme pochopili. Prostě tam nefoukalo - kamená tvář hráče pokru, že je doháníme a o žádné remíze nemůže být ani řeč (když už je skoro máme) - naštěstí to navrhnul ještě jednou. Tak jsme přijali.
Potom že se vykoupáme - ale lodí jak chorvatů pod slunečníkem, tak jsme dali jenom honem polévku a pryč, pryč. Nahoru, najít spaní koupačku a klid.
Našli jsme si zátoku K. Limini, přijeli jsme jako první, zakotvili vedle motoráku, který vypadal že je na odjezdu, vyvázali záď ke skalám. Za chvíli přijel Tonda, ale protože motorák ne a ne odjet, zakotvil a vyvázal se na druhé straně zátoky. K večeru se zvedl vítr, severní až 20 uzlů. My jsme drželi v pohodě, ale sousední Sunsail 30 se utrhl z kotvy. Dvoučlenná posádka = manželská dvojice naházeli fendry na ohrožený bok, pak konečně nastartovali a vyjeli překotvit. Po několika neúspěšných pokusech skončili na našem kotevním řetězu. Čekali jsme to, takže dingy byl nachystaný a posloužil jako megafendr. Pak konečně zakotvili a vyvezli i záložní kotvu. Večer jsme si zaplavali za Tondou, měl lépe chráněné místo, ale taky spoustu vos. Po návratu kolem půl desáté se opět začal zvedat vítr - ten katabatický, co padá z hor :-) Kolem půlnoci utrhl slovinskou loď vedle Tondy a pak konečně ustal a byl klid až do rána.

Středa 9. 7. 2008
Ráno jsme dali koupačku, Tonda už vyjel od vos pryč, tak jsme vypadli taky. V úžině mezi Ithakou a Kefalonií opravdu pěkně foukalo od severozápadu, tak prádlo ven a křižování na sever. Tonda nahlásil, že vystrčil loď z kanálu (cílem měla být pevnost na návětrné straně Kefalonie), ale západní vítr a vlny a zelenající posádka ho přesvědčila změnit názor a že zastaví ve Fiskardhu kvůli nákupům a pojedeme na východní pobřeží Ithaky. Tak jsme rovněž zajeli do přístavu Fiskardho. První místo u mola bylo nepoužitelné, protože tam právě dvě lodě rozmotávaly zapletené kotevní řetězy. Namířili jsme to tedy přímo před hospodu, lavku jsme nakonec měli mezi židličkama. Vedle nás zastavila skotská rodinka. Zrovna když jsme se chystali vypadnout do měta, přistál nám a Skotům na kotevních řetězech před přídí nějaký Sunsail. Že prý sorry, že jsou na jachtě poprvé. Chlapi jim šli pomáhat, mezitím jsme nakoupili a pak vypadli aspoň na gyros a na pivko. Odpoledne jsme vyjeli obeplout Ithaku ze severu. Tonda hlásil, že plachtí, tak začaly velké přípravy. Jenže po tom gyrosu, když přišly vlny od moře 4 - 5 Bf a zafičelo kolem 25 uzlů, šla morálka posádky do kytek. Kuba se uvázal za harnessy na zádi a krmil ryby, Michal se léčil muzikoterapií, Víťa se snažil usnout vsedě v kokpitu. Ostatní sice fungovali, ale žádné velké nadšení. Na motor jsme prokličkovali rozvlněným mořem. Krytí Ithakou jsme na tom byli trochu líp. Laco si stoupl za kormidlo a Mach začal s plachtama. Nejdříve že vytáhne jen trošičku kosatky, ať využijeme zadoboční vítr. Jenže místo "tang" vyvalil celé prádlo. A že tedy ještě hlavní plachtu. Netradiční postup se podle očekávání vymstil. Vítr se trochu utišil, jenže ovládací lana rolfoku hlavní plachty šly poměrně ztuha samy o sobě a do toho přišel náraz bočního větru. V tu ránu jsme měli plné ruce práce. Nahodili jsme motor a v sílícím větru vyrazili do zátoky Kioni, kde jsme chtěli spát. Jenže takových bylo víc, molo plné a na kotvištích boční vítr a do toho přijel náš známý Sunsail 30 PeterPan - a tak jsme bryskně přehodnotili situaci a pryč. Další možnost bylo Váthý, našli jsme si zátoku Skhoinos, v severovýchodním okraji chráněnou před větrem, vyvázali se, koupačka a Mach začal chystat rizoto. Ještě se vydali na pokec k sousední lodi s řeckým manželským párem v důchodovém věku. Dali pár cenných rad - o půl osmé se rozhodne jestli se vítr uklidní, pokud ne, tak jet do Váthý, ráno bude klidné, počasí vydrží až do víkendu. O půl osmé foukalo pořád stejně, Řekové to zabalili, my taky. Venku foukalo podstatně víc, za chvíli jsme byli kompletně osprchovaní slanou vodou. Ve Váthý bylo plno, nezbylo než zakotvit uprostřed přístavu. Dali jsme hodně řetězu a celý večer monitorovali situaci. Poryvy do 25 uzlů se kolem půlnoci utišily, ve tři nás probudil vítr opět až 28 kn a foukalo až do pěti, potom už byl klid. První noc kdy jsme spali přikrytí aspoň prostěradlem.

Čtvrtek 10.7.2008
Ráno slunečné, vyvezli jsme odpadky, posnídali a rychle zpátky do včerejší zátoky na koupačku. Tonda vylíčil noční zážitky z kotvení v severní zátoce Váthý. Perfektně zakotvený a vyvázaný na bóji, lépe chráněný před větrem než my, čekal klidnou noc. Jenže nějaká vyděšená dánská loď se mu ve tři v noci nedokázala vyhnout, rozbila přední světlo a aby nenapáchala ještě více škod, vyvázal je Tonda raději ke své lodi.
Kolem půl jedné směr Atokos a pak na Kalamos. Vykoupali jsme se pod skalními útesy na jihu ostrova Atokos a kolem páté zamířili na Kalamos. My bychom raději někam na kotvu, ale Tonda potřeboval nakoupit a tak jsme zamířili do přístavu Kalamos s krásným mlýnem u pobřeží. Jenže přístav už byl plný. Obepluli jsme ze severu sousední Kastos a opět do přístavu - byl ještě menší, molo plné, několik stání uprostřed s vyvázáním na břeh bylo ještě volných, ale u skal bylo mělko a mezi ostatními jachtami taková změť kotevních řetězů, že Tonda hned nabral cizí kotvu, vzápětí ztratil muringovoou tyč a vzdal to. Vyjeli jsme oba do zátoky na jih, zakotvili vedle Tondy na plný řetěz (60 m), vytvořili souloď a vyvázali záď. Výsadek Tonda, Eva a David vyjeli na dingym do městečka nakupovat a najít ztracenou tyč. Druhý výsadek (Mach a Máří) to brali přes hřeben po souši. Byla tam krásná cesta asi 100 m nad zátokou, ale cesta k ní znamenala překonat dva ploty a hustý porost pichlavého bodláčí a trav. K večeři byly těstoviny s česnekovou omáčkou, čerené vínko a o jedné jsme šli spát.
Za zmínku stojí Laco na dinghi - že nás vyveze na plážičku (výsadek Machovců) - všecko OK, ale jak nabral zpáteční kurz, motor udělal blaf blaf a chcípl. No a protože frajeři jezdí zásadně bez záložních pádel, tož Laco musel "na kačenu" a celou zátoku přehrňal vodu zleva doprava, aby se dostal aspoň nějak k lodi.

Pátek 11.7.2008
Noc byla klidná, bohužel sousedi se probudili podstatně dřív než my, proběhly u nich tělesné pochody a navíc už myli nádobí. Takže žádná koupačka. Po jedenácté jsme vyjeli kolem jižního cípu směr Meganisi, asi půl hodiny jsme trochu plachtili, než lehl vítr úplně. Ještě koupačka na Meganisi v zátoce Atheni a pak už na sever do kanálu a na Lefkádu, abychom chytli stání u mola.
Jo a kotveni proběhlo (podruhé !!) tak, že jsem se pustil obětavě do vody vyvázat zadek, plavu plavu a naráz cukatura a ženské objevily suk. Lano tahlo dóle, já šlapal vodu jak o dušu a na lodi se debatovalo "jak se to jejda mohlo zase stát".
Podle názoru posádky na palubě se jednalo o lano, které bylo sice nejdelší, ale se zvláštním sklonem ke šmodrchání, takže i když jsme ho dopředu převinuli, stejně se zauzlovalo. 
No - potom jsme jeli - nuda - dokonce jsem se i trošku zamyslel u kormidla - doplnit naftu, závěrečná marína - asi to už umíme, protože jsme to tam prdli jak do maminy. Přesně, jemně. Nějaké ty procházky, večeřa, potom se zastavil Tonda na kus řeči (co bude příští rok) a spat.
Ani dvě perfektní vyvázání (u benzínky a u mola) nespravily kapitánovi náladu. Vypadal, že by nás všechny (možná s výjimkou Laca) nejraději prodal do otroctví. Akorát nevím, kdo by mu vařil, uklízel, pral a dělal pomyšlení...
Tak šli chlapi raději na pivo a zbytek posádky balil a stěhoval věci do aut.

Sobota 12.7.2008
Ráno jsme vstali o půl osmé, Snídaně, závěrečné  balení, o třičtvrtě na devět došel borec na check-out, zkontroloval akorát záchodky, na kotvu pokýval hlavou, že opravdu prokluzuje. Zašli jsme ještě na frapíčko a pak jsme vyrazili na jih do Vasilikí.
Najít apartmány dalo docela fušku, protože jsou úplně nové a nikdo je nezná. Už jsme začali vyhlížet nějakou plechovou boudu na přespání. Pak jsme zjistili, že celou dobu jezdíme okolo. Tři domky, každý s několika mezonety. Dole obytný prostor s kuchyňkou a WC, terasa s jídelním stolem, nahoře prostorná ložnice s balkoem a sociálka. Před apartmány bazén s lehátky a slunečníky, parkoviště vzadu a vedle gril a posezení. Nadšení z apartmánů trochu ochladlo po návštěvě místní pláže - vesměs oblázková, jen na západě mezi windsurfisty kousek písčitá a hlavně narvaná jak v Bibioone. Tomu jsme na jachtě odvykli...

Neděle 13.7.2008
Koupání, odpočinek, večeře ve městečku, procházka nočním Vasilikí.

Pondělí 14.7.2008
Výlet do Nydri, k vodopádům, koupání na pláži Mikros Ghialos u Porosu. Mach a Tonda coby "kluci v akci" vaří mexické fazole - oboje byly výborné. 

Úterý 15.7.2008
Nákup masa u místního řezníka, grilování drůbežího a vepřového masa v pěti různých marinádách.
Velice větrné odpoledne a večer.

Středa 16.7.2008
Výlet k nejjižnějšímu výběžku Lefkády - mysu Doukáto, pak pláž Ghialos na západním pobřeží. Větrno, třímetrové vlny.

Čtvrtek 17.7.2008
Výlet do hor - jeskyně Caroucha u vesnice Sivros, výstup vyschlým korytem potoka, prameny směrem k Aghia Ilias. Procházka po nejvýše položené vesnici Aghia Ilias kolem vinohradů.
Večer jsme udělali sangrii a pečené brambory na plechu.

Pátek 18.7.2008
Výlet na pláže západního pobřeží. Tomanovi a Měchurovi vyrazili na pláž Kalamitsi. Vyjeli jsme později, minuli odbočku. Pláž Kathisma s vyrovnanými řadami slunečníků nás nezaujala. Náhodné sekání s rovněž bloudícími Čechy nás nasměrovalo na pláž Milos u vesničky Agios Nikitas. Auto zaparkovat pod olivami a pěšky přes kopec kolem starého větrného mlýna a dolů po schodech na pláž s hrubým pískem, téměř poloprázdnou.

Sobota 19.7.2008
Poslední výlet na pláž. Tentokrát jsme se všichni sešli na Cantina beach u Kalamitsi. Písčitá pláž posetá obrovskými balvany, mezi kterými vřela voda. Několik lehátek se slunečníky, kdo pohrdl civilizací, mohl jít na druhý konec mezi balvany, najít si svoji soukromou plážičku.
Večer balení.

Neděle 20.7.2008
Budíček ve tři, v půl čtvrté odjezd na trajekt, odjezd trajektu v 9 hodin. Tentokrát máme kajuty DeLuxe včetně snídaně. 

Pondělí 21.7.2008
Příjezd trajektu do Benátek podle jízdního řádu v 8 hodin (-1 hodina vůči řeckému času). Tentokrát žádné mrtvoly. Odjezd z Benátek v koloně Tonda, my, Rupcovi s dodávkou. Tonda nepochopitelně odbočuje na dvou křižovatkách, na třetí křižovatce míří kamsi do parku, takže se odpojujeme a jedeme směr Udine. V 18 hodin jsme doma. Později Tonda vysvětlil své záhadné ježdění - děti si hrály s GPS...
U vjezdu na italskou dálnici se nám povedlo projet mezi kamiony bránou pro elektronické mýto. Tak jsme čekali, jak si s tím poradí na konci dálnice na hranicích s Rakouskem. Asi jsme nebyli první. Nahlásili jsme "Venezia, broken machine", zaplatili odpovídající sumu a mohli jsme jet dál.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Skotsko 2018

Štýrsko 2018