V týdnu po Velikonocích jsem byl ma móřu - skládal jsem námořnické zkoušky RYA
well you know - another shitty day in this fucking paradise
11.4. SOBOTA
Už příjezd černé Audi A6 naznačil, že na lodi se bude vyskytovat jiná třída osazenstva, než nás - milionářů čekatelů. Debaty na téma který drive je lepší - jestli okovaný a nebo klasický jsem se nemohl zúčastnit - potom se debata posunula na dovolené, jachting - a s problémy s časovým posunem jsem taky neuspěl, protože Honolulu - 12 hodin je úplně strašné. To takový Karibik nebo Kuba je proti tomu pohoda.
Let, nalodění (do prázdné lodě - jídlo ještě nedorazilo, k dispozici bylo pouze Ouzo a sardinky) - klasika. Přítomní cajzli vypadají jako fajn kluci. Pravda je, že každý jeden má napluto tisíce majlí a hafo zkušeností - bojím se, že udělám ostudu.
Ráno čaj, lehká snídaně, panák (hlavně Neptunovi), odjezd.
12.4. NEDĚLE
Hnedka po odjezdu si každý zkusil jak se loď ovládá ; na moři byl nějaký igelitový bazmek takže každý si zkusil manévrovat jak se k němu předem a zadem dostat. No - nic moc - už jsem jezdil i líp. Vítr taky nic moc - pravda, vytáhli jsme plachty, ale za hodinku šly zase dolů. Nicméně aspoň jsme si zkusili "pripičiť" loď - takto manévr zvaný Quick stop. Fakt to funguje. Obídek (těstoviny) mi nesednul, takže celé dopoledne jsem byl ani dobře ani blbě; česnek v boloňské omáčce mě přinutil potupně vrhnout, ale potom zase všechno bylo O.K.
"Tam je nějaký chcíplý rejnok" - volal Tomáš když jsme minuli cosi bílého - něco jak pytel od hnojiva. Zabočili jsme cože to tam je - no fakt. Placatá ryba tak metrové délky ležící břuchem hore. Ale zničeho nic se to začalo mrvit a zničeho nic to byla ryba dvoumetrová. A otočila se normálně a už jsme to poznali. Měsíčník. A choval se jak kdysi na minulé plavbě - jak "ožralý delfín". Ale naštěstí se neměl k odchodu. Tak jsme jezdili kolem a kolem až jsme ho nabrali přídí - po tomto aktu seznal, že s námi sranda nebude a potopil se. Dál jsme jeli nudně na motor a u Aeginy začalo foukat. A že si zkusíme MOB - ale jenom na plachty. Bez motoru. Tak si každý jeden zkusil Quick stop (pripičenie) - tím se začíná, potom srolovat genu, vyložit hlavní plachtu, obrat a pomalu (rychlost plavby reguluji vyložením plachty) se blížíme k tonoucímu.
Příjezd, večeře a dál jak vždycky
13.4 PONDĚLÍ
Dnešní den se nevyznačoval ničím výjimečným. Ráno jsem byl pověřen sestavením navigačního plánu - tož se sdělením, že pojedeme furt dole a potom někam zahnem nebyli instruktoři moc spokojeni - tak pravítko do ruky a kurzy, náměry, vzdálenosti. Napoprvé to nebylo moc dobré, protože máme předpokládat že kormidelník je buď blbec a nebo tŕclý - takže plánek má být graficky názorný a srozumitelný. A měl by být ještě jeden plán pro havarijní nepředvídané situace. Ono - nakonec jsme stejně jeli furt dole a potom zahli doprava. Ale během cesty jsme prováděli náměrovou navigaci a navigaci podle ujeté vzdálenosti. Ale i toto skončilo - a co dál? Naštěstí Pepa je dochtor záchranář, tak nám dal školení první pomoci. Cíl byl stanoven Hydra-Hydra - a že pojedeme noční plavbu. Ale odpoledne. kdy jsme byli vyvázaní se rozfoukalo, dle předpovědi 4-5, later 6 - a nechtělo se nám blejt, tak jsme noční plavbu vzdali a že zůstaneme.
Hydra je úžasně fotogenické a voňavé městečko; krása lokality je způsobena tím, že zde nejsou auta ani motocykly, Jednak je to asi zakázané, ale taky proto, že ulice jsou tak 1m šířky a 5m délky. Dál už jsou schody. A v tom kvetou pomeranče, rostou citróny a strašně to tam voní. Prej tam někde bydlí Cohen - holt ví, kam se přestěhovat.
"... well you know - another shitty day in this fucking paradise " - takto zněla odpověď jednoho staříka, důchodce, když se ho soused ptal, jak se vede.
14.4. ÚTERÝ
Můj milý deníčku - dneska jsem potupně vrhnul. Příkaz dne byl plachtit v náročném počasí - jeli jsme na 1., později na 2. ref - na lodi panovala směnová služba; když jsem byl u kormidla - dobré jakmile jsem byl ale odstaven už jsem si povidal s delfíny. Jízda na vlnách taky nic moc, takže jsme byli i rádi, že jsme se dostali do maríny. Tam, že si my zelení odpočinem, dáme gáblík a pujdeme na noční plavbu. ALe mezi tím vítr lehnul a tak jsme se v hospodě trošku trcnuli, večer probrali zdravovědu a kolem 2. hodiny šli spát. No a protože jsme se nemohli dohodnout jestli pojedeme na noc a nebo ne, tak jsme dělali 3x navigační cvičení kudy.
15.4 STŘEDA
Vajíčka, pozvolný rozjezd a že z toho uděláme radši túristický výlet, bo tady nikdo z nás nebyl. Během dne jsme cvičili přistání bokem.
A tak jsme v klidu a v pohodě přijeli do porto Kheli. Nádherná, veliká krytá zátoka. Tam jsme zakotvili (ručně bez motoru a bez kotevního vrátku) na plachty a udělali si siestu - jednak se nám nic nechtělo a potom nad námi přecházelo takové čérnisko. Uzlovačky, barvy, kardinální znaky, houkání v mlze. Nicméně slovo dalo slovo a že pojedeme na noc. A začalo opět navigační cvičení kudy - a všecko aby bylo tak 3x jištěné a bez GPS. no - hádali jsme se 2 hodiny. A že pojedeme nazpět kolem N. Spetsai, kolem Hydry do Parosu. Po cestě jsou skaliska, takže opatrně. A skutečně to probíhalo podle plánu ; na lodi panovaly dvouhodinové služby ale zato se všemi formalitami s předáváním služeb - ale "to k tomu patří" Pravda - bylo vzrůšo, když jeden kritický maják (Aimlianos) nesvítil - to bám udělalo dost vrásky, ale byl k dispozici zpětný kurz a potom pro kontrolu GPS. Potom taky (u skalisek) blafla hloubka 6,5,4,3 ... mělo tam být 30. Tak to bylo vyhodnoceno jako porucha hloubkoměru. Ale těch pár minut než jsme na to došli, bylo adrenalinových. A tak střídavým bděním a usínáním proběhla noc a někdy po obědě jsme dorazili do Porosu. Opět krásné městečko.
16.4. ČTVRTEK
Tak jsme byli celý den v Porsu. Jednak jsme se v klidu dospali a odpoledne jsme blbnuli s manévry s plachtami. Konkrétně nájezd na bójku pouze pod plachtami a boční přistání - každý si vylosoval dvojici obratů a přistání u bójky. Toto mi vyloženě nešlo a jenom mi to prohloubilo depresi že s tím krámem neumím. Večer jsme si zopakovali přistání bokem a že půjdeme na večeři. No a potom Toma napadlo, že by to chtělo ještě panáka (šláftruňk) - a šli jsme do báru - končili jsme o půl čtvrté. Je jasné, že se nevstávalo v 7.
17.4 PÁTEK
Rozjezd dne byl hodně pozvolný - a že celý den bude věnovaný zkóškám. Tři hodiny na hlavu. Pepa si odbyl star, přistání a zmizel v podpalubí - a jak kdyby se po něm zem slehla. Druhý jsem byl na ředě já - končil jsem v 17:20 - a Pepa ještě nevyšel, já jsem ještě na teorii nenastoupil. Panáčkům začalo pomalu docházet, že systém zkoušení musíme nějak urychlit - a hlavně - musíme dojet do Athén. Takže honička a se západem slunce (20:30) jsme byli v maríně i my. Večeře, zhodnocení dne a že zítra domů. A ještě jednoho frťánka ve skippers baru.
Tam se (co na tom, že bylo nad ránem) ještě zkoušelo. Panáčci končili ve 4 - v 7:45 byly přistaveny taxíky.
Myslím si, že kurz byl dost dobrý. Pravda - v některých ohledech mi nevyhovoval, ale strašně jsem se tam naučil a hlavně našel bezvadnou partu.
Tomáš Kapička
Jakub Havelka
Josef Horešovský
Jaromír Kunst
Aleš Kvapil
Pavel Kočica
11.4. SOBOTA
Už příjezd černé Audi A6 naznačil, že na lodi se bude vyskytovat jiná třída osazenstva, než nás - milionářů čekatelů. Debaty na téma který drive je lepší - jestli okovaný a nebo klasický jsem se nemohl zúčastnit - potom se debata posunula na dovolené, jachting - a s problémy s časovým posunem jsem taky neuspěl, protože Honolulu - 12 hodin je úplně strašné. To takový Karibik nebo Kuba je proti tomu pohoda.
Let, nalodění (do prázdné lodě - jídlo ještě nedorazilo, k dispozici bylo pouze Ouzo a sardinky) - klasika. Přítomní cajzli vypadají jako fajn kluci. Pravda je, že každý jeden má napluto tisíce majlí a hafo zkušeností - bojím se, že udělám ostudu.
Ráno čaj, lehká snídaně, panák (hlavně Neptunovi), odjezd.
12.4. NEDĚLE
Hnedka po odjezdu si každý zkusil jak se loď ovládá ; na moři byl nějaký igelitový bazmek takže každý si zkusil manévrovat jak se k němu předem a zadem dostat. No - nic moc - už jsem jezdil i líp. Vítr taky nic moc - pravda, vytáhli jsme plachty, ale za hodinku šly zase dolů. Nicméně aspoň jsme si zkusili "pripičiť" loď - takto manévr zvaný Quick stop. Fakt to funguje. Obídek (těstoviny) mi nesednul, takže celé dopoledne jsem byl ani dobře ani blbě; česnek v boloňské omáčce mě přinutil potupně vrhnout, ale potom zase všechno bylo O.K.
"Tam je nějaký chcíplý rejnok" - volal Tomáš když jsme minuli cosi bílého - něco jak pytel od hnojiva. Zabočili jsme cože to tam je - no fakt. Placatá ryba tak metrové délky ležící břuchem hore. Ale zničeho nic se to začalo mrvit a zničeho nic to byla ryba dvoumetrová. A otočila se normálně a už jsme to poznali. Měsíčník. A choval se jak kdysi na minulé plavbě - jak "ožralý delfín". Ale naštěstí se neměl k odchodu. Tak jsme jezdili kolem a kolem až jsme ho nabrali přídí - po tomto aktu seznal, že s námi sranda nebude a potopil se. Dál jsme jeli nudně na motor a u Aeginy začalo foukat. A že si zkusíme MOB - ale jenom na plachty. Bez motoru. Tak si každý jeden zkusil Quick stop (pripičenie) - tím se začíná, potom srolovat genu, vyložit hlavní plachtu, obrat a pomalu (rychlost plavby reguluji vyložením plachty) se blížíme k tonoucímu.
Příjezd, večeře a dál jak vždycky
13.4 PONDĚLÍ
Dnešní den se nevyznačoval ničím výjimečným. Ráno jsem byl pověřen sestavením navigačního plánu - tož se sdělením, že pojedeme furt dole a potom někam zahnem nebyli instruktoři moc spokojeni - tak pravítko do ruky a kurzy, náměry, vzdálenosti. Napoprvé to nebylo moc dobré, protože máme předpokládat že kormidelník je buď blbec a nebo tŕclý - takže plánek má být graficky názorný a srozumitelný. A měl by být ještě jeden plán pro havarijní nepředvídané situace. Ono - nakonec jsme stejně jeli furt dole a potom zahli doprava. Ale během cesty jsme prováděli náměrovou navigaci a navigaci podle ujeté vzdálenosti. Ale i toto skončilo - a co dál? Naštěstí Pepa je dochtor záchranář, tak nám dal školení první pomoci. Cíl byl stanoven Hydra-Hydra - a že pojedeme noční plavbu. Ale odpoledne. kdy jsme byli vyvázaní se rozfoukalo, dle předpovědi 4-5, later 6 - a nechtělo se nám blejt, tak jsme noční plavbu vzdali a že zůstaneme.
Hydra je úžasně fotogenické a voňavé městečko; krása lokality je způsobena tím, že zde nejsou auta ani motocykly, Jednak je to asi zakázané, ale taky proto, že ulice jsou tak 1m šířky a 5m délky. Dál už jsou schody. A v tom kvetou pomeranče, rostou citróny a strašně to tam voní. Prej tam někde bydlí Cohen - holt ví, kam se přestěhovat.
"... well you know - another shitty day in this fucking paradise " - takto zněla odpověď jednoho staříka, důchodce, když se ho soused ptal, jak se vede.
14.4. ÚTERÝ
Můj milý deníčku - dneska jsem potupně vrhnul. Příkaz dne byl plachtit v náročném počasí - jeli jsme na 1., později na 2. ref - na lodi panovala směnová služba; když jsem byl u kormidla - dobré jakmile jsem byl ale odstaven už jsem si povidal s delfíny. Jízda na vlnách taky nic moc, takže jsme byli i rádi, že jsme se dostali do maríny. Tam, že si my zelení odpočinem, dáme gáblík a pujdeme na noční plavbu. ALe mezi tím vítr lehnul a tak jsme se v hospodě trošku trcnuli, večer probrali zdravovědu a kolem 2. hodiny šli spát. No a protože jsme se nemohli dohodnout jestli pojedeme na noc a nebo ne, tak jsme dělali 3x navigační cvičení kudy.
15.4 STŘEDA
Vajíčka, pozvolný rozjezd a že z toho uděláme radši túristický výlet, bo tady nikdo z nás nebyl. Během dne jsme cvičili přistání bokem.
A tak jsme v klidu a v pohodě přijeli do porto Kheli. Nádherná, veliká krytá zátoka. Tam jsme zakotvili (ručně bez motoru a bez kotevního vrátku) na plachty a udělali si siestu - jednak se nám nic nechtělo a potom nad námi přecházelo takové čérnisko. Uzlovačky, barvy, kardinální znaky, houkání v mlze. Nicméně slovo dalo slovo a že pojedeme na noc. A začalo opět navigační cvičení kudy - a všecko aby bylo tak 3x jištěné a bez GPS. no - hádali jsme se 2 hodiny. A že pojedeme nazpět kolem N. Spetsai, kolem Hydry do Parosu. Po cestě jsou skaliska, takže opatrně. A skutečně to probíhalo podle plánu ; na lodi panovaly dvouhodinové služby ale zato se všemi formalitami s předáváním služeb - ale "to k tomu patří" Pravda - bylo vzrůšo, když jeden kritický maják (Aimlianos) nesvítil - to bám udělalo dost vrásky, ale byl k dispozici zpětný kurz a potom pro kontrolu GPS. Potom taky (u skalisek) blafla hloubka 6,5,4,3 ... mělo tam být 30. Tak to bylo vyhodnoceno jako porucha hloubkoměru. Ale těch pár minut než jsme na to došli, bylo adrenalinových. A tak střídavým bděním a usínáním proběhla noc a někdy po obědě jsme dorazili do Porosu. Opět krásné městečko.
16.4. ČTVRTEK
Tak jsme byli celý den v Porsu. Jednak jsme se v klidu dospali a odpoledne jsme blbnuli s manévry s plachtami. Konkrétně nájezd na bójku pouze pod plachtami a boční přistání - každý si vylosoval dvojici obratů a přistání u bójky. Toto mi vyloženě nešlo a jenom mi to prohloubilo depresi že s tím krámem neumím. Večer jsme si zopakovali přistání bokem a že půjdeme na večeři. No a potom Toma napadlo, že by to chtělo ještě panáka (šláftruňk) - a šli jsme do báru - končili jsme o půl čtvrté. Je jasné, že se nevstávalo v 7.
17.4 PÁTEK
Rozjezd dne byl hodně pozvolný - a že celý den bude věnovaný zkóškám. Tři hodiny na hlavu. Pepa si odbyl star, přistání a zmizel v podpalubí - a jak kdyby se po něm zem slehla. Druhý jsem byl na ředě já - končil jsem v 17:20 - a Pepa ještě nevyšel, já jsem ještě na teorii nenastoupil. Panáčkům začalo pomalu docházet, že systém zkoušení musíme nějak urychlit - a hlavně - musíme dojet do Athén. Takže honička a se západem slunce (20:30) jsme byli v maríně i my. Večeře, zhodnocení dne a že zítra domů. A ještě jednoho frťánka ve skippers baru.
Tam se (co na tom, že bylo nad ránem) ještě zkoušelo. Panáčci končili ve 4 - v 7:45 byly přistaveny taxíky.
Myslím si, že kurz byl dost dobrý. Pravda - v některých ohledech mi nevyhovoval, ale strašně jsem se tam naučil a hlavně našel bezvadnou partu.
Tomáš Kapička
Jakub Havelka
Josef Horešovský
Jaromír Kunst
Aleš Kvapil
Pavel Kočica
Komentáře
Okomentovat