Orlík 2009

Výlet s rodinkama jsme spáchali na Orlické přehradě - jednak je tam pěkně - jednak jsme chtěli suchozemcům ukázat krásy jachtingu.


Orlická přehrada 2009

čtvrtek 30. 4. 2009
Na cestu jsme vyrazili před pátou. Za Břeclaví jsme na benzince prozíravě vyměnili gumičky do stěračů, které nám předtím nějaký nenechavec vyměnil za svoje značně ojeté. Sotva jsme vyjeli z dopravní zácpy kolem Brna, začalo se zatahovat a před Jihlavou přišla bouřka, déšť, hromy a blesky. U Humpolce se zdálo, že jsme z nejhoršího venku, ale jen co jsme odbočili z dálnice, začala bouřka nanovo. Putovala pěkně nad námi až do Trhovek. Dorazili jsme tam po desáté, se Smolovými jako poslední. S ostatními jsme si dali pivko, ubytovali sebe v bungalovu a kluky na lodi, probrali jsme plány na příští den a šlo se spát.
pátek 1. 5. 2009
Ráno jsme se rozdělili. Mach, Laco, Kuba Zdeněk a Hanka s Ondrou šli na loď a my ostatní jsme vyrazili autem na zámek Orlík. Cestou jsme se pokochali výhledem ze Žďákovského mostu. Zaparkovali jsme na Starém Sedle, prošli jsme se k zámku a to už kapitáni hlásili příjezd. Nechali loď i s Machem v zátoce a došli si aspoň na pivo. Prohlídku zámku jsme s lehkým srdcem oželeli, stačilo nám pozorovat pávy a projít se pod hradbami. Jachtaři se vydali pod Žďákovský most, kde foukalo, a my jsme šli po stezce podél přehrady orlickým parkem zpět na Staré Sedlo do hospody U Cvrků. Sem za námi dojela Marcela s malým Filípkem a pochopitelně se tu objevil a admirál s posádkou celé své flotily. Poté jsme se přesunuli na Trhovky a pokračovali jsme ve Sporthotelu a následně u vína v bungalovu.
Tož na vodě to bylo první den takové umírněné. Suchozemcům jsme popsali co je co – žargon a odborné výrazy, probrali trochu bezpečnost a za téměř bezvětří jsme kadla-kadla jeli dolů k Orlíku. Po cestě jsem aspoň ukazoval jak se dá zatáčet bez kormidla – mám takový pocit, že to docenil jenom Laco Přestávka byla na Orlíku (jsem si na lodi dáchnul) a potom konečně nastala chvíle vytáhnout plachétky. Naštěstí rozumně foukalo – a nahlí jsme si to pelášili pod most a dál. Obrat, křižování proti větru – sehraná posádka – aj jsme okolním lodím ukázali bříško. Hlavně kdy jsem se zahleděl na Hanku a na facan od větru jsem sice zareagoval rychle, ale na opačnou stranu.
sobota 2. 5. 2009
Budíček byl už v 8 hodin, protože Báša domluvil exkurzi na přehradě a v elektrárně. Mach, Laco, Kuba a Víťa si vyrazili zaplachtit, ostatní jsme vyjeli k přehradní hrázi. Kromě nás sem přijelo ke stovce motorkářů, takže jsme jako dlouhý had prošli útrobami přehrady a u elektrárny nás rozdělili do dvou skupin. My jsme si nejdříve poslechli výklad, prohlédli turbíny a pak jsme se šli podívat na dokument o tom, jak vypadaly z letadla povodně v roce 2002 na vltavské kaskádě. Prohlídka přehrady se docela protáhla, vrátili jsme se tedy na Trhovky. Báša, Dana, Bětka a Luděk s naším Michalem se nalodili a naopak Kuba a Víťa se připojili k nám. Na plánovaný pěší výlet už bylo docela pozdě a tak jsme vyjeli autem k rozhledně na Onen Svět, prošli jsme se lesem a dojeli jsme, akorát když se jachtaři začali shánět po klíčích od bungalovu.
Ráno jsme jeli i my k hrázi – příjemně tam foukalo, tak jsme trénovali Quick stop a MOBa a že si to odpoledne s Bášovcema zopáknem. Ale ten půlden byl na větru znát – už to bylo takové vydřené – zábava spočívala v nájezdech na slunící-se/nudící-se svlečny („a otoč to až ty broučci na břehu začnou hrůzou zavírat očička“) - placatění, nuda. Naštěstí Dana nás probrala k životu – u hráze dostala do ruky kormidlo (ať se něčeho drží), já jsem šel do saloonu a Laco ke stěžni. No a došel facan. Jeden chytrolín řval tihý, druhý hot, Danka s tím točila chvilku tak, potom zas onak – Laco od toho stěžně skákal jak srnka. Pravda nebyl vůči majestánu kapitána (mně) moc uctivý, ale to je dáno jeho ostravským původem. (to takto sedí Pepíček u stolu u strejdy v Ostravě a ptá se: Heléé strejdóó se říkáá, že vy na ostravsku máte omezenou slovní zásobu a ještě jste sprostíí. Stejda zvedne oči a povidá: Ale piču..)
neděle 3. 5. 2009
Ráno jsme rychle zabalili, nakoupili nějaké rohlíky a dobrovolníci (Mach, Laco, Máří, Bětka, Kuba, Honza, Ondra) jeli odvézt loď na Loužek. Moc nefoukalo, ale i na té troše větérku jsme si zablbli. Předání lodi bylo bez problémů, pak Laco odvezl Macha a děcka na Trhovky. Já a Honza jsme šli pěšky naproti Machovi, který nás jen naložil, a už jsme frčeli domů. Cestou jsme se zastavili na oběd v Motelu Farma u Pelhřimova – výborný kulinářský zážitek. Tentokrát nám cesta trvala rovněž 4,5 hodiny, ovšem i s hodinovou zastávkou na jídlo.
A to nás večer čekala ještě poslední lekce v tanečních – tango a čača.
Z pohledu jachtání jsme si zopákli/naučili se všecko co se do mě snažili narvat námořníci na RYA kurzu. A si myslím, že to bylo dobré. Lodička příjemně překvapila, ještě jednou bych si to klidně zopáknul.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Skotsko 2018

Štýrsko 2018