Husacina 2009

Z podzimní husičky se stává skoro tradice - a tedy stejně jako loni jsme se  vypravili do Slovenského Grobu.

Ale teďka že to uděláme fikaně, žádné "nažrat a dom", ale pěkně po opulentní večeři si pohovět v penzionu, užít si kúpeľov a potom v klidu a v pohodě se vrátit domů.

Akci předcházela ještě jedna událost, uzavírání jachtařské sezóny 2009 - Vacenovice-Žlébky, nový sklep. Jak Tonda říká "v Napajedlách". Do "Otrokovic" se návštěvy nevodí. 

Tož takto přijeli Lacovci, natlačili do hlavy koleno a hurá do sklepa, kde už Zdena věšela pantličky - jaké je to krásné na Seychelách a že bez toho jachtař není nikdy hotovým světaznalým milionářem čekatelem. Odolal jsem. Dali jsme si po kalíšku, po kalíšku, ale žádné veliké akce - hlavní husací atrakce teprvá čekala. Ale stejně bylo milé vidět ty ksichty, kdy stále víc a víc klientů Altumáre se řadí mezi známé a kamarády.

  

Další obrázky jsou tady a tady

No a další den jsme se vydali pod vedením GPS kibiců na cestu. Poznali jsme krásy uliček ve Gbelách (onen kibic v GPS mluvil dost přesvědčivě) a úderem druhé hodiny jsme už zasedali v Grobu za stůl, kde se na nás smála famózní husička. Ale Slovensko nezklamalo. Jídlo úžasné, ale obsluha jak z jiné planety. Neochota, nezájem, sociálizmus. Hrůza.  Jsem to hodnotil, že tady bylo asi nejlepší jídlo, ale podruhé už nemám potřebu je navštívit.

Další den - neděle byla naplánovaná v duchu relaxace a vodních radovánek. Holky na to už trénovali s tématy debat - žádné laškování a stydlivý ruměnec, žádné rodění nebo jak se dělá echt bramborový salát, ale co je dobré na klouby, a ty záda by taky chtěli nějak promasírovat ... - no příště se budeme bavit o hrobkách.

Tož jsme tak po ránu vyjeli - opět "zážitek" s obsluhou při snídani a že se první projdeme kolem vody v Senci a posléze zapadneme do těch radovánek.

      

V radovánkách byly zážitky dva - kluků ohromil Laco, protože tam trhnul rekord v rychlosti na skluzavce (holt není líný se nažrat) a holky měly zážitky ze sauny a z RFID chipů.

Další den bylo v plánu Bradlo (mohyla F.R.Štefánika) a Čachtice. Jak bylo naplánováno, tak se i stalo. Pokorní odjeli hned po ránu pokračovat v louhování starých kostí v kúpelách někde pod Tatrami. A my jsme se vydali zpět do Petrova přes Brezovou pod Bradlem s výstupem na mohylu a potom přes Čachtice s výstupem na Čachtický hrad. Večer jsme se chtěli doma podívat na film Bathory, ale selhala technika. Kdo ví, jak to tehdy s tou Báthorkou vlastně bylo. Dopili jsme víno a šli spát.