Opět dovolená, opět na lodi
Oceanis 393 Clipper "Efi"
Mach + Máří, Jenda + Iva, Radek, Rasťa
Celkem asi 250 Nm
Sobota 1. 9. 2012
Začalo to strašně. Představa byla, že se vzbudím o půl páté, v klidu si přečtu Internet a potom v klidu a bázni bóží vyjedem. Vzbudil jsem se o půl - ale šesté. Stress, nervy, hlad. Vyjeli jsme. V autě (taxi) vyhrávala televize (taková milá vymejvárna) - no ale bylo po osmé a my furt na silnici. A letět to mělo 8:50. Zas nervy. Přijedem, ani jsme se moc neloučili, a honem na check in - a nic. Nikde nebyly Athény. Tož potom kohosi napadlo se podívat na letenky. Letělo nám to v 11. Zas jsem byl za blba. Ale zato jsme v klidu vychutnali letišní pořádek - bez stresu. Přiletíme - a že autobusem do maríny - a všeci "si kapitán, všecko víš - kdy vystoupit?" Co já vím? Ale vyšlo to, trefili jsme to. Potom to jelo dle plánu - hlavně vyhodit posádku někam pryč. A to se ukázalo jako dobrý nápad. Papíry od lodi v klidu, předávka lodě víc jak hodinu - a všecko jsme s majitelem projeli - loď je krásná, majitelská, vymazlená. Včetně vodní kotvy. A úžasná přední kabina.
Tak uvidíme. Mančaft je ve městě, zitra má foukat. Ještě večerní událost - domluvili jsme se, že za 2 hodiny přijdou a půjdeme nakupovat. No, bylo už 8 (na výletě byli 4 hodiny) a furt nic. Tak jsem šel na večeřu k Vasilisovi. Pojím, jdu dom a po cestě jsem potkal taxi - vevnitřku posádka, že mě jde hledat. Takže druhá večeře, na lodi bordel, večerní disco ...
Začalo to strašně. Představa byla, že se vzbudím o půl páté, v klidu si přečtu Internet a potom v klidu a bázni bóží vyjedem. Vzbudil jsem se o půl - ale šesté. Stress, nervy, hlad. Vyjeli jsme. V autě (taxi) vyhrávala televize (taková milá vymejvárna) - no ale bylo po osmé a my furt na silnici. A letět to mělo 8:50. Zas nervy. Přijedem, ani jsme se moc neloučili, a honem na check in - a nic. Nikde nebyly Athény. Tož potom kohosi napadlo se podívat na letenky. Letělo nám to v 11. Zas jsem byl za blba. Ale zato jsme v klidu vychutnali letišní pořádek - bez stresu. Přiletíme - a že autobusem do maríny - a všeci "si kapitán, všecko víš - kdy vystoupit?" Co já vím? Ale vyšlo to, trefili jsme to. Potom to jelo dle plánu - hlavně vyhodit posádku někam pryč. A to se ukázalo jako dobrý nápad. Papíry od lodi v klidu, předávka lodě víc jak hodinu - a všecko jsme s majitelem projeli - loď je krásná, majitelská, vymazlená. Včetně vodní kotvy. A úžasná přední kabina.
Tak uvidíme. Mančaft je ve městě, zitra má foukat. Ještě večerní událost - domluvili jsme se, že za 2 hodiny přijdou a půjdeme nakupovat. No, bylo už 8 (na výletě byli 4 hodiny) a furt nic. Tak jsem šel na večeřu k Vasilisovi. Pojím, jdu dom a po cestě jsem potkal taxi - vevnitřku posádka, že mě jde hledat. Takže druhá večeře, na lodi bordel, večerní disco ...
Vídeňská káva je holt vídeňská káva, tak jsme to čekání na letišti přežili. Do Athén nás kapitán přímo vyhodil, že nakoupíme večer. Jenže Kérfúr zavíral v osm. Tak honem koupit lístek na tramvaj - v automatu, co vrací peníze podle vlastního uvážení. Až v tramvaji se ukázalo, že označovače jsou na zastávce. Tak jsme to sjeli na černo až na konečnou a pak poklusem čtvrtí Pláka kolem Věže větrů a starověké Agory k Akropoli a podél ní na zastávku metra a zpátky do Kalamaki (zastávka Edem). Hodinová rychloprohlídka nás stála další dvě hodiny času v metru a tramvajích, nemluvě o tom, že poslední zastávku jsme museli pěšky, neboť tramvaj stávkovala. Bylo 7 večer a nejvyšší čas nakoupit. Za pět osm jsme stáli u pokladny a další půlhodinu vzteklá pokladní markovala. Pak jsme tu hromadu igelitek nadvakrát odnesli na loď. Právě když jsme začali postrádat kapitána, který slibil, že bude ve Skipers baru, objevil se řecký panáček a že ať se jdeme najíst k Vasilisovi, že nás tam zadarmo odveze...
Neděle 2. 9. 2012
I když jsem tvrdil, že vyrážíme v 8, budíka jsem měl na 6:30 a v 7:00 jsme už vyjížděli. Hlavní důvod byl klid v maríně a strach, abychom to stihli. Kolem 9 se nám rozfoukalo, loď jede jak gula, standardní rychlost 7 kn. Moře tak 4 až 5 - boční vlnky, nebylo mi. Ale stihli jsme i koupačku na volné vodě (jsem se netrefil do Hydry) a ve 3 jsme už byli zakotveni. Teda - pravda, visíme za cizí řetaz, ale to nějak dopadne. Procházka (furt do kopce) - ono ještě před tím bylo jakési rizoto, nikomu se nic nechtělo. Dokonce jsme i na večeřu se západem slunce došli, skončilo to u juice. Večer na Hydře byl prý i s kulturním vystoupením - prej nic moc. A knihkupectví Cohena jsme taky nenašli. Everybody knows.
I když jsem tvrdil, že vyrážíme v 8, budíka jsem měl na 6:30 a v 7:00 jsme už vyjížděli. Hlavní důvod byl klid v maríně a strach, abychom to stihli. Kolem 9 se nám rozfoukalo, loď jede jak gula, standardní rychlost 7 kn. Moře tak 4 až 5 - boční vlnky, nebylo mi. Ale stihli jsme i koupačku na volné vodě (jsem se netrefil do Hydry) a ve 3 jsme už byli zakotveni. Teda - pravda, visíme za cizí řetaz, ale to nějak dopadne. Procházka (furt do kopce) - ono ještě před tím bylo jakési rizoto, nikomu se nic nechtělo. Dokonce jsme i na večeřu se západem slunce došli, skončilo to u juice. Večer na Hydře byl prý i s kulturním vystoupením - prej nic moc. A knihkupectví Cohena jsme taky nenašli. Everybody knows.
Vyjet brzy bylo nutné, když jsme chtěli na Hydře spát - v 4 odpoledne už bylo molo plné. Akorát snídaně na vlnách, boční vlny a první den na moři si vybraly daň v podobě mořské nemoci. Bože, jak mě bylo blbě... ale stálo to za to!
Pondělí 3. 9. 2012
Hodinu jsme se mrcasili s kotvou - první tam šel Rasťo, potom mu šel pomoct Radek, ale úspěšně to odknutlovali a jeli jsme. Parádní, bezproblémová plavba. Chvilku jsme motorovali, ale jenom jsme minuli ostrov Dokos tak šly nahoru plachty a čekala nás pohodová cesta do zátoky Kheli. Taková véliká laguna, kolem hotely, voda 32°C. Kluci se s dingošem jeli podívat, jak to tam tepe, my ostatní jsme šli "do kina". V noci hladina jak zrcadlo, ráno koupačka.
Hodinu jsme se mrcasili s kotvou - první tam šel Rasťo, potom mu šel pomoct Radek, ale úspěšně to odknutlovali a jeli jsme. Parádní, bezproblémová plavba. Chvilku jsme motorovali, ale jenom jsme minuli ostrov Dokos tak šly nahoru plachty a čekala nás pohodová cesta do zátoky Kheli. Taková véliká laguna, kolem hotely, voda 32°C. Kluci se s dingošem jeli podívat, jak to tam tepe, my ostatní jsme šli "do kina". V noci hladina jak zrcadlo, ráno koupačka.
Úterý 4. 9. 2012
Včera nás to nalákalo a že dojedeme až do Naphlia. Úžasné pohodové ráno (i s vajíčkama) plachétky, ale kolem jedné to zdechlo, motorujem. Horko, vidiny. A včíl i delfínci. Tak jsme obdivovali rybiska a po nějake půlhodině kličkování, že koupačka, polévka a tak. A mezi tím se rozfoukalo, takže po hodimě relaxu plachétky hore a zadobočním větrem směr cíl. Ale ten se mezitím změnil, takže nové kotviště se jmenuje Khaidari. Původně jsem očekával zátoku, hvězdičky, prdel světa - realita je slunečníky, plno lodí, 10 m hloubka (a moc to nedrží). Kluci se vyjeli podívat na místní krasavice (pořád nic moc), vynesli odpadky a po nějakém čase, že pojedeme na kafíčko a Internet. Jo - a že kdesi mají pizzu, tak tam. Domluveno, ujednáno - ale jak došlo na lámání chleba, tak motor zdechnul. Takže Cháron (Rasťo) se chopil vesla a pěkně postaru. Minuli jsme 3 normální hospody a až na konci dědiny byla taková domácí taverna - tak tam. Nabídka - taková ubohá, řecká klasika - co jsme si dali, to bylo dobré. Internet - 0 bodů. Takže dojest a pryč, na kafé ke konkurenci. První, druhá, třetí hospoda a Internet furt nikde. Až ta poslední (kde bych to nečekal) - tak honem honem se dozvědět, že se nic zvláštního nestalo, nalodit a spat.
Včera nás to nalákalo a že dojedeme až do Naphlia. Úžasné pohodové ráno (i s vajíčkama) plachétky, ale kolem jedné to zdechlo, motorujem. Horko, vidiny. A včíl i delfínci. Tak jsme obdivovali rybiska a po nějake půlhodině kličkování, že koupačka, polévka a tak. A mezi tím se rozfoukalo, takže po hodimě relaxu plachétky hore a zadobočním větrem směr cíl. Ale ten se mezitím změnil, takže nové kotviště se jmenuje Khaidari. Původně jsem očekával zátoku, hvězdičky, prdel světa - realita je slunečníky, plno lodí, 10 m hloubka (a moc to nedrží). Kluci se vyjeli podívat na místní krasavice (pořád nic moc), vynesli odpadky a po nějakém čase, že pojedeme na kafíčko a Internet. Jo - a že kdesi mají pizzu, tak tam. Domluveno, ujednáno - ale jak došlo na lámání chleba, tak motor zdechnul. Takže Cháron (Rasťo) se chopil vesla a pěkně postaru. Minuli jsme 3 normální hospody a až na konci dědiny byla taková domácí taverna - tak tam. Nabídka - taková ubohá, řecká klasika - co jsme si dali, to bylo dobré. Internet - 0 bodů. Takže dojest a pryč, na kafé ke konkurenci. První, druhá, třetí hospoda a Internet furt nikde. Až ta poslední (kde bych to nečekal) - tak honem honem se dozvědět, že se nic zvláštního nestalo, nalodit a spat.
Středa 5 .9. 2012
Vstáváme v 8. Teda, my kapitáni o půl hoďky dřív, koupačka a honem pryč směrem Nafplio. Tamní marínu zdobí krásná pevnost na vstupu, pevnost na kopci a místa a místa na kotvení. Dokonce jsme si mohli dovolit komfort bočního kotvení. Za bezvětří by to dovedl i absolutní trotl. Uvázali jsme to a dále se organizace času ujala Máří - prej jsou tady jakési kyklopské hradby - a to že musíme vidět. Tož 4 km šlapat po asfaltě spolu s autama. Už už jsme to viděli - akurát u vstupu byl jakýsi vojáček. Divné - že by tady vrátní vybírali vstupné v uniformě. Tož tam lezem (opatrně, nějak se nám to nezdálo) - a on to byl místní kriminál. A asi nemají ve zvyku, že by jim tam lezli lidi dobrovolně. Hradby byly vedle. Tož vlezem tam, dáme jim krvavé výpalné (3 eura za hlavu) - no a tam furt jenom kameně. Pravda - staré, veliké - ano, je to asi významné - Homér o tom psal - tak za euro pade. A zas ta cesta dom.
Jenom přijdem Rasťo se podívá na kopec - a prej to musí být dobyto. Tak teďka sbíráme odvahu. Jedni na cestu k nebesům, druzí nějaké společensky přijatelné vraždě. A prej tady budeme spat a večeřet.
Můj milý deníčku. Byl jsem na kopci. Prej 1000 schodů. U 455 jsem začal vidět rudě. Hrozné. Pevnost veliká jak kráva (větší jak Spišský hrad) a dost vymakaný. Ale večeři jsem si vzal do svých rukou - nebylo to v řeckém stylu (spare ribs, barbecue), ale bylo to dobré, bylo toho dost a s Internetem.
Vstáváme v 8. Teda, my kapitáni o půl hoďky dřív, koupačka a honem pryč směrem Nafplio. Tamní marínu zdobí krásná pevnost na vstupu, pevnost na kopci a místa a místa na kotvení. Dokonce jsme si mohli dovolit komfort bočního kotvení. Za bezvětří by to dovedl i absolutní trotl. Uvázali jsme to a dále se organizace času ujala Máří - prej jsou tady jakési kyklopské hradby - a to že musíme vidět. Tož 4 km šlapat po asfaltě spolu s autama. Už už jsme to viděli - akurát u vstupu byl jakýsi vojáček. Divné - že by tady vrátní vybírali vstupné v uniformě. Tož tam lezem (opatrně, nějak se nám to nezdálo) - a on to byl místní kriminál. A asi nemají ve zvyku, že by jim tam lezli lidi dobrovolně. Hradby byly vedle. Tož vlezem tam, dáme jim krvavé výpalné (3 eura za hlavu) - no a tam furt jenom kameně. Pravda - staré, veliké - ano, je to asi významné - Homér o tom psal - tak za euro pade. A zas ta cesta dom.
Jenom přijdem Rasťo se podívá na kopec - a prej to musí být dobyto. Tak teďka sbíráme odvahu. Jedni na cestu k nebesům, druzí nějaké společensky přijatelné vraždě. A prej tady budeme spat a večeřet.
Můj milý deníčku. Byl jsem na kopci. Prej 1000 schodů. U 455 jsem začal vidět rudě. Hrozné. Pevnost veliká jak kráva (větší jak Spišský hrad) a dost vymakaný. Ale večeři jsem si vzal do svých rukou - nebylo to v řeckém stylu (spare ribs, barbecue), ale bylo to dobré, bylo toho dost a s Internetem.
Týrinsa - tzv. kyklopské hradby z doby mykénské civilizace, tj. přes 3 tisíce let staré, nějaké ty únikové chodby a galerie a postranní schodiště - kdyby k tomu byly aspoň nějaké infotabule. A kdyby nebylo takové vedro. Ještě že jsem si vzala knížku - průvodce.
Že vylezem i na pevnost Palamídi jsem nevěřila, ale dokázali jsme to. Turci ji sice dobyli dřív, než byla dokončena, ale pak ji dostavěli a pak ji zase dobyli Řekové. To vše za posledních 300 let. A když pevnost, tak včetně zásobárny vody a vězení.
Čtvrtek 6. 9. 2012
Ráno bylo klidné - snad opravdu ty peacefull nights - jak psali v průvodci. A že nabereme vodu a jachtat. Ono včera tomu předcházel navigační brainstroming - probrali jsme snad všecky zátoky a přístaviště na jihozápadní straně - a všecky děs a hrůza. Buď to tam nedrží, nebo katabatické větry a nebo to není chráněné. Tak nakonec že pojedeme na Spetses. Do zátoky. Vzdálenostně nějakých 20 majlí. Kolem 11 se nám to pěkně rozfoukalo (25), ale přímo do čumáku, takže křižovat. Poctivě jsme se tam mleli do 5. hodiny - no a nakonec jsme to museli stejně domotorovat, protože s takovou bychom kotvili až za tmy. Úžasná zátočinka. Kolem dokola piniové háje, pravda, lodě tam byly, ale ne moc, čistá voda, brambory na večeři, procházka do hvozdu a večer kino.
Ráno bylo klidné - snad opravdu ty peacefull nights - jak psali v průvodci. A že nabereme vodu a jachtat. Ono včera tomu předcházel navigační brainstroming - probrali jsme snad všecky zátoky a přístaviště na jihozápadní straně - a všecky děs a hrůza. Buď to tam nedrží, nebo katabatické větry a nebo to není chráněné. Tak nakonec že pojedeme na Spetses. Do zátoky. Vzdálenostně nějakých 20 majlí. Kolem 11 se nám to pěkně rozfoukalo (25), ale přímo do čumáku, takže křižovat. Poctivě jsme se tam mleli do 5. hodiny - no a nakonec jsme to museli stejně domotorovat, protože s takovou bychom kotvili až za tmy. Úžasná zátočinka. Kolem dokola piniové háje, pravda, lodě tam byly, ale ne moc, čistá voda, brambory na večeři, procházka do hvozdu a večer kino.
Už čtvrtý den jezdí dingy jen na ruční pohon, motor stávkuje. Teprve dneska napadlo pány tvorstva dolít benzín. Ale to vůbec není kritika... Tu historku, jak šel Radek do lesíčka, aby se tam důvěrně obeznámil s jehličím, neb listnatého tam nic nerostlo, a pak jsme v sousední zátoce narazili na tavernu s zářícími písmeny WC, tu taky netřeba rozvádět...
Pátek 7. 9. 2012
Dneska nás čeká Poros. To je přes 30 Nm a když pojedeme pod plachtama tak je to ke 40. A jestli chceme koupačku tak to časově nevychází. Ráno jsme vyrazili po 8, chvilku jsme motorovali, ale teď (11) už jsme nahlí. Nicméně z posádky je tady jenom Jenda, zbytek spí a nebo si čte.
Celý den jsme jachtali v takovém zdravém větru 25-30kn. Jeli jsme jak dráha - a bez nějakého nepříjemného nahýbání (byl tam ref) a někdy kolem čtvrté jsme byli na místě. Ještě jsme se zajeli okoupat ke kostelíku a v klasický čas 17:30 přistání. Boční vyvázání v 25 větru. Napoprvé a parádně. Nákup a večeře ve stejkárně u Dimitrise.
Už druhý den předpověď straší s větrem - až 7Bf. Tlačíme se v plánech ke břehu jak to jenom jde, ale to pondělí do Athén tam visí jak Damoklův meč.
Dneska nás čeká Poros. To je přes 30 Nm a když pojedeme pod plachtama tak je to ke 40. A jestli chceme koupačku tak to časově nevychází. Ráno jsme vyrazili po 8, chvilku jsme motorovali, ale teď (11) už jsme nahlí. Nicméně z posádky je tady jenom Jenda, zbytek spí a nebo si čte.
Celý den jsme jachtali v takovém zdravém větru 25-30kn. Jeli jsme jak dráha - a bez nějakého nepříjemného nahýbání (byl tam ref) a někdy kolem čtvrté jsme byli na místě. Ještě jsme se zajeli okoupat ke kostelíku a v klasický čas 17:30 přistání. Boční vyvázání v 25 větru. Napoprvé a parádně. Nákup a večeře ve stejkárně u Dimitrise.
Už druhý den předpověď straší s větrem - až 7Bf. Tlačíme se v plánech ke břehu jak to jenom jde, ale to pondělí do Athén tam visí jak Damoklův meč.
Kapitán opomněl zmínit, že v Russian bay si dal podle ruského zvyku nějaký ten stakánek whisky a pak že bude kotvit na bok do díry tak o metr větší než naše délka a to vše ve větru. Broučínci na molu zavírali očíčka, ale věřím, že navenek to vypadalo dobře.
Sobota 8. 9. 2012
Foukalo, až bože až. Už ráno jsme se budili s kýváním lodi, venku (v zálivu) kolem 20 uzlů - nechělo se mi ani domýšlet co bude venku. Hnedka po 8. jsme to odvázali (btw - byl jsem spokojen jak s příjezdem, tak s odjezdem - snad jsem se něco naučil) a popojeli k Russion bay na snídani. Potom jsme provětrali i harnessy (co kdyby) a vystrčili čumák z lavóru. Bylo to tam. Větérek tak přes 30, plachty jenom na jeden špuntík - ale jelo to, klidně a bez problémů a náklonů. Foukalo to až k 37 - ale nějak to bylo furt v pohodě. Nahóře nad Metanou jsme zahnuli doleva, povolili plachétky skoro k maximu, posadili za to Máří a všichni jsme šli spát. Paráda. Epidavros (netrefila) plný, ale skulinka se našla, přistání kolem 3 - a hnedka že taxi do theatru. Bestije za to chcou 40€, tak jsme s Radkem zůstali (sehnali jsme si Internet, který dopískne až do lodi), udělali špagety a vůbec jsme rozjímali. Ti přišli, sežrali všecko, co našli (plni zážitků), potom jsme šli na procházku (byla tu svatba - v 8 večer), kino a spat.
Zitra nás čeká Perdika - je to kousek - mělo by foukat, ale nějak se nebojíme.
Foukalo, až bože až. Už ráno jsme se budili s kýváním lodi, venku (v zálivu) kolem 20 uzlů - nechělo se mi ani domýšlet co bude venku. Hnedka po 8. jsme to odvázali (btw - byl jsem spokojen jak s příjezdem, tak s odjezdem - snad jsem se něco naučil) a popojeli k Russion bay na snídani. Potom jsme provětrali i harnessy (co kdyby) a vystrčili čumák z lavóru. Bylo to tam. Větérek tak přes 30, plachty jenom na jeden špuntík - ale jelo to, klidně a bez problémů a náklonů. Foukalo to až k 37 - ale nějak to bylo furt v pohodě. Nahóře nad Metanou jsme zahnuli doleva, povolili plachétky skoro k maximu, posadili za to Máří a všichni jsme šli spát. Paráda. Epidavros (netrefila) plný, ale skulinka se našla, přistání kolem 3 - a hnedka že taxi do theatru. Bestije za to chcou 40€, tak jsme s Radkem zůstali (sehnali jsme si Internet, který dopískne až do lodi), udělali špagety a vůbec jsme rozjímali. Ti přišli, sežrali všecko, co našli (plni zážitků), potom jsme šli na procházku (byla tu svatba - v 8 večer), kino a spat.
Zitra nás čeká Perdika - je to kousek - mělo by foukat, ale nějak se nebojíme.
Jo jo, do Epidavrosu jsem netrefila, protože navigátor chrněl! Vysvitlo sluníčko, foukalo mi dvacet, někdy i třicet, loď jela přes sedm uzlů, vlny v pohodě. Docela jsem si to užila.
Amfiteátr byl úžasný (tam tak zažít koncert!) a Asklepion taky. Škoda, že nám taxikář dal jen hodinu a čtvrt času. Muzeum jsme jenom proletěli.
Neděle 9. 9. 2012
Říkali jsm si, že když to je kousek, není kam spěchat. A že vyjedeme později. S tímto jsme nakonec měli "problém", Iva si vyložila pojem později na tehdy, až si ona vyřídí všecky dárky, pochůzky atd. No, nakonec jsme to vydrcli (dole všecko uklizené, co kdyby) a venku slabých 15. A někdy ani to ne. Takže motor, hic, nuda. Naštěstí byla koupačka (s uvázáním lodi) a s čechama/začátečníkama po levoboku. Nenabořili do nás.
Perdika, lodí plno, zůstal na nás flek s kameněm (kousek od kormidla). Hospůdek je tady čím dál víc - dle mínění mladých "je tady strašně mladých bab" - ospalý večer.
Říkali jsm si, že když to je kousek, není kam spěchat. A že vyjedeme později. S tímto jsme nakonec měli "problém", Iva si vyložila pojem později na tehdy, až si ona vyřídí všecky dárky, pochůzky atd. No, nakonec jsme to vydrcli (dole všecko uklizené, co kdyby) a venku slabých 15. A někdy ani to ne. Takže motor, hic, nuda. Naštěstí byla koupačka (s uvázáním lodi) a s čechama/začátečníkama po levoboku. Nenabořili do nás.
Perdika, lodí plno, zůstal na nás flek s kameněm (kousek od kormidla). Hospůdek je tady čím dál víc - dle mínění mladých "je tady strašně mladých bab" - ospalý večer.
Mach zůstal na lodi a my jsme pospíchali na pobřeží obdivovat "cameru obscuru" než zapadne slunce. Kameň kousek od kormidla znamenal, že místo obvyklých dvou kroků po slepičím prkénku z lodi na molo jsme museli ujít aspoň čtyři a nesklouznout po mokrém šutru.
Večer jsme zašli do whisky baru - podávali Toma Colinse (gin, blue curacao, džus) bezbarvého a přitom chuťově bezchybného. Záhada. Později bylo toto posezení prohlášeno za oslavu jistého třiadvacetiletého výročí:-)
Pondělí 10. 9. 2012
A domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny - v našem případě do Athén, do Kalamaki. Předpovědi naznačovaly, že bude foukat. Dle jakési té stránky prej 16 kn, což po přepočtení přes balkánský koeficient naznačovalo fučák jak prase. A co myslíte? No byl tam! Jenom vystrčíme čumák, už to bylo na plachty - a tak na druhý špuntík. Opět jsem byl za nelidu - řekl jsem, že se ve 40. minutě vyplouvá, ono se ve 40 minutě vyplulo - a já jsem byl špatný. No jeli jsme, jeli (na motór, protože to bylo přímo do čumáku) severní cestou a nahoře u Aeginy vpravo vbok a že do Athén. A fouklo. U kormidla stál Rasťo - že si to chce užít. Já jsem jenom ubíral či přidával plachty, bylo to tak zdravě nahlé a jeli jsme 6 až 7 kn. A foukalo. Ze začátku 30, později i 40 (max jsem viděl 43, ale prej bylo i víc). Přes to všecko klídek, pohoda, holky se rozvalovaly na lavicích. Až potom začal Rasťo nějak úsečněji odpovídat - tak jednoslovně, to znám a radši jsme ten špuntík ubrali. A chytly nás nepříjemné vlny, skákalo to, sjíždět se to nedalo - tak jsme přidali motor, aby to bylo rychle za nama. Výsledek - dingoš se otočil dolů břuchem. Potom jsem se díval na statistiky - max rychlost (asi nějaké sjetí vlny) bylo 19 Kn.
A domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny - v našem případě do Athén, do Kalamaki. Předpovědi naznačovaly, že bude foukat. Dle jakési té stránky prej 16 kn, což po přepočtení přes balkánský koeficient naznačovalo fučák jak prase. A co myslíte? No byl tam! Jenom vystrčíme čumák, už to bylo na plachty - a tak na druhý špuntík. Opět jsem byl za nelidu - řekl jsem, že se ve 40. minutě vyplouvá, ono se ve 40 minutě vyplulo - a já jsem byl špatný. No jeli jsme, jeli (na motór, protože to bylo přímo do čumáku) severní cestou a nahoře u Aeginy vpravo vbok a že do Athén. A fouklo. U kormidla stál Rasťo - že si to chce užít. Já jsem jenom ubíral či přidával plachty, bylo to tak zdravě nahlé a jeli jsme 6 až 7 kn. A foukalo. Ze začátku 30, později i 40 (max jsem viděl 43, ale prej bylo i víc). Přes to všecko klídek, pohoda, holky se rozvalovaly na lavicích. Až potom začal Rasťo nějak úsečněji odpovídat - tak jednoslovně, to znám a radši jsme ten špuntík ubrali. A chytly nás nepříjemné vlny, skákalo to, sjíždět se to nedalo - tak jsme přidali motor, aby to bylo rychle za nama. Výsledek - dingoš se otočil dolů břuchem. Potom jsem se díval na statistiky - max rychlost (asi nějaké sjetí vlny) bylo 19 Kn.
No tak jsme dojeli, uknutlovali to, předali loď - posádka se koupala s masožravýma rybama - večeře, kino a tak jak obvykle. A na letiště autobusem (jede to každých 20 min. - X96 za 5€).
To tak vyletí Jenda z vody na pláž a řve, že mu něco strhlo strup a valí z něj krev. Vlezu do vody ani ne po pás a hned mě něco ťukne u kotníků, přešlápnu z nohy na nohu a najednou mě to štípne na lýtkách. Takový malý šedivý potvory s tmavou skvrnou u ocasu. Nakonec jsme se dohodli na oboustranně prospěšném soužití a nechali jsme si ozobávat ztvrdlou kůži na patách.
Navečer jsme ještě šli na nákupy do Kalamaki, zatímco posádka vařila rizoto.
Úterý 11. 9. 2012
Budíček v pět, odjezd busem v 5:45, na letišti jsme byli za necelou hodinku, v 10:50 ve Vídni. Přesednout do taxíku a v 13 hodin jsme byli doma. Vybalit, vyprat...
Komentáře
Okomentovat