Athény - Lefkáda 2016

Říkali jsme si, že by to po Skotsku chtělo ještě něco - vyhřát si kosti. Ale v létě se nám ženil Honza (to nešlo), tak že až někdy po prázdninách. A navíc jsem to slíbil Hance. Kromě tohoto slibu nebylo jisté vůbec nic. Termín, loď, nic. Pravda, oslovil jsem Zdenu, ale to byl spíš takový výkřik do tmy - no a ozvala se Lucka. Prej tu jejich obludu potřebuje dostrkat do Lefkády. Takže loďa by byla (i termín). Teďka ještě posádku. A tady se vymstil pozitivní přístup, jsem si říkal, že lidi budou nadšeni představou teplého moře, jachty - nic. Prej to tam houpe, a je to malé, a je tam draho ... Naštěstí Tomáš nezklamal - zdravé jádro by bylo, ještě Zuzka (kamarádka) a jsme komplet.



Sun Odyssey 451 "Hana Antonie"
Petr a Iva, Mach a Máří, Tomáš a Nela, Zuzka
Mezi tím jsem se domlouval s Petrem, abych se nakonec dozvěděl, že on nepojede, ale bude s náma Holy Petr. OK. Ale že bude jachta v Porosu - s tím jsme nesouhlasili, tak teda, že jo, bude nás to čekat v Athénách. Letenky za 100€ - paráda. Dovolená.
Organizačně jsme to dali (včetně vinobraní, příjezdu do Bratislavy, whisky...), vylezeme v Athénách a píše Pípa, že z auta teče olej (jsem to pochopil, že prorazil vanu). Sedíme v X96, hypnotizujeme konečnou stanici a SMS, prej foukalo a loďa je v Porosu. Takže v 0:30 řešíme, kde se vyspat, jak se dostat do Porosu, co na snídani atd. Vcelku jsem byl nasraný - a do toho mi přistála mailem faktura za loď. Tak jsem Lucce odepsal. Jo a to ještě - jestli bysme nemohli vyzvednout ztracené zavazadlio pro Ivu - proč ne, rád pomǔžu. To jsem ale netušil, že sportovní béžová kabelka na kolečkách je kabela o váze tak 30 kg (asi tam má náhradní motor). S tím pochodovat je taky zážitek. Nicméně hotel Akropole (česnekárna bez snídaně za 45€), zabukovat flying dolphins. Nechápu, jak žili lidi v éře bez Internetu a notebooků. Ráno bezproblémové vstávání, lístky, flying doplphins, kafe v maríně a jedeme (zatím to nehoupá), Poros. A konečně loď.

25. 9. NEDĚLE
Honem jsme ještě pořídili nákup, Petr se omlouval a vysvětloval, co bylo (ten to měl ještě dobrodružnější - stávka, přesměrované lety, ztracené zavazadlo). I když vyrazil v pátek, na místě byl až v sobotu večer. A nocovku do Athén jim zkazil vítr a vlny do čumáku. No nicméně my jsme učinili rozhodntí jet Korinťákem a vydali se do Epidavru. Motor, nuda. A spaní na kotvě, protože nebylo místo. Kapitán s Ivou jsou tady poprvé, takže jseme jim ukazovali, jak se v Řecku večeří. A dalo se to.
Dalo se to jakž takž - musaka bylla moc tučná a přeplácaná bešamelem. Až pozdě jsme si všimli, že sedíme sice stylově na molu, ale fakticky v hotelové restauraci.

26. 9. PONDĚLÍ
Pozdní vstávání, klidné ráno a váháme, zda se pojede do amfiku. Ano, holky jely na památky a my jsme si v klidu překotvili loď (pro Petra nepochopitelný úkaz - došla baba a nic po něm nechtěla, žádné výpalné). Potom kafíčko s WiFi a opět hospoda připravená na túristy - k dispozici byla i dobíjecí station. Nicméně po poledni jse kopli do vrtule a na motor až ke Korinťáku. Tam jsme měli trochu nervy, aby nám to vyšlo, protože v pilotu píšou, že tady mají modré úterý. Ale zadařilo se a v takovém romantickém zapadajícím slunci jsme si to dali. Pěkné. A hnedka za výjezdem je ono SinCity - Korinth. Město neřesti. Ale prd. Pěkné, veliké, čisté - ale neřesti nikde. Takže jenom fotku Pegase a pryč.
Z ženského pohledu zde bylo několik úžasně neřestných obchůdků s botami a kabelkami a oblečením. Bohužel už vše zavřené.

27. 9. ÚTERÝ
Odjezd v 8, abychom toho stihli co nejvíc. A hnedka poránu foukalo, takže jenom co jsme se nasnídali, tak plachty hore. Pravda, známe i silnější větry a vyšší rychlosti, ale jelo to. A hnedka jsme si začali opakovat man-over-board, pro nás s novinkou - říkání o nepozorné Božence, co nám to zase kráva jedna udělala (říkání se používá na odjetí o 4 délky lodi). A střídavě se jachtalo (plachtalo - taky pro mě nový výraz. Podobně kurvidelník). K jídlu byl bramborový salát (brambory, cibule, olej) a saganaki. Akurát jsme nedojeli, kam jsem si představoval - kotvíme někde poblíž Delf. Jo a vyrobili jsme si provazový žebřík na bok lodi - to z důvodu, že se tady vozí dinghi připlácnutý na zadku. Kotvíme v "Galaxii", kde mají Mega-super market. Je to klasické "u žida", ale s famózní reklamou.
Jmenuje se to tu Galaxidhi. A do Delf se musí přestupovat v městečku Ithea. 

28. 9. STŘEDA
Prej nám to jede v 10. Povidal děda, co nám pomáhal vyvázat loď. A potvrzené to máme i od druhého dědouška z náměstí. Tak jsme se na tu 10 připravili a vydali se za túrismem. (jelo to 10:25). Tož Delfy. Hromada kamení, strašně historie (nejenom Pýthie, ale i Delfské hry, pokladnice městských států, dokonce jsem se dozvěděl, že ty staré texty vysochané do kameňa je souvislý tok písmenek - první řádek zleva doprava, ale potom to pokračuje (bez mezer) zprava doleva a tak dál). Historie parádní, ale byla na to hodina. Tak honem honem na zastávku (kde jsme 1/2 hodiny čekali) a další hodinu na přestupu, takže odjezd byl až někdy ve 4. Tak prej pojedeme až někdy do 9 - neodsýpá to. Naštěstí jedeme na větr. (10 kn). Příjezd za tmy, v 9:00. Boční stání.

29. 9. ČTVRTEK
Trizónie se to jmenuje. Ostrov se zátokou, klidný, krásný. Tam bych ještě nekdy mohl stát. Dojem kazí jen potopený keč u jednoho mola. Poklidný jachtařský den. Motorování (až po most), koupání a potom plachtání, na závěr dne konečně předobok, takže se pocitově zdálo, že to jede.
Pak jízda kanálem mezi mělčinami. Domečky na kůlech a spousty vodního ptactva. A spíme někde mezi solisky u mola. Na pevnině.

30. 9. PÁTEK
To někde mezi solisky se jmenuje Mesologi. Večer jsme ještě zašli na krátkou procházku - a nějak jsme se opět rozdělili na českou a slovenskou část. My jsme skončili na večeři na nábřeží (souvlaki). Ráno jsme pravda vstávali v 8, ale bylo nutno opravit čerpadlo a potom se ještě na něco čekalo a potom prodávali vedle čerstvé ryby (prohlídka, váhání, koupě) a bylo 10 a přišel pikolík a zaplatit. Na kapitanátu jsme jim nechali 8€ a konečně v 10:30 jsme vyjeli do zrcadlově rovné hladiny směrem k Ithace. Na oběd si slovenská část posádky usmažila rybu, my jsme měli brambory s cibulkou. Už po cestě jsme přehodnotili cíl a že zǔstaneme na nějakých těch ostrůvkách u pevniny. Ale naštěstí se rozfoukalo a nebylo tam kde stát, takže jsme skončili na pevnině v městečku Astakos. Stání u mola - večeře byla na lodi, takže skutečně jenom pivo a WiFi.

1. 10. SOBOTA
Ráno byla hladina opět jako zrcadlo. Naštěstí směrem na Ithaku se rozfoukal vítr a tak jsme si aspoň trochu užili plachtění a refování. Slováci dojídali druhou část ryby a my jsme těžce zaimprovizovali s těstovinami s karamelizovanou strouhankou, jogurtem a medem. Zakotvili jsme ve Váthí a šli jsme nakoupit a na krátkou procházku městem, abychom sehnali maso. Kromě toho jsme objevili krásný obchůdek s obrázky a různými pracholapači - prostě u žida.

2. 10. NEDĚLE
Posádka po probuzení postupně odcházela na procházku po Váthí. O půl jedenácté jsme se sešli a odpluli z Váthí do nejbližší zátoky. Bylo trochu oblačno, ale nakonec oskar vylezl. Slovenská část posádky si uvařila tuňáka s brambory, Mach vykouzlil své proslulé rizoto. Ve čtyři odpoledně jsme konečně vytáhli kotvu. Předpověď počasí nás opět nepotěšila - bezvětří, maximálně pět uzlů. Původní plán objet Lefkádu ze západu vzal zasvé, zmířili jsme k ostrovu Meganisí, opět do Váthí. Dojeli jsme potmě do obsazeného přístavu. S naším ponorem 2 metry jsme až na třetí pokus našli dobré stání - před cedulí, kterí v angličtině a řečtině sdělovala, že je to místo pro přistání ambulance. Obešli jsme celé molo a posadili jsme se na chvíli na kafe, pivo a ouzo. Noc byla klidná, až na komáry a bouřku v dálce. Ambulance naštěstí neměla žádný výjezd.

3. 10. PONDĚLÍ
Naběhli jsme na včerejší režim - vyplout, okamžitě zakotvit a koupačka. Dneska je to u jakýchsi kamenů a zdá se, že se tam nikomu nechce. Po klasické dvouhodinové flákárně jsme se vydali směr kanál - no naštěstí to trochu dýchlo a tak jsme se bavili "taranováním" kolemjedoucích jachetnic. Kdyby se to podařilo, tak že by se kačena mohla jmenovat Rudý baron. Bohužel nic. Takže kanál, smrad, nafta, městské molo a společná večeře.

4. 10. ÚTERÝ
Už jenom otravné balení, autobus do Prevezy a u letiště obídek. A konečně musaka jak má být - spousta lilku, přiměřeně brambor, trochu bešamelu, výborně ochucené libové maso. Doma nás čekají 4°C - tady je to pořád na kraťásky. Na letišti jsme se převlékli do džín a ve Vídni jsme vytahovali bundy. Poslední kladný zážitek byla cesta žlutým autobusem z vídeňského letiště do Bartislavy. No a ten vyteklý olej z našeho auta - to tekla vody z klimatizace:-)
Zapsal Mach a Máří

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

České Švýcarsko 2019

Kos 2019

Rhodos 2011