Barcelona 2010

Zatímco si chlapi tužili svaly na jachtě a na motorce, vyrazily jsme s Luckou, Evou a jejich dětmi na dámskou jízdu... 



Sobota 22.5.
Taxík přijel o půl hodiny dřív, snídani jsme museli urychlit. Na letišti jsme čekali přes dvě hodiny a pak ještě hodinu v letadle, než věž povolí vzlet. V Barceloně jsme byli o půl hodiny později. Příjemné teplo, oblačno. Taxi do hotelu nás povozil po městě a po chodníku nás přivezl až před hotel Suizo v Gotické čtvrti (Barri Gótic). Eva už byla u recepce. Páté patro, výtah, tři dvoulůžkové pokoje. My s Luckou jsme dostaly ten největší. To znamená, že když jsme se chtěly oblékat, tak jsme se u toho nepobily. Ostatní na tom byli hůř. Největší šok ovšem bylo okno. Ono totiž nebylo. Byla jen vyklápěčka ve stropě. Ale byli jsme v Barceloně v době svatodušních svátků, a mohli jsme být rádi, že vůbec máme ubytování.
Raději jsme vyrazili do města. Dolů k přístavu, kolem stánků a muzikantů. Eva s dětmi chtěla jít víc do centra, já, Lucka a Kačka jsme daly přednost klidnější procházce podél pobřeží. Pláže byly v sobotu plné, otužilci se i koupali a pár lidí se bavilo stavbou písečných soch podél pláže. Procházku nám ještě zpestřil jeden propagátor nudismu. Od pláže jsme zabočili do čtvrti Barceloneta, propletli jsme se kolem úzkých domů ještě užšími uličkami a zamířili jsme do parku De la Ciutadella. V sobotu navečer byl plný hudebníků a tanečníků, kteří pilovali svá vystoupení na neděli a následující pondělní svátek. Navečer Lucka zatoužila po paelle, ale pro Španěly ještě nebylo dost pozdě na večeři. Všude nabízeli jen tapas nebo drinky. Už jsme byly ochotné smířit se s čímkoliv, když jsme objevily malou hospůdku s pár stolky a nabídkou menu – jeden předkrm a jedno jídlo. Předkrm vyhrál famózní meloun se sušenou šunkou (jamón ibérico), zato paella byla spíš zklamáním. Rýže se zeleninou uvařená dopředu a jen ohřívaná, kořeněná jen šafránem. A drůbeží paella byla s kuřecím stehnem včetně kostí. Milá byla pozornost majitele podniku – štamprlička ovocné limonády okořeněné „něčím ostřejším“.

Neděle 23.5.
Nejhorší noc mého života. Celou sobotu jsme přežila s migrénou a s nadějí, že spánek zažene bolest. Místo toho mě co chvíli budil řev opilců v ulicích, projíždějící auta a když náhodou nad ránem nastalo na chvíli ticho, rozezněly se co čtvrt hodiny zvony na blízké katedrále. Ráno jsme všichni vypadali jak pro flámu, migréna trvala dál.
V hotelu jsme marně hledali, kde se podává snídaně. Kýžené místo bylo o pár desítek metrů dál v hotelu Gótico. Pořádně jsme se najedli a vyrazili jsme pěšky opět do přístavu do oceanária L'aquárium. Prohlídka mořských akvárií a dalších expozic nám zabrala skoro dvě hodiny, ale stála za to. Přešli jsme kolem sochy Kolumba na ulici La Rambla. V neděli plná chodců, muzikantů, různých kejklířů a zejména živých soch. Mířili jsme k tržnici Mercat de la Boquería, ale v neděli bylo zavřeno. Došli jsme tedy až na náměstí Plaza de Catalunya a otočili jsme se zpět do Gotické čtvrti ke katedrále. Ta byla zrovna zavřená, ale než jsme se občerstvili v blízké restauraci, bylo otevřeno a mohli jsme si prohlédnout klasickou gotickou katedrálu s řadou bočních kaplí a kryptou pod oltářem. Dál jsme se zanořili do spleti uliček gotické čtvrti a pak už jsme se definitivně navzájem ztratili. Eva s Ivetkou nás hledaly v muzeu, zatímco my jsme zabloudily na náměstí u kostela St. María del Pi (Sv. Marie u borovice). Díly tomu jsme náhodou objevily, že zde večer bude kytarový koncert. A byl. V jednom z nejstarších gotických kostelů Barcelony jsme si sedíce na kúru poslechly například část Concierto de Aranjues, Recuerdos de la Alhambra de FrancescTárrega a další dílka.

Pondělí 24.5.
Noc byla opět příšerná, opilců snad ještě víc, ale už si začínáme zvykat.
Po snídani jsme odjeli z Plaza de Catalunya modrou linkou Bus Turístic na okružní prohlídku města. První zastávku jsme naplánovali u Sagrada Família. Už když jsme se k slavné Gaudího katedrále blížili, vítala nás zakroucená fronta lidí. Kam se hrabou fronty za komunistů. Tak jsme si katedrálu obešli kolem dokola, udělali pár foteček a vydali se dál . Eva s dětmi zamířila na stadion FC Barcelona, já s Luckou a Kačkou jsme vystoupily ve čtvrti Grácia a kochajíce se celými ulicemi domů ve stylu modernismu jsme došly k Parc Güel. Vstoupili jsme vedlejším vchodem, prošli jsme si horní část parku, pak viadukt a mozaiky u vchodu jsme si nechaly na konec. Čas pokročil a protože jsme ještě jednou chtěly zkusit Sagrada Familia, nebyl čas na jídlo. Koupit si bagetu do ruky v malém krámku vypadalo jako dobrý nápad. Ovšem jen do té doby, než jsme doběhla k autobusu naší modré linky a nenašla jsem ani lístek ani peněženku. Až pak mi došlo, že ta tlačenice před krámkem nebyla náhoda a že si mě určitě vyhlédli už při placení.
Do autobusu jsme se nějak procpala za Luckou, ještě jsme podle plánu vystoupily u další zastávky u kláštera De Pedrealbes (Z bílých kamenů). Na gotiku mě ale tou dobou přešla nálada. Nějak jsem se procpala do dalšího autobusu a jely jsme celým městem opět k Sagrada Familia. Po frontě nebylo ani památky, koupily jsme si lístek do katedrály a šly si prohlédnout pravděpodobně nejdéle rozestavěnou stavbu na světě. Snad v roce 2041 má být hotová. V současné době se pracuje na podlaze katedrály a na jednotlivých věžích, jižní fasáda je zakrytá. Prohlédli jsme si západní fasádu Pasión (Utrpení) a sešly jsme pod katedrálu k WC a tam byl i vstup do zajímavé expozice o vzniku a postupném budování celé katedrály. Když jsme prošly skoro celé podzemí, došlo nám, že to bylo muzeum, do kterého jsme si nekoupily vstup. To už jsme byly před východní fasádou Nacimiento (Zrození). Výtahem jsme se vyvezli do jedné z věží s nádhernou vyhlídkou na město a pěšky jsme sešli systémem schodišť dolů. Ještě jsme navštívily zajímavou expozici na téma Gaudí a jeho inspirace přírodou. Před jižní fasádou katedrály jsme si daly tapas a sangrii. Restaurace vypadala moc mile, než jsme zjistily, že ceny na jídelníčku byly bez DPH a že nám DPH pro jistotu naúčtovali dvakrát. Lucka s Kačkou pokračovaly dál busem, já jsme se raději vydala domů po svých. Nakonec jsem byla na hotelu o půl hodiny dřív než holky. A pak že v Barceloně není všude blízko.

Úterý 25.5.
Noc byla už klidnější, opilců výrazně ubylo, zato jezdili popeláři. Protože jsem si kromě peněz nechala ukrást i jízdenku na autobus, jela jsem na kopec Montjuïc metrem, respektive metrem na Plaza Espanya a pěšky k zastávce Poble Espanol, kde jsme čekala skoro hodinu než dorazí organizovaný zbytek výpravy. Prohlédli jsme si stavby z celého Španělska v kostce a taky spoustu krámků s rukodělným zbožím a sklářskou huť. Dál jsme pokračovaly parkem pěšky k Olympijskému stadionu. Tady mě holky ukecaly, abych se zase nenápadně propašovala do autobusu, který nás odvezl do přístavu. Obešli jsme si opět Kolumba a navštívili jsme Námořní muzeum. Muzeum je zčásti v přestavbě, ale replika 400 let staré galéry byla přístupná. Nedokážu si představit, jak dlouho mohl to veslování někdo vydržet.
A opět vzhůru po La Rambla, s jídlem v další úžasné restauraci, kde sice pivo podávali v půllitrových pohárech, ovšem za osm euro, což nějak opominuli zmínit v jídelním lístku. Tentokrát jsme zvládli i návštěvu tržnice La Boquería. Směs stánků s nabídkou všech možných potravin, masa, ryb, mořských potvor, sýrů, ovoce, zeleniny, koření,... byla úchvatná. Eva s dětmi už nepokračovala autobusem, a tak jsem se na Evin lístek vyvezla na zastávku Casa Milá neboli La Pedrera (Kamenolom). Dům jsme si prohlédly jen zvenčí, nakoupily jsme v suterénu dárečky a pospíchaly jsme dolů po ulici Passeig de Grácia k domu Batlló. Vstupné i se slevou bylo krvavé, ale stálo to za to. Dostaly jsme audioprůvodce a mohly jsme si prohlédnout celý dům od obytného pokoje přes jídelnu a terasu, výtah a obě pátia a přes patro VIP až po horní patro a střechu s úžasnými komínovými hlavicemi a vlnící se zakončení průčelní fasády s průhledem na věže Sagrada Familia. Tahle známka ješitnosti mistra Gaudího mě opravdu pobavila. Na hotel jsme dorazily utahané, ale cíl výpravy byl splněn!

Středa 26.5.
Dnes už jsme se vyspaly relativně nejlépe, i na zvonění zvonů jsme si už zvykly.
Šly jsme na snídani trochu dřív, protože jsme chtěly ještě jít nakupovat, ale obchody stejně otevíraly nejdřív v deset. Zvládly jsme tři obchody za půl hodiny a v půl jedenácté jsme vyrazily na metro na Plaza de Catalunya a odtud Aerobusem na letiště. Tam jsme se všichni sešli před půl dvanáctou a po nějakých zmatcích na odbavení zavazadel jsme prošli pasovkou, abychom zjistili, že barcelonské duty free nestojí za nic. Když nám bylo divné, že naše „gate B31“ je 5 minut před nástupem úplně prázdná, našli jsme nás let o čtyři brány vedle. Nastupovat se začalo v době odletu a startovali jsme s půlhodinovým zpožděním. Takové typické rozloučení se Španělskem.

Čtvrtek 27.5.
Celou noc jsem se pořádně nevyspala. To příšerné ticho...

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

České Švýcarsko 2019

Kos 2019

Rhodos 2011