Jak jsem létal a padal - papíry ULL

Čas od času na člověka padne absťák, že by šel i do vzduchu, ale jak se tam dostat? Ona ta plachtařina je úžasné polétání, ale musí k tomu být hromada dalších podobně potrefených - no a ještě musí nám přát svatý Petr.



A na jaro, jak jsme měli místo plochy rýžové pole tato potřeba byla obzvláště intenzivní. A jediný kdo se v luftě vyřádil byl Jenda s Grifákem. On ten jeho prskolet se vznese snad na dvaceti metrech - no němá závist. A to nám to loni na podzim nutil, že na tom nic néni, že je to stejné jak Blaník. Když už nám z toho chození po zemi začínalo hrabat, přišel Luboš, že prej domluvil s nějakýmn známým, že nás během soustředění přeškolí na ULL. Na leteckém dni jsme se domluvili ... no a tím to zhaslo. Poprvé to nevyšlo, potom selhala technika, taky nebylo prý počasí - sliboval, sliboval - a nic. Ale když už jsme se pro něco nadchnuli (MiraH byl hybatel) tak se toho přece nepustíme, ne? A prej jeden z nejlepších je nějaký p. Doubek - takto nejvyšší šajba přes létání ULL v Čechách - a bylo by to i levné, akurát je z Vrchlabí. Tak že jo, ale během toho týdne se banda nadržených podstatně zmenšila, takže z 9 lidí jsme zůstali 3.
No tak jsme takto v pátek vyrazili - ono už cesta byla zajímavá, v TomTomovi jsem měl asi zapnuté i cyklotrasy - takovýma dírama a cestičkama, co jsme jeli ... ale dorazili jsme.  A na letisku nikdo.  Telefonát - prej co tam chceme, že máme přijet až zítra. Naštěstí operativně se to přeonačilo, večeře, spát a uvidíme co bude
Druhý den nás Zdenda představoval slovy " ... to jsou kluci ZE SLOVENSKA" (Rovníková Guinea by zněla méně exoticky). "A jsou to PLACHTAŘI" (to zas vyznívalo, že jsme chodili do kurzu létání spolu s anděly a ptactvem nebeským). A vytáhnul takové cosi - no křídla to mělo. A posadil nás do toho, utrhni to na 70, stoupej na 90 a maximálka je 120. A leť. Tož jsem se vznesl (patřičně vyjevený - protože taková dráha - byt to u nás, tak na tom děcka v zimě saňkujou a dospělí tam trénují jak se vyjíždí muldy) a hnedka pád, zábrana, udělej skluz a už jsem si zkoušel všecky možné i nemožné režimy letu. Budiž ke cti té kolobrndy, že fakt v tom luftě držela a ani moc neprotestovala. Chvilku jsme dělali okruhy, ale jak zjistil, že se na dráhu asi trefíme, tož prej "zkusíme, když nám vysadí motor". Poprvé to bylo takové normální. Dal to na volnoběh - no padalo to jak kameň, 5m - ale dalo se na to zvyknout. Jenom mě připadalo takové divné, že finále začínáme ve 300m. Ale potom, prej že na lidi působí blbě, když vidí vrtulu, která se netočí. Normálka. Jenom jsem si sundal klapky z uší abych slyšel trochu jak to šustí a jaksi jsem to tam prásknul - a i dráhu jsem trefil. Tady nám byl onen plachtařský výcvik k dobru. Když Zdenda zjistil že neohromí, tak prej prostor 30 minut a pak si dělejte okruhy. První šel Honza - nejmladší, nejlepší a druhý den já a Palo. Mezitím byl úžasný oběd (stojí za zmínku), večer pivečko a tak, ale nic extra. Jak jsem říkal, v neděli jsme dokončili prostoj ( Palo šel po obědě, termika jak blázen, tak si vyladil klouzák někam ke 40 (jak na svém Phoebusu) a točil termiku.), piglovali okruhy a kolem oběda začaly pilotky. No, díky počasí to s náma mlátilo fest, ale let bez budíků či vysazení motoru - s tím už nepřekvapil.  Ale v jednom bodě jsem vyhořel jak papírový čert - jedna úloha z pilotek bylo nouzové přistání do pole - nic moc. Jsem se virtuálně zabil. No řev ohromný, jindy distinguovaný pan inspektor řval jak kdybych mu prznil dceru, ale kupodivu to potom rozdýchal a prošel jsem.
Končili jsme po 18 hodině (ještě 5 hodin cesta s Mirdou, který nás opět měl snahu vodit cestou necestou) - k půlnoci jsme byli doma.
Suma sumárum - doma jsou "s prominutím" dva piloti ULL, jeden se ještě musí pořádně naučit nouzáky, ale zážitků plno - a můžu to každému doporučit. I to Vrchlabí s tou jejich hrbatou plochou.
Aztek Aztek Aztek kabina Aztek v lufte Zdenda

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Skotsko 2018

Štýrsko 2018