Jak jsme kupovali fébáka

Mira Horsák říká, že konečně je v hangáru nejkrásnější letadlo na světě. Možná je to pravda (subjektivní) - ale co jsme si užili, než se tato krása naplnila


Totkaj jsem zaznamenal, že na Segelflugu nabízeli Phoebuse B1 - za udýchatelný peníz. My jsme už delší dobu koketovali se snem "mít tak vlastní létadlo ..." - ale pokaždé, když jsme se svěřili s těmito sny někomu z kolegů, tak se ptal, jestli potřebujeme zatopit. Pořád a pořád jsme snili o dřevákovi a pořád a pořád se nám smáli. No a tento Phoebus je bílý - takže klid. Tak jsme s Mirou probírali, že Phoebus má ke snům daleko, ale z praktického hlediska je to asi fakt lepší. A do toho náš mladý (Honza) že už Ulrichovi psal, že to je fakt volné a že to už předběžně zamluvil. Tož - za zeptání nic - a dál jsme snili o tom ".. mít tak svoje létadlo". A mladý zas - prej se bavil s majitelem Phoebáka, všecko ví, všecko zná a jdeme do toho. Tak jsme s Mirou byli nuceni aspoň po skype toto téma otevřít jestli jo, nebo ne; máme na to vůbec?, jestli české značky nebo německé?, proč to prodává?, jestli je to rozumné (NENÍ !!!) a vůbec takové ty diskuse. Nicméně mezi tím už Honza vyřídil české značky (OK5252), pojištění - taky jsme mu řekli, že 6000 je moc ať sleví (slevil) - prostě šlo to nějak moc hrrr - ale pořád kupředu a kupředu. A to už Honza hlásil, že je domluvené, že tam zajedem - tak to jsme začali i my vážně probírat variantu koupě - a jako vždy, co hlava, to vlastní názor. 
Ale to už tady byl pátek - a prej v 10 jedem. Samozřejmě v pátek celodenní sněžení. Bóží dopuštění. Ale to už u nás převážilo rozhodnutí "jdeme do toho" - takový Amundsen taky necuknul kvůli sněžení. Nabrali jsme Čáru a že jedem. Naštěstí slota skončila někde na vysočině, takže cesta do Karlsruhe ubíhala dle představ - dokonce jsme tam byli o 2 hoďky dřív. Ulrich (prodávající) přišel přesně v 9 - ne 5 minut předem, ale přesně - tím mě byl sympatický. Vytáhnul futrál a téměš v sóle poskládal Phoebuse sám. Tož - eroplánek vyblýskaný, vymazlený  i když jsme hledali žádnou větší a ani i menší závadu jsme nenašli. Potom v klubu u papírů nám vysvětlil proč a jak to bylo s novým lakem - ono přelakování byla vlastně generální prohlídka + odborně provedené opravy všeho, co nebylo na 100%. Frajeři. My jsme museli zachovávat tvář hráče pokru - "přece je to jenom starý krám - a opravovaný" přitom uvnitř jsme zpívali. Honza vedl veškeré jednání - papíry, kontroly, dotazy - i smlouvání o ceně - z inzerovaných 6000 jsme se dostali na 4850. A to prej by se dalo jít ještě níž. Rozešli jsme se (snad) v dobrém, krasavce jsme zapřahli a domůůůů.
Jinak klub pěěkný - kluzáky skladované v takových garážích 21 dvojsiců + 20 sólo - tři navijáky, jeden měl dokonce 50000 startů. Plocha - tož taková větší pojížděčka - z jedné strany les a z druhé strany hangár. Tahají jak na ocelových tak na kevlarových lanech - ptali jsme se na detaily - ocel zvítězila.
Takže suma sumárum - tatici si splnili sen a mladý má koníka na závody. Snad nám to na to poletování kolem komína poslouží.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Skotsko 2018

Štýrsko 2018