Kyklády 2015

Předehra
Po loňských zkušenostech jsem ještě nevěděl, jestli vůbec chci na dovolenou. Ale potom na letisku zaznělo, že jenom jezdím sám a "ani nás nevezmeš" - tož jsem kývnul, že teda jo.



Vzápětí ale následovalo - ale my bereme děti. Tož to mě trochu zchladilo nadšení, ale jednou jsem řekl že jo, tak jo. A začalo klasické shánění - kdo dál. Vždycky to bylo už už jasné, ale potom "víš, teďka nějak nemůžeme, ale příští rok ..." Nakonec že pojede Tomáš Rada. To se mi líbilo - přece je to jenom RYA skipper - a každá znalá ruka dobrá. Pravda, potom to trochu zaskřípalo (vtipy o dalším baby sitter se nesetkaly s úspěchem) nicméně to dopadlo dobře a jede.
Tak jsme objednali loď  (sleva 15%) a do toho zavolala Lucka ze Skotska - klasicky - machu, co děláš takto koncem září? A že potřebuje kapoše na Meret a že zaplatí letenku. Tož já že jo, že pojedu. I začala anabáze s letenkama. RyanAir nebrat. Ti nabízí přebookování v čase, ale ne v lokaci - a jakékoli dotazy pouze přes hotline v Irsku.  A tady naštěstí pomohla Lucka. Mezi tím jsem ale chytil nerva a přikoupil další lístek. Lucka zatím nějak poměnila let a koupila letenku Máří, takže pro odlet jsem měl 3 letenky.
Cesta do Blavy měla taky víc variant, nakonec zvítězilo auto a Studňa. Zlatý člověk. Na letisku v Blavě aby se člověk bál (v Holíči je snad větší provoz) - ale furt to nějak šlo. Tož - už jsem na cestách zažil i vraždu, letos to bylo porouchané létadlo. Nešel nahodit motor. Je zajímavé, kolik v tomto případě je na palubě odborníků. No, nicméně nás vyhodili, že bude další let - ten ale letěl až 23:30 Mezi tím se všichni čecháčci (až z Prahy) stačili ožrat, takže let byl poněkud hlučný. Styděl jsem se za to, že mluvím jejich řečí. Na hotel jsem se dostal před pátou. Ionian hotel - nikdy víc. Pokoj - taková větší spíž a brekfast (v ceně  5€) se skládal z čaje, chleba a vajíčka na tvrdo.
Druhý den příjezd na Poros, přebírka lodi a klid. Lapčíci šli na pláž. Klasický večer, taverna, seznamování, koupil jsem ukulele (hračka za 20€). Ale strašné.
So 26.9
Pozvolný start, doplnění vody, 10:30. A hnedka - ještě v Porosu bouřka. Ale tak, že jsem neviděl před sebe. Třetí ref, motor a šli jsme do toho. Bylo to nepříjemné, ale bezpečné. Ale i tak to Gabča těžce snášela.
Plán byl na východ, zastavit se na ostrůvku Georgius, koupačka a Sounion. Časově 4+2 hodiny. Přijeli jsme tam, zima, tak že se koupat nebudeme a vlevo v bok a k Sounionu. Tam jsme přijeli 17:30. Jídlo, koupačka. Nic moc.
Ne 27.9
Včera bylo rozhodnuto, že se bude jezdit tak na max. 2 hod. přískoky - takže Kea. A hnedka ráno, dokud je klidná voda a dokud to spí. Motor, zataženo, kolem 11 jsme přirazili. Teďka už je to sranda, ale bylo dobrodrůžo. Během čestného kolečka Ivoš vyjádřil myšlenku, že u toho rybářského mola by to možná šlo. Tak opatrně - kadla, kadla - hloubka 3,2,1.9, už jsem cítil že néééé, zpátečka - a ta nešla (holt Meret). A drc. A seděli jsme. A co včíl? Dopředu to nejde, dozadu taky ne. Potom se zadařilo tam aspoň tu zpátečku zařadit, vykývnutí lodi přes ráhno a poposkočili jsme tak 1/2 metru dozadu k molu, na boční stání. Máme onu stopu vody pod kýlem. Ale víc ne. A od těch 11:00 sedíme ve vcelku příjemné zátoce, plážička, nadšené děcka, spokojená mamina. Nuda.
Po 28.9
Plány se mění každým okamžikem. V denním rozpisu mám ještě cíl Kytnos. Realita - poposkočíme jenom kousek, na sever KEA, protože potom by to foukalo a jede se po moři. Takže hodina motorování po hladké vodě a Livadi. Slunko, horko, plážička, nuda. Já sedím v kabině a vymýšlím jak zabít čas a jak dál. Zítra ještě má být bezvětří a potom má fouknout krutých 15 kn. Takže asi budeme poskakovat někde na pevnině.
Út 29.9
Ráno se budím někdy v 7 a jenom tak ze zvyku kuknu na počasí. A je to žluté (25 kn) Tak honem, honem a jedem. Venku do bylo už dost syrové, naštěstí  ale byla voda ještě hladká. A jeli jsme do Palaik Fokaia (větší zub na pevnině). Tam došlo trochu ke konfliktu, kdo na lodi vlastně velí. Nakonec to byla bójka, zima, koupání, zima. A dinghi.
Ztratil jsem klobóček. Byl pravda už jetý a už se i rozpadal, ale takto neměl skončit.
St 30.9
Pod vlivem počasí, že pojedeme do maríny - Lavrio. Cesta byla dost výživná. Třetí ref, motor a bylo to tak na hraně. Na Lapčíky to bylo ale moc. Fakt je ten, že to bylo trochu drsnější. Lavrio, opět cirkus se zpátečkou, ale nakonec pěkné zajetí, dva mooringy. Oběd, Erieta, a večer v kajutě. A koupil jsem klobóček. Nový. Echt jachtařský. Za 51€. Jsem myslel, že mě šlehne. Ale je fakt pěkný. Za 51€.
Čt, Pá
Čekání v Olympic marině. V pátek večer zavolala Lucka, že jsou v Lavriu, že je jich 8 a že jdou na loď. To, že je tam plná loď platících lidí je nějak nezajímalo. Na to Lapčíci reagovali tak, že si sbalili věci, zaplatili hotel za 160€ a vypadli. Já jsem nafasoval auto, zavezl je k hotelu plus jel jsem vyzvednou naše lidi. Ti přijeli někdy po 11 a začalo martyrium jak se dostat z letiska. Cesta, která měla trvat hodinu se nám protáhla snad na 3 hodiny - na vině byla navigace (a taky trochu já - měl jsem vypnuté dálnice) - vodila nás po polňačkách. Já jsem spal s nima v pronajatém penzioně. Ale dobré.
So
Přijeli jsme a že nákupy. A opět Lucka a její parta, která by velice ráda využila pujčeného auta. Takže jsem dělal Chárona s pohledem na hodinkách a honem honem - protože jsem opět musel na letisko - přijeli Radovi. Odjezd a navigace v absolutní pohodě. Ale nakonec (oproti předpokladu) jsme spali v maríně.

DOVOLENÁ

Neděle
Trošku pozdní odjezd, loď je Hanse 41.5 a v maximálním luxusu. Opalovací madrace, 75 m řetězu, nahoře, dole místa a místa. A opět nejasný cíl. Kea, nebo Kea (zezadu) a taky možná Kytnos. Po výjezdu (nic moc) lodí mrtě - milky way.
Vybalili jsme plachty a celý den (5 hod) jeli jedním kurzem, zadobok, 10kn vítr. A zvítězil Kytnos. Tam se jim líbilo. Lázně, závětří, koupačka. A nakonec prošla i standardní varianta - bez plavek. S Tomášem s v tomto dost rozumíme.
Pondělí
Včerejší lázně se líbily. Ráno koupačka, poklidný start a že pojedeme směr Livadi. Ale ještě před tím že si vyzkouším, jak to manévruje. Tak jsem jezdi vpřed a vzad a doleva a zase curik. A potom, že si to zkusí Tomáš a ještě Sergej. A najednou to nějak blbě couvá. Teda - ono to jelo dozadu a ne a ne se to zastavit. Skočil jsem za to, loď nereaguje.  Tak okamžitě kotvu do vody a zjistit proč. Jestli tam není namotané lano či co. Jura tam skočil, vylezl a že lano na šroubu není - bo tam není žádný šroub. Jsme to tak nějak ztratili. Telefonát, hledání, Tom našel, telefonát, že za chvilku. Co je v Řecku chvilka už vím, takže koupačka a užívání si dovolené. Večer přijel. Namontoval to - ale v ruce mu zústal takový šroub, který tu nádheru má jistit. A že máme jet do Livádí, tam, že nám dají jiný, nový, delší.
Úterý
Po ztraceném dnu jsme jeli na Syfnos, do Livadi. Motor, plachty, bezvětří, koupačka, Livádí. Borec došel (do hodiny - a nebyl to němec), pokrčil rameny a za půl hodiny sdělil, že šroub nebude, protože je tam inchové stoupání a on má jenom evropské, metrické šroubky. Že se může podívat, jestli je to fest utáhnuté. Ale to až zítra.
A my jsme šli na Castro. Pěšky. Krpál příšerný. Nela, která je nějaká nachlazená to nedala a my jsme s posledními paprsky slunce tam vyběhli (no vyběhli ...) A Castro parádní. Po zásluze obdivované. Ale s náma se taky nesl tak 100 dB túristický ruch.
A že se stavíme na večeři. Měli jsme doporučení - u Vangelisového bráchy. Tam nás už čekali Radovi (poznali to ne podle nápisu, ale že ten chlap byl nějaký podobný). Pikolík doporučoval huge steak - já jsem měl hlad, tak proč ne? Huge steak bylo tak 2 kg masa na kosti zdélí tak 60 cm.
Středa
Další den - skok z Livadi na Siros, Ermoupolis. Hladina - absolutní zrcadlo, motor, nácvik MOBa a koupačka na volné vodě. A tentokrát bez lana, bez fendru. A potom klasická zábava, jakou rychlost vydrží za lanem. Sergej (s pomocí fendru) vydržel 6kn.
Přijeli jsme do Ermiouni a kotvili v nějaké průmyslové zóně (městské molo je hnedka za vjezdem, toho jsem si ale nevšimnul). Napodruhé jsme zakotvili podle našich představ a šli do města. Náměstí, kostely, bar "na schodoch" nebyl. Konec sezóny. A že pojedeme nocovku. Teda spíš polonocovku - tak honem spat.
Čtvrtek
Ve 3:30 jsme se začali mrvit a ve 4 jsme už točili na kurz. Motorovali jsme, ale se strašným plácáním - takže jenom jak to šlo plachty (14 kn vítr) a potom jsem nějak zalomil či co. Přijeli jsme v 10:00 do Spati - koupačka, ale protože tam nic nebylo tak jsme poposkočili (zaďák) dolů na KEA O. Poles. Bomba. Zátočka, hnedka na břehu jakési sloupy, chrám, pěkné, pevné dno - sen. Velice, velice pěkné místo.
Pátek
7:00 budíček - Iva, telefonem
7:15 probuzené děcka, bouchání
7:40 čerpadlo, hnedka pod hlavou
8:00 řev
Jeli jsme do Lavria.
Naštěstí odpoledne se to trochu vylepšilo - ono jenom jsme přijeli (hnedka se ptali "to jste vy, co jim upadnul šroub" -  Harris si to pro jistotu vzal sám pro přistání) tak Sidorovci, že musí ještě k moři - tak jsme tam zůstali čtyři a že tradiční závěrečnou večeři holt uděláme tak trochu v redukované formě. Naštěstí (a to je ten pozitivní prvek) hospoda, kde měli dobré (fakt dobré) jídlo. Teda - spíš vynikající.
Sobota
To jsem už jel dom, parta jela do Athén a Radovi vypadli snad někdy ještě potmě. Ještě jsem se zastavil jednou na to famózní souvlaki - do toho ale volá Iva, že zapomněla na lodi bundu, už jsem se s těma kabelama nevracel.
Souhrn:
První týden: Meret - Lapčíci (Ivoš, Gábina, Zuzka, Adam)
Druhý týden: Aquarella (Hanse 41.5) - Sidorovci (Iva, Jura zvaný Sergej, Sárka, Jurko), Radovi (Tomáš, Nella)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

České Švýcarsko 2019

Kos 2019

Rhodos 2011