Po vyčerpávajícím horkém létě se koncem srpna krátce ochladilo a nastal čas na plánovanou návštěvu maďarských lázní. Díky internetu bylo vyhledání a zamluvení penzionu otázkou pár minut. Doprava byla už dávno předem domluvena s naším nejmladším za příslib ubytování s wifi.
Babička dorazila v neděli odpoledne, zatímco já jsem doháněla resty v zavařování a podobných domácích činnostech.
31. 8.
V pondělí ráno jsme vyrazili. Nebyl to příliš šťastně zvolený termín pro cestu, protože do pohybu se daly i kolony kamionů a náklaďáků, které nám hlavně v Maďarsku znepříjemňovaly život. Naštěstí jsme později odbočili z hlavního tahu a proplétali se pro změnu po úzkých silničkách, kam by se žádný kamion ani nevešel.
Kolem poledne jsme podle plánu dorazili k městečku Sümeg, nad kterým se na kopci pyšně tyčí do daleka viditelný hrad. Dalo to chvíli práce najít přístupovou cestu, Víťa to raději vzdal předem a schrupl si v autě. Ale nakonec byl dobyt. A ještě jsme si mohli prohlédnout venkovní expozici středověkých obléhacích a dobývacích zařízení.
Za další hodinku už jsme vjížděli do městečka Zalakaros. Přes všechny dopravní zádrhele nám cesta z Petrova zabrala čistého času 4 a půl hodiny. Ubytování proběhlo bez problémů a pak jsme vyrazili na odpoledne do lázní. Vše bylo při starém, voda teplá, relax. Večer jsme ocenili posezení na balkóně s výhledem do kraje.
1.9. – 3.9.
Dny v lázních si jsou podobné jako vejce vejci. Ráno člověk vstane, nasnídá se, sbalí plážovou tašku a odejde do lázní. Tam střídá pobyty v léčivé vodě v doporučené délce 30 – 45 minut s povalováním na lehátku nebo posedáváním na lavičce, případně může vyrazit na prohlídku celého areálu, který se průběžně dostavuje a přestavuje. Venkovní i vnitřní léčivé bazény, termální bazény i studený plavecký bazén zůstávají na svých místech, rozšířila se zóna welness a nabídka léčebných pobytů a procedur a vznikl nový zábavní koutek pro děti. Na straně druhé stánky s občerstvením se rozptýlily po celém areálu a na původní občerstvovací zóně se cosi buduje.
V poledne si zajdeme buď na langoš ke stánku, nebo do restaurace na oběd. Obsluha často rozumí česky, a když ne, stačí ukázat. Jediným zpestřením je 2x denně půlhodinka aquaerobiku v termálním bazénu s cvičitelkou. Před šestou hodinou je čas jít zpátky na penzion. Tedy až na Vítka, který pobyt v lázních pravidelně zabalil hned po obědě a využíval wifi na pokoji, co to šlo. Po večeři byl čas na procházku do parku nebo až do původní vesnice, ke kostelíku s oltářním obrazem malovaným na zdi.
4.9.2015
V pátek jsme se sbalili, rozloučili s hostitelkou a vyrazili zpátky domů s mezizastávkou na tři hodiny v lázních Hévíz. Prý největší teplovodní jezero s rašelinovým dnem na světě a nejkrásnější přírodní lázně v Evropě.
Rakouskouherská atmosféra na nás dýchla už cestou přes anglický park kolem hotelu. U pokladen ji vystřídal rychlý návrat do 21. století v podobě čipového náramku. Chvíli nám trvalo, než jsme se zorientovali. Od pokladen je přímý přístup krytou chodbou k hlavní budově uprostřed jezera nebo do areálu kolem celého jezera. Jezero je obklopeno trávníkem s lehátky, několika dalšími budovami se šatnami, sociálním zařízením a obchody a v příhodných místech schůdky vedoucími z břehu do vody. V jezeře jsou poblíž schůdků u břehu těsně nad hladinou připevněna několikametrová prkna nebo nerezové trubky, u kterých návštěvníci odpočívají. V méně využívaných částech jezera pokrývají hladinu porosty kvetoucích leknínů. Léčebné účinky se připisují jednak vodíkovo-uhličité, sirné, jemně radioaktivní vyvěrající vodě s obsahem vápníku a hořčíku, její teplotě, obsahu výluhů z rašelinového dna a v neposlední řadě stálému proudění jezerní vody, které stimuluje svalovou činnost, aniž by člověk musel aktivně plavat. Klientela je převážně německá a ruská.
Nakonec jsme si vybrali lehátka u břehu a šli zkoušet vodu. Byla opravdu teplá, i když 32°C se nám, zhýčkaným Zalakarosem s jeho 34 – 36 °C, zdálo málo. Ale přišli jsme tomu na kloub: je třeba projít do budovy stojící na pilotech uprostřed jezera přímo nad vývěrem horké vody a tam slézt po schodech do teplé sirnaté vody, chytit se zábradlí a užívat si. Je dobré mít nafukovací kruh nebo něco podobného, protože pod námi je hloubka cca 38 m. Na to prostě člověk nesmí myslet a musí se buď držet nebo plavat. Ono je tady hloubka všude, i u břehu. A tak mohl proběhnout tenhle rozhovor:
Já: Proč stojíš u schůdků, doplav si támhle k tomu prknu, tam se můžeš pohodlně chytit.
Mamka: Já to asi nedoplavu.
Já: Proč bys to nedoplavala, plavání se nezapomíná, to zvládneš.
Mamka: Myslíš?
Já: Určitě!
Mamka se odrazí od schůdků a dosplývá k prknu vzdálenému asi čtyři metry. Chytne se ho s očima vytřeštěnýma a pochválí se, jak to zvládla. Po půl hodině je čas na návrat.
Mamka: Tak já asi poplavu zase zpátky.
Já: No jasně. Šlo to sem, půjde to i zpátky. Vždyť jsem to říkala, že plavání se nezapomíná.
Mamka: Ale já jsem nikdy neuměla plavat.
Já: ?!? Jak to že ne, vždyť jsi sem doplavala. No, mami, víš, důležitý je nepanikařit, jo. Poplavu za tebou.
Mamka se pustí prkna, a protože se nepoložila na hladinu, zajíždí pod vodu. Chytnu ji za ruku a přitáhnu k prknu. Vypadá nejistě, ale snaží se to nedat najevo.
Já: Když se ti dostane voda na obličej, hlavně nepanikař. Když zajedeš pod vodu, odrazíš se ode dna a zase vyjedeš nahoru. Neboj se. Teď se polož na vodu a odkopni se od prkna. Neboj se. Plavu za tebou.
Mamka začne plavat kombinací stylu paní radová a na čubičku, ale ukazuje se, že tentokrát jde proud proti nám. Dvěma tempy ji předhoním, chytnu se schůdků a dotáhnu ji ke břehu.
Já: Mami, vždyť ses s námi chodívala koupat do rybníka. Říkala jsi, jak je důležité, abychom uměly plavat.
Mamka: No vždyť to je důležité, chtěla jsem, abyste se naučily dobře plavat. Já jsem se vždycky odrážela nohou ode dna…
A to jsem si myslela, že po více než padesáti letech svoji osmdesátiletou matku dobře znám :-)
Komentáře
Okomentovat