Někdy mám pocit, že tyhle malé víkendovky jsou organizačně náročnější než čtrnáctidenní dovolená ve Středomoří. Loď sice byla zajištěná daleko dopředu, složitější bylo synchronizovat všechny známé a přátele, kteří chtěli zkusit, co takový jachting obnáší.
pátek 6. 5. 2011
I když jsem obětovala den dovolené na poklidné balení, páteční rodinné události otočily všechny plány vzhůru nohama, takže jsme vyjížděli až kolem páté a celý víkend jsme zjišťovali, co nám chybí – například kšiltovka, pečivo, odepínací nohavice... Někde u Pelhřimova se ukázalo, že naše GPS nezná Loužek a souřadnice zůstaly v e-mailu. Dojeli jsme se soumrakem, nastěhovali se na Bavarii Rosa a zašli s Lacem, Kubou, Zuzkou a Mirkem na večeři a pak se pokračovalo u nás, aby nám hosti zadýchali kajutu, protože venku byla zima. V noci jsme spali v salonu na rozkládací posteli docela pohodlně.
sobota 7. 5. 201
Ráno kolem 9 dorazil Tomáš s Hankou a Honzíkem. Vyjeli jsme směr Orlík, vítr skoro žádný, a tak jen co jsme vyjeli ze zátoky, dostal Honzík kormidlo do ruky a učil se řídit loď, zatímco Mach chrněl na ráhně. Před polednem jsme si trochu zaplachtili a na oběd jsme si zašli na Orlík do zahradní restaurace. Na zpáteční cestě jsme si zaplachtili k Žďákovskému mostu, rozloučili se s Lacem, který pokračoval na Zvíkov, a protože hodina pokročila, valili jsme na motor zpět na Loužek. Rozloučili jsme se s Tomem a jeho rodinou a vzápětí jsme uvítali Machovu kolegyni z práce Verču a jejího bratra Zbyňka. Oba byli celí natěšení, tak jsme se ještě v půl sedmé odvázali a vyjeli jsme si zaplachtit k hrázi. Před molem kapitán pravil stáhnout hlavní plachtu a Zbyněk na to – to nejde. Opravdu to nešlo. Prodřel se oplet lana a ucpal stoper. Tak jsme přistáli z napnutou hlavní plachtou a ještě večer pan Hacmac vyměniil výtah hlavní plachty.
Večer klasicky hospoda a večer jsme šli spát do přídě. V noci pokryla loď jinovatka a z vody k ránu utíkaly dušičky.
neděle 8. 5. 2011
Na dnešní den se ohlásil ještě Tomáš se Šárkou, čímž bylo časné vyplutí ohroženo již ve své podstatě. Tom sice souhlasil, že dorazí v 9, ale nakonec po nějakém bloudění z toho bylo 10. Osobně jsem nevěřila, že vůbec dorazí a byla jsem přesvědčená, že se potkáme až na Orlíku.
My jsme nicméně v 9 vyjeli, opět jsme se podívali k hrázi a pak jsme jen přibrzdili u mola, aby Tomáš a Šárka naskočili. Program byl stejný, když začalo foukat, vytáhli jsme plachty a hurá směr Orlík. Tam se začal trochu zatahovat a pofukovat. Potkali jsme Laca, který pokračoval rovnou zpátky na Loužek. My jsme si dali obídek, zajeli se podívat pod Žďákovský most, a zase na motor zpátky. Ochladilo se, a jestli předtím zely skály na břehu prázdnotou, teď byla pravděpodobnost výskytu krasavic na nich nulová.
Na Loužku nás chytalo tolik rukou na mole, že z toho bylo nejzmatenější přistání celého víkendu. Poslední zaznamenání hodný okamžik byla návštěva restaurace Farma u Pelhřimova a jejich úžasný biftek, o tvarohové palačince s teplým lesním ovocem ani nemluvě...
Komentáře
Okomentovat