Orlík 2013

Letos jsem si vymyslela rodinou sešlost na lodi. U Hacyachtu jsme zamluvili tu největší, co má – skoro desetimetrovou Contest 33 Boncoeur pro šest osob, a tiše doufali, že vyjde počasí. Na neděli měl přijet Radek s kocórem, ale z toho sešlo, tak jsme hledali zájemce klasicky na poslední chvíli.



Pátek 3.5.2013
Vzala jsem si dovolenou na klidné sbalení, Mach přijel podle plánu z práce dřív. Poté se ozval Honza, že se nachází nikoliv v Brně, ale brigádničí někde u Vyškova, a že ho tam máme vyzvednout na benzínce. Ještě že existují GPS. Na Loužek jsme dorazili kolem půl sedmé. Posledními zážitky dne byla návštěva pohostinských zařízení. V tom prvním v Klučenicích nás uvítal zahulený lokál, krkající host a obsluha sice ochotná, ale gramlavá, takže Honza obdržel část omáčky přímo do klína. Následovala Koliba na Loužku, tentokrát zadýmený lokál od otevřeného ohniště, naštěstí s výborným pivem Vévoda.
Sobota 4.5.2013
Ráno nás probudil déšť a zatažená obloha. Štefan s Vendulkou, Vaškem  a Sašou dojeli klasicky nejdřív na Trhovky, ale nakonec nás našli. Kolem desáté jsme vyjeli směr Orlík, celou cestu na motor, na chvíli jsme sice vytáhli hlavní plachtu, ale vítr jsme tím nepřivolali. Podívali jsme se pod Žďákovský most a zakotvili jsme pod Orlíkem. Babička, Štefka a Petra už na nás čekali. Prošli jsme se před zámkem a s novou posádkou stejný okruh. Tentokrát jsme měli větší štěstí, u Radavy se rozfoukalo a skoro celou cestu až k Trhovkám jsme křižovali proti větru. Ještě jsme se projeli k hrázi a přistáli jsme. Všichni jsme se pak sešli na palubě, poseděli u vína, u klobásek a buchet. Sluníčko svítilo a hřálo, až kolem sedmé se na obzoru začalo blýskat. Sotva jsme se rozloučili a trochu uklidili, přišla bouřka a lijavec, v Písku dokonce kroupy. Aspoň že noc byla tentokrát teplejší.
Neděle 5.5.2013
Ráno bylo pošmourné. Ještě jsme snídali, když o půl deváté  se na břehu objevil Anok přesný jak švýcarské hodinky i s Luckou a malým Péťou. Vyrazili jsme nejdřív k hrázi, pak směr Orlík. Asi v půli cesty k Orlíku se začal zvedat vítr, tak jsme na zaďák  dokřižovali až za Žďákovský most. Pod ním jsme to točili a zase zpět. Honza si natrénoval kormidlování pod plachtama a my ostatní tahání lan. Tou dobou se zatáhlo a vypadalo to na déšť, raději jsme nahodili motor a sbalili plachty. Dost se ochladilo, ale akční to začalo být kousek před Trhovkama. Popravdě problémem byla spíš nulová akce lodního motoru. Nejdřív se zdálo, že kolísají otáčky, protože vypadává plyn. Vypnuli jsme motor, ale v naprostém bezvětří se nedalo dělat nic jiného, než ho zase nahodit a na nízké otáčky se ploužit na přístaviště. Přitahovali jsme se ke kopci Bořím očima, zatímco Mach zkoušel udržet motor v chodu. Asi dvě stě metrů od mola blafl naposledy a už jsme ho nenahodili. Zřejmě ucpaný palivový filtr, náhradní jsme neměli. Splouvali jsme pomalu do zátoky, nikde nikdo, a přemýšleli, co dál. Naštěstí se za námi objevila další jachta, přímo s panem Hacmacem a partou adeptů na kapitánský průkaz na palubě. Tak to měli adepti akční. Vytvořili jsme souloď, nechali se vtáhout popředku na stání, druhá jachta pak vyplula a nás otočili přídí dopředu. Následovala úklidová klasika, předávka a o půl čtvrté odjezd. Posledním světlým bodem dne byla obědovečeře na Farmě u Pelhřimova – hovězí kližka s bramborem, jehněčí lýtko a panenka s hlívou – prostě nebe v hubě. Honzu jsme vysadili v Brně a o tři čtvrtě na osm jsme byli doma.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Skotsko 2018

Štýrsko 2018