Rhodos 2010

Samostatná kapitola by byla, jak jsme sjednávali zájemce o výlet na jachtě. Akce byla ohlášena ještě v zimě - na tanečních a taky v práci jsem to zmínil, taky na letišti šla řeč - a hup - už nás bylo 12. Takže pojedeme dvě lodě, druhý kapitán, že by byl Tonda. Ale potom jsem se dozvěděl, že jsou burčákové slavnosti, a kamarádka se vdává (-2), Tonda že by i jel, ale spíš na katamaránu, potom vypadla další dvojice (ta z tanečních) a hnedka nás bylo 8. A od Zdeny přislíbený Carpe Diem - veliký jak hovado. Další kolo náboru, zmatky se zamlouváním a nakonec jsme skončili na klasické 43 - Nissos Kea II (tu co jsem na ní dělal zkóšky).

Vyjetí a cestování bylo relativně bez problémů, letadlo, taxi, předem zamluvený hotel - fungovalo to téměř k dokonalosti.
Beneteau Cyclades 43.4 "Nissos Kea 2"
skipper Mach - posádka Máří, Báša a Dana, Jenda a Iva, Laďa a Dáša
Další den - sobota - že se pozdě odpoledne nalodíme popojedeme k Turkům (červenou fanglu jsme vyfasovali v Brně a salam aleikum jsem trénoval po cestě). Hnedka poránu jsme se s Máří vydali kdeže ta marína vlastně je a jak si tak capáme po molu vmontoval se nám do přízně takový malý, usměvavý Řek a prej jestli nejsme z Czech Republic a zda nehledáme Nissos Kea II. Jo - a ptám se, jakže na to přišel, že ausgerechnet se zajímáme o tuto loď? Prej jsme očekáváni - že podle klobouku. To nebylo ani 11 a loď byla víceméně už nachystaná. Ale my jsme si dali rozchod - že se sejdeme ve 13. Naštěstí nám Vasilis (tak se jmenoval) nabídnul odvoz bagáže. Přebírka lodě (taková rychlejší), nákup, nalodění - a nic. Byli jsme bez papírů, Řekové měli veget a čekali jsme až do 17. Konečně jsem to měl v ruce a honem jsme vyrazili směr SYMI - motor naplno - stejně to dopadlo tak, že ti na nebesích první zhasli a až potom nám dovolili přistát. Takže kotva poblíž civilizace a já se celý večer trápím s technikou (Internet od Tomáše nefunguje) - a vymýšlím jak dál - zitra to má byt čtverka moře.
Neděle
V noci jsme se nikdo moc nevyspali - spousta nezvyklých zvuků, šplouchání vody, hvízdání větru v lanoví.Ve 4 ráno šel Mach upevnit výtah hlavní plachty a zdálo se nám, že se nábřeží trochu přiblížilo. V 7 ráno bylo zas o kus blíž a v 8 jsme nastartovali a šli překotvit na druhou stranu zátoky. Nebetyčný rozdíl - žádný vítr a klid. Po snídani náš se babinec nechal dovézt na břeh, prohlídli jsme si monastyr - poutní místo řeckých námořníků.. Proč z pravoslavného kláštera od rána vyzpěvovali jak z mešity to jsme nějak nepochopili. Dáša si koupila pár svíčiček a dostala nádavkem malou ikonu a lahvičku s olejíčkem. Tož jsme řešily co je to za olejíček - jestli do věčné lampičky nebo olivový na jídlo, až nám místní babča naznačila, že si tím máme dělat křížek na čelo. Během dopoledne se dovalily tři výletní lodě, řekové své náboženství brali opravdu vážně.
Po návratu na loď jsme se vydali - po krátké diskusi jestli se nám vůbec chce - na koupací výlet do zátoky Vasiliki na severozápad. Vítr jižní, vybalili jsme plachty , moře 3 ale na zaďák, klidná plavba. Při 24 větru jsme zrefovali. V zátoce to vypadalo dost větrně, ale u plážičky už byl klid. Koupačka, oběd - řecké salámy s chlebem, polévka, víno. Na zpáteční cestě to bylo přesně proti; moře 3-4, takže motor a zpět do známé zátoky Panormitis na klidné místečko. Zakotveno napodruhé, poprvé nás začala ořvávat baba z jachty "Jane". S velikou chutí jsme pak sledovali, jak ve volném prostoru mezi námi a babou se snaží zakotvit několik dalších lodí, což ji opakovaně dohánělo k šílenství. Na večeři byly špagety s rajčatovou omáčkou (případně s cukrem a nebo se slaninou). Navečer se chalpi vydali do hospody na pivko, ostatní trávili siestu na lodi.
Pondělí
Noc byla klidná, ale kapitán ráno vstával prdelí napřed, protože ho vzbudilo rachtání v kuchyni. Po snídani jsme asi v 10 vypluli směr Tilos, dvě a půl hodiny jsme křižovali proti větru a dostali jsme se pět mil od Symi.  Tak jsme to sbalili a motorovali na Livandhiou na Tilosu. Cestou se chlapi rozhodli vytáhnout dingiho aby nás nebrzdil. Moře tak 2 - tak kapitán povolil Ivě a Dáše koupání na laně. Na konec lana jsme uvázali fendr a holky hop do vody. Ještě za nimi voláme "držte se lana". Za chviličku se otočím a koukám, že holky jsou nějak daleko. Vždyť jsme jim dali krátké lano! Holky se spokojeně držely fendru a vítr je odfoukával do Turecka. Pak pochopily situaci, začaly plavat, Mach trochu zacouval a když jsme jim hodili lano, už ho nepustiliy.
Bílé městečko pod kopcem v zátoce nás vítalo opraveným, ale obsazeným molem, pár lodí stálo na kotvě v zátoce. Tak jsme si jeli jen prohlédnout molo, když vyběhla paní a začala volat, že je poslední volné místo u mola a že na mooring. T byla ovšem prudká změna plánu. Jenda běžel na příď a na zádi vypuknul chaos - vytáhnout lana, uvázat springy - proboha jak se váže škoťák - tak honem uvázat druhé lano, mezitím se mi zamotalo moje lano, takže jsem ten chumel nebyla schopna ani dohodit na molo. No, totální ostuda, kapitán ani nemluvil. Ale stáli jsme, napíchli jsme se na elektriku - 8 lidí, 1 loď = 17€. Večeře byla úžasná, vařené brambory se smaženou cibulkou na slanině, případně s oliváčem a polívka. Večer kafíčko, úžo a zmrzlina a hlavně fifi v kafárně.
* poznámka kapitána
v celku pohodovém dni vidím několik nedostatků. Posádka jsou totální zelenáči
  • ráno to vstane a neberou ohledy na druhé
  • baby jsou "na dovolené" a případné jejich průsery za ně někdo vyřeší. Tedy: řekne se "drž se lana" - a ONA MYSLELA. Byly metrové vlny - mohlo to skončit vážným průšvihem.
  • přistání - katastrofa. Holky nevěděly co dělat - a NECHALY SI TO PRO SEBE. Však ono to nějak doapdne, on to za nás někdo vyřeší. Až jsme byli prdelí skoro na kamenech, tak jsem zjistil, že máme volné lano, protože ONA MYSLELA.
Úterý
Ráno bylo konečně jak má být, Tiché, klidné - dokonce jsem posádce uvařil snídani. Včera večer jsme byli po večeři ještě na procházce - ono to měla být večeře v civilizaci, ale ony ty brambory byly fakt dobré, takže zústalo jenom to Ouzo a WiFi. Tam jsem se podíval taky na řecké stránky (Poseidona) a dle řeků nastane konec světa. Moře 5 Bf - trošku mi potuhnul úsměv. Dle amerikánů měla být pohoda. Tak jsme s Máří probrali tak 20 variant a dospěli k názoru, že se uvidí. Popojedem na sever - a buď dostaneme na západní straně facana a poblijeme se - no a nebo ne.
Zpátky k ránu. Snídaně, pohoda - a zjistil jsem, že jsme bez vody. Ony baby si musely umýt vlasy a vzít lázeň. Venku móře tak 28, ale to není holt dost dobré. Takže nabrat vodu. No jo, ale jak? Voda zamčená a marín-baba nikde.Prej až v 10. Konečně v 10:30 přišla a na moje urgence ještě reagovala nevrle - prej má službu od 11. Ale vodu dala.
Během cesty poslal starostlivou SMS Tomáš, co a jak - prej na západě je moře 5 Bf. Nám se ale nezčeřila ani hladina. Takže opatrně na sever, koupačka (dost dobrý flek) a opatrně "mezi kozy" na západní stranu. Nic. Klídek, pohoda. Dokonce jsme i plachty vytáhli - jsem říkal, že to bude trápení neviňátek - větr tak 6kn - ale jelo to. Dokonce 4kn.
Zátoka, kde máme spat, zklamala. Na koupání dobrá. Píseček, slunečníky, ale veliká jak sfiňa - a podle amerikánů (těm věřím víc) se má otočit vítr na jih - a zrovna nám do čumáku. Ale přijeli jsme ve 4 a už se nám nechtělo přejíždět do toho malého přístavu (včerejší zážitek stačil - a v 6 by tam stejně nebylo místo). A že to risknem. Jezdil jsem po celé zátoce kde to tak upíchnout; byl tam pěkný flek, ale vedle kamenů a Máří z toho byla jakási kyselá. Tak že půjdeme doprostřed zátoky, do toho písku - když se urveme, že bude kolem aspoň trochu prostoru. Kotva (ok) a že uvážeme záď.A vzniknul problém - nikdo-že do vody nepujde. Prej dinghi. A vesla. Ale funkční bylo jenom jedno. Tak prej tam dají motor. To už jsem nevydržel, poslal jsem je v duchu do prdele, skočil do vody a s Máří jsme dávali lano. Ale jak jsem přestal držet loď na motoru, ta se trochu šoupla a najednou byl cílový kameň daleko předaleko. Ještěže za mnou s tím dingošem přijeli. Pro jistotu jsme dali i záložní kotvu (zase jsem asistoval) - no a po ukončení přistávacího manévru jsem byl i dost vyfluslý. Naštěstí zátoka je pro koupání perfektní, voda teplá - teďka se díváme na Mama Mia (doufám, že mi zústane dost eletriky v notebooku aspoň na předpověď).
Jinak jsem dost zklamaný z lodě. Je to pomalu jak v Chorvatsku. Kuchyně vybydlená - i chlapi jachtaři by museli dost improvizovat. Ale co vadí víc - plachta nejde vytáhnout až nahoru. Eletrika rozbitá (musel jsem to opravovat), do kabiny teče (Smolovi mají mokré hadry), autopilot nepilotuje (a to je dost otrava), navigace (GPS) je stažena dole, nahoře budíky jsou vlevo, ale plynová páka je u pravého kormidla - po standardu, který bývá v Řecku nastaven, je to dost šok. A do takovéto lodi (ono i ti žabožrouti mají svoje špecifiká) se nasáčkuje posádka začátečníků. Ale těm budiž ke cti, že se někteří fakt snaží.
Z ostatní techniky se "sere" snad všecko. Internet neinternetí, GPS nezapisuje, střídač 220 nestřídá - nemá napájecí kablík (doma jemu dobře) - aspoň že to rádio a mp3 šlape jak má
Středa
Noc byla klidná, až ráno se trochu rozfoukalo. Než jsme posnídali začalo foukat trochu víc a hlavně se začaly dělat trochu víc vlny.Jak se tak díváme na hladinu, koukáme, že jeden z fendrů na laně se uvolnil. Tož Jenda skočil do člunu a je ho zachraňovat. A když už tam byl, uvolnil taky zadní lano. Pak jsme vytáhli záložní kotvu a nakonec jsme vyjeli. Foukal jihovýchod, moře tak 3 Bf . hned po vyjetí ze zátoky jsme vytáhli plachty a křižovali až na úroveň Chalki. Cestou jsme na moři viděli jednoho delfínka a hejno skákajících rybiček. Pak přestalo foukat a tak motor a přes vlny a pak i na boční vlny, což bylo méně příjemné. Přistání u mola (na zadek) - bez brblání - večeře (noky s pestem a cibulkou a salátem). Potom si šla Dáša zaplavat a ptala se, proč nám naše kotva visí na cizím laně a ostatním ne. Prostě jsme chytli nějaké staré mooringové lano. Takže překotvit (opět vcelku dobré) a navečer jsme šli na procházku po krásném dodekanézském barevném městečku.
Večeře proběhla dle našeho diktátu. A tak jak nás to učil Tomáš - startery (spíš víc a rotovat), hlavní jídlo, zákusek, kafíčko - užít si dovolenkového večera. Já jsem si ještě zašel na FiFi - a večer kino - Iluzionista.
Čtvrtek
Ráno v klidu, ale nějak funělo a natlačilo nás to na molo. Si říkám "co to má byt?", dle předpovědi má byt bezvětří. Tak jsme se odvázali, udělali 2 kolečka, Smolovi, kteří byli na nákupech, honem naskočili a že pojedem na nějaké jeskyně poblíž v okolí. Vystrčíme čumák a venku tak 25 kn. Vítr, déšť a tak radši jsme honem zalezli vedle do zátoky. Tam, že se čáchnem a uvidíme co bude. Ale potom se to rozleželo na oběd a procházku, naštěstí cíl je vedle, času je dost. Od Toma přišla SMS - prej bacha, moře je 5, místy 7.
Před obědem kapitán povolil výsadek na břeh (** pozn. max. na hodinu), zůstali na lodi jen 2 - s Jeníkem.Vylodili jsme se na pláži Pontama. Báše s Danou a Laďa s Dášou se šli podívat na kostelíček se hřbitůvkem. Mě kapitán kladl na srdce, ať nahlédnu přes průsmyk do sousední zátoky a podívám se na poloostrov, kdy byly inzerované ony jeskyně. Ještě jsme stihly menší nákupy - sarongy pro Ivu a pak jsme se vydaly po silnici do kopce.
 Bylo pod mrakem a cesta dobře ubíhala. Došly jsme na Chorio - opuštěné a vybydlené. Na druhé straně se objevilo moře zčeřené větrem. Nad námi se tyčil křižácký hrad. Stoupaly jsme po kozích stezkách na kamenitý vrchol až k hradním hradbám, úzkým dřevěným schůdkům a najednou se před námi rozprostřelo moře s poloostrovem Trachia. Objevily jsme studnu, zbořené sklepení a úplně nakonec kapli se zbytky nástěnných maleb. To už bylo půl třetí a bylo jasné, že jsme naši vycházku časově přešvihly. Ostatní za námi nedorazili, jak se ukázalo, vzdali to ještě pod Choriem. Tak honem zpátky, ještě cestou Iva fotila, co se dalo. Na pláži už nás čekal Jenda s dinghy. Na jachtě ticho jak v kostele, všichni na nás čekali s obědem - vařené brambory, pršut a žlutý meloun. Nasraný Mach, ještě k tomu hladový - to už ani horší být nemohlo. Všichni nadržení na oběd, Mach nadrcl motor a že je málo času, žádné jeskyně, jede se na kotviště na Alimnii. Byli jsme tam za slabou hodinku - a co s načatým večerem? Projeli jsme si jižní zátoku a zakotvili v severní. Nad zátokou další křižácký hrad a na břehu kostelík. My s Ivou jsme měly zaracha, to bylo jasné a Dana s Dášou s námi držely basu. Chlapi se nechali odvézt na plážičku - špinavou, plnou bordelu, ale s krásnými oblázky. Mach s Bášou dobyli hrad, Jenda a Laďa prozkoumali jižní okraj zátoky. Dojeli akorát na večeři - špagety s omáčkou. (Báša - špagety s cukrem). My jsme zatím ze žalu trochu snížily hladinu metaxy v láhvi. Tak to byl takový veselý večer - jako kulturní vložka bylo České nebe od Cimrmanů.
Pátek
Ještě večer jsme se domluvili, že si přivstaneme a hrad bude dobyt. O půl osmé nás Jenda vysadil do dinghiho a po osmé jsme si navrchu už vychutnávali ranní slunce. V 9 jsme byli na břehu a další půlhodinu zabrala prohlídka kostelíčka. Když jsme se vrátili na loď, Mach akurát chystal snídani - vaječinu. Ještě jsme dali koupačku, snídani, v 11 jsme vyjeli - ještě půlhodinové mytí lodi a už směr Rhodos. Uprostřed zátoky změna plánu - umývání paluby. Prý si to řekli v kokpitu. V kuchyni nám ještě ťukli do otevřeného okénka, těsně před tím, než na něj nalili kýbl vody. Zato v naší kajutě vše plavalo na horní i spodní posteli, i na podlaze bylo mokro. Tak všechno potečené dolů a sušit. Byla jsem opravdu ústnatá. Půl cesty jsme plachtili na boční vítr, kdo chtěl, ten si zkusil kormidlovat. Pak Mach zastavil s prolomením geny, vařili jsme gulášovou polívku s bramborem.Ještě jsme si zkusili na chvíli jet na motýla a pak zase na bočák. Jenže to už byly 4 odpoledne a do cíle zbývalo 15 Nm. Tak Mach nahodil motor, valili jsme 9 - 10kn, ale reálná rychlost byla 6,5 - proud šel proti nám. Klasicky se soumrakem jsme vjeli do maríny - totálně přeplněné - jedno místo bylo blokované vlajkou a jinde stály jachty přídí zaražené v druhé ředě. Jak jsme tak jezdili po maríně, objevil se Fotis a že to volné místo je naše. Tak jsme se tam jaksi uknutlovali a šla jsem vařit večeři - poslední dávka špaget s omáčkou s olivami a šunkou a lovečákem (který se tam vůbec nehodil). Laďa s Dášou udělali perfektní řecký salát a ještě jsme si dali ananasový kompot. Kapitán dostal panáka hned po příjezdu a do kompotu dalšího vizoura a byl pěkně vláčný. Večer šli všichni balit a nikdo už neměl chuť posedět venku, popít.
Ještě pozdě v noci přijela loď plná Poláků a narvala se do škvíry vedle nás. Všecky fyzikální zákony dostaly na frak.
Sobota
(psané už doma). Klasický poslední den. Časný budíček, na snídani zbytky, všude kabely bordel, nervozita.  Úderem deváté jsem to vypakoval ven, doplnil diesel a čekal na panáčka na odevzdání lodi. Ten se za nějakou tu půlhodinu uráčil přijít, projel důležité věci (motory, plachty) a když jsem mu po pravdě přiznal všecko, co nefunguje, a ještě mu ukázal takový červený sajrajt ve studánce (olej) seznal, že když denně kontroluju motor a studánku, asi tam nejsem porvé, a přestal prudit. Mapy, techniku, dalekohledy či kuchyň kdybysme si odnesli, tak na to nepřijde. Místní obchodníček (p. Vasilis), který sliboval modré z nebe nějak na nás pozapomněl - naštěstí jsme měli v záloze plán B - pujčili jsme si auto (na výlet), kterým jse se vrátili do nám známého hotelu. Tam už na nás čekali jak na ztraceného syna, nafasovali jsme pokoje a za chvilku hurá na výlet do Lindosu. Lindos - krásné, ale bohužel túristicky profláklé městečko s antickýma ruinama na kopci. Nádhera sama - jenom kdyby tam těch lidí tolik nebylo. A co je smutné řada z nich - a bohužel i z našich řad to brala jako povinný školní výlet. Tak jak je to v tom Rozpuštěný a vypuštěný - kachny, kachny a tady kachny. A prej kdy se konečně půjdeme okoupat a na pláž. Tak jsme popojeli k další pamětihodnosti - nějakých echt úžasným lázním - tady nás ale Řekové překvapili, oproti očekávání lázně přestaly být ruinou, všecko opravené, vymalované - a za 6€ se člověk může i smočit. Protože jsem ale byl připraven na kultúru, tak plavky nikde a v lázních se promenádovat s holou prdelí mi bylo jaksi žinantní. Takže jsem skončil kdesi na kameni v moři - voda tam byla stejně mokrá a asi i teplá jak o kousek vedle. Konečně se všichni vyráchali, vrátili jsme auto a že si zopakujeme kulinářský zážitek - společnou večeři. A tady se to nějak podělalo.
Vydali jsme se na túru pryč od civilizace, pryč z města - na opuštěných pláních a průmyslových čtvrtích totiž bývají ty echt hospody (po 20 minutách chůze se konečně jedna objevila, takže výběr, do které taverny zapadnem, byl jasný). Já jenom jsem zasedl jsem začal študovat startery - ale kupodivu to se nesetkalo s úspěchem - prej každý si bude objednávat sám a za svoje. Jo. V Řecku. A víc účtů na jednom stole. Už vidím to vysvětlování. Zvlášť když nikdo nemluvil anglicky a já jsem to uraženě odmítal obkecávat. Tak jsem byl potichu, s Máří jsme si dali vínečka, plněné papriky coby předkrm, nějaký ten flák masa (já), ona rybičky a v družném hovoru si líně užívali večera. Na opačném konci stolu ale tomu nebylo tak. Kolegáčci si cosi objednali - a vzniknul problém - cuttlefish nebyla fish. (sépie nebyla ryba). A prej to nechce, to není fish a vrátit a znovu. Vrchní nechápal. Tak půl hodiny vysvětlování - česky, jak jinak, volání šéfa - potom to zase bylo studené (bodaj by ne, za půl hodiny by v tom větru schládnul i ingot vytažený z vysoké pece).
Tož jsme tak rozpačitě seděli a kdy už bude konec. A došlo na placení. A opět příkazy vrchnímu (česky) že to chceme rozúčtovat po rodinách. Jsem chtěl být menší a ještě menší ... A ještě na hotelu - na snídani že bude hlad - tak jsme dali v plac všechny zbytky z lodi -ať už si to vezmou a dají pokoj. 
Neděle
Snídaně šampiónů. Z potravin nám zbyl zbytek whisky - všechno ostatní jsme odevzdali, aby kolegové netrpěli; tak jsem posnídal deci balantiky a šli jsme do města. Úžasné. Jenom ve městě se dá chodit celý den. Pravda - museli jsme vidět toto a ještě tamto, a to nám zbývalo ještě ono - no, kolem třetí jsem se šprajcnul, že by to chtělo i snídani. Tak teda že jo, hodinu se mnou přetrpěla v hospodě, ale potom další kolo poznávání - naštěstí to bylo fakt zajímavé, ani jsem tak moc neprotestoval. Ale museli jsem přijít na 7 do hotelu, protože nám to letí už 22:50 a je zapotřebí se dopravit na letiště. S tímto jsem až tak nesouhlasil - kolegům jsem popřál good luck a potom jsme ještě dvě hoďky chodili po městě.
No a potom létadlo, hnusná cesta domů a zazvonil zvonec a dovolené byl konec.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

České Švýcarsko 2019

Kos 2019

Rhodos 2011