Skotsko 2014/II

Proč by měl člověk jezdit do Skotska? Vždyť  o něm všechno už četl, slyšel a viděl v TV. Jezdí se tam vlevo, pořád tam prší, mluví anglicky, jejich kuchyně se eufemisticky označuje za světovou, protože jak jinak popsat souhrn chutí, nad nímž kdysi slunce nezapadalo. Chlapi tam chodí v sukni a hrají na dudy.



Jenže pak člověk vystoupí z letadla, a zjistí, že do autobusu se nastupuje ze špatné strany, auta jezdí taky na špatné straně, na přechodu je třeba se dívat na špatnou, rozuměj opačnou stranu. Počasí ukazuje svoji slunečnou tvář. Chvílemi. Nákup v Tesku je jako kulinárni výlet kolem světa od skotských selských kuřat přes anglickou bacon po holandské vepřové a veškeré možné zeleniny a omáčky ze všech světadílů kromě Antarktidy. Paní pokladní si chce popovídat nějakou úplně jinou angličtinou, než která je v učebnicích, a je velice přátelská a nápomocná, i když jí nerozumíme.
Většina chlapů nosí kalhoty, ale když už si vezmou kilt, tak jim to sekne. Skotská hudba má své kouzlo a whisky existuje mnohem víc druhů, než Mach kdy slyšel.  A když člověk ochutná huggies, je to jasné. Skotsko stojí za to!
Bavaria 37 Kitmar
Pavlína, Mirek, Ilja, Mach, Máří
Čtvrtek 29.5.2014
Přespali jme u Laca, kterému bylo potřeba dodat víno. Ráno jsme sjeli tramvají na Vypich a busem na letiště, polední let do Edinburghu byl v pohodě a z letiště jsme odjeli busem s otevřenou zpáteční jízdenkou přímo do Glasgow k Lucce a Honzovi.
S Machem jsme nakoupili zásoby na večeři na kuřecí mexiko v plackách a na vepřový stejk s fazolkama. Úspěch byl zaručen, neb všichni měli příšerný hlad.
Pátek 30.5.2014
Na dnešek byl v plánu celodenní výlet za lochneskou. Odjezd v osm z George Square. Naštěstí měli pět volných míst. Vyjeli jsme s řidičem a průvodcem v jedné osobě směrem na Loch Lomond přes národní park stejného jména. Průvodce v kiltu mluvil krásnou skotskou angličtinou, které jsme spíš nerozuměli než rozuměli, pouštěl nám skotskou muziku a zastavoval na vyhlídkách a různých zajímavých místech. Například strašidelný hostinec Drovers Inn, rašeliniště na Highlands, ledovcové údolí Glencoe, místa, kde se natáčel Harry Potter,  huggies s pečenou bramborou v Fort Williams, výhled na Ben Nevis, Kaledonský kanál s jezerem Loch Ness a zříceninou Urquhart Castle, město Inverness a série komor na začátku kanálu. A dlouhá zpáteční cesta z hor do nížiny přes druhý národní park kolem bývalého skotského hlavního města Stirlingu.
Večer byl očekávaný stejk na fazolkách, opět zaručený úspěch u hladovců a poslední noc u Lucky.
Sobota 31.5.2014
Ráno jsme se opět budili před šestou, abychom chytli první bus do Greenocku. Zabydleli jsme se v kajutách a v salonu, odsmýkali nákup od Morissonu a za krásného slunečného dne při 23°C vypluli na Holy Loch na bojku. Brzy se rozfoukalo a hned za kanálem jsme už plachtili. První bojka, kterou chlapi vytáhli, byla obalená závěsy řas a jakýchsi vodních rostlin, druhá byla trochu lepší. Podle předpovědi nás zítra čeká déšť a jižní vítr přímo proti nám.
Neděle 1.6.2014
Předpovědi ve Skotsku fungují. Pršelo během dne asi osmkrát a křižovali jsme skoro celou cestu do Millportu, až na pár mil, kdy přestalo foukat.  Zastavili jsme na bojce, abychom si prohlédli místní kolonii tuleňů a po svačince jsme pokračovali na ostrov Arran do přístavu Lochranza. Přistáli jsme u mola a šli jsme se podívat na místní zříceninu, která byla tentokrát otevřená. Prohlídka byla krátká a intenzivní, abychom stihli přejet na bojku a neuvízli jsme u mola za odlivu. K večeři byly tortelini, dlouhá porada o dalším směru plavby (abychom viděli nějakou palírnu) a spát.
Pondělí 2.6.2014
Ráno jsme vyjeli z Lochranza v osm za krásně skotského počasí vrcholky kopců v mlze, kouřící pára ze svahů, zamlženy obzor a sluníčko kdesi za mraky. A tak to šlo celý den. Křižovali jsme k jihu kanálem mezi Kintyre a Arranem, pak chvílemi už jsme jen motorovali. Až před cílem se zvedl vítr až na 20 uzlů. Ve tři jsme přistáli u mola v Campbeltownu a hned vyrazili do destilerky. Jenže smůla, prohlídka je v 10 a ve 14. Aspoň nám dali ochutnat z pěti různých soudků: výraznou Highland, hladkou Lowland, místní Campbeltown, jodisolovou Islay a voňavý rum.
Před večerem vykouklo sluníčko, povečeřeli jsme a spát se šlo brzy, protože musíme vyjet před přílivem, abychom využili proud kolem Mull of Kintyre.
Úterý 3.6.2014
Původní plán byl vyjet v půl čtvrté ráno. Ale sotva jsme zalehli, vyvázala se na nás další jachta, která chtěla vyrážet už ve dvě v noci. Tím probudila Pavlínu, ta vzbudila Macha a Mirka a vyjeli jsme už o tři čtvrtě na tři. Spaní vedle brblajícího motoru nestálo za nic. Kolem páté mě definitivně vzbudila změna otáček, venku se válela mlha kolem ostrova Sound na jihu Kintyre a Pavlína od kormidla nadšeně hlásila, že jsme museli zpomalit, protože jsme moc rychlí. A pak už z tabletu zpíval Paul McCartney profláknutou písničku o krásách Mull of Kintyre.
Šedivé mlhy se nad Irskem  začaly pomalu trhat a místy zazářily odlesky slunce. Proud nám pomáhal až o tři uzle, takže jsme uháněli devitiuzlovou rychlostí, ačkoliv se zdálo, že loď stojí a voda kolem se přelévá ze strany na stranu. Za majákem se Mach a Pavlína na chvíli šli prospat a s Mirkem jsme motorovali na Port Ellen. Konečně se začal pomalu zvedat vítr a tak jsme si chtěli přidat hlavní plachtu. V tu ránu byla Pavlína vzhůru a dostali jsme po ušiskách, že neposloucháme pokyny. Plachty šly vzápětí ven všechny a plachtili jsme pod dopolednim sluncem. V deset hodin jsme přistávali u mola. Už z moře mach bystrým zrakem sledoval místní destilerky Lafroag, Lagavulin  a Argberg. Na prohlídku jsme se vydali do Lafroagu. Ve dvě hodiny zbyla poslední dvě místa, ale nějakým zázrakem se Pavlíně povedlo dodatečně ukecat vstup i pro zbytek posádky. A tak jsme viděli celý postup, od přípravy sladu z ječmene, kvašení a destilování až po degustaci. Mach si pak ještě vybral svoji roční rentu a prošel těžkým rozhodováním mezi dvěma různými Lafroagy. Také se pokusil vyhledat svoji stopu pozemku, ale po vší té degustaci a bez gumovek to bylo moc náročné. Stejně jsme s sebou neměli vlaječku, aby si označil své latifundie.
Zpět jsme šli všichni veselí a lehkým krokem. Ještě bylo třeba doplnit ubývající naftu, což se povedlo přes místního rybáře, protože benzínka v přístavu není žádná. Po vší té whisce, Machových pálivých těstovinách a pivu a časném vstávání jsme zalehli kolem půl deváté a spali jak nemluvňata.
Středa 4.6.2014
Celou noc lilo jako z konve, ale ráno přestalo. Vyrazili jsme hned po snídani a plachty jsme vytáhli vzápětí. Cestou na sever jsme minuli všechny tři destilerky na pobřeží. Krásný pohled. Vysvitlo sluníčko a  plachtili jsme při krásných 4 - 5 Bf až ke Crinan kanálu, kde jsme v zátoce potrénovali lovení bojky na plachty. Došlo i na refování geny, protože Kitmar má malou hlavní plachtu a je hodně návětrná.
K večeři byla v plánu vaječná smaženice, smažená slanina a fazole. Mach sotva stihl osmažit slaninu a ohřát fazole a došel plyn. Náhradní bomba prázdná a bylo vymalováno. Oželeli jsme vajíčka a zalili večeři whisky a rumem. Ráno bude bez čaje.

Čtvrtek 5.6.2014
Ráno nás probudilo pípání plynového hlásiče. Ani po vyvětrání nezmlknul, nezbylo než z něj vyrvat baterky. K snídani byl džus a zdravé obiloviny a podobná studená strava. Odvázali jsme se a vyjeli před čtrnáctou - z našeho pohledu první komoru. Příjemná slečna nám dala mapku a zinkasovala 111 liber za 10.8 metru loď. Zašli jsme si na kafe a úžasné skotské scones s hrozinkami a máslem, zakoupili jsme plnou plynovou bombu a vydali se ke druhé komoře. I tady nás ještě obsloužila slečna. Pak nezbylo než vytáhnout mapku s návodem, kterou jsme dostali na vstupu. Komora je lock, vrata jsou gate a šoupata neboli propusti ovládající napouštění a vypouštění vody jsou sluices, vazáky jsou bollards. Našim inženýrům to bylo jasné. 
K tomu jsme měli ohromné štěstí, protože hned v následující komoře na nás počkala jachtička se čtyřmi Brity. Na otvírání a zavírání komor bylo rázem dostatek lidi. Protože tady není žádné tlačítko, žádná hydraulika nebo elektřina. Jenom klika na otvírání propustí a vrata komor opatřená dlouhými bočními trámy, do kterých se musí opřít někdo silný (hlúpý být nemosí), aby je otevřel a pak zase zavřel. Zbytek posádky vyvazuje loď na přídi a na zádi a se stoupající hladinou dotahuje lana. Postupně jsme překomorovali nahoru a zastavili jsme při boku kanálu na lunch s čajem. Konečně jsme spořádali vajíčka. Za 40 minut se za námi objevila známá jachtička a společně jsme zase komorovali dolů za 5. komoru. Tam jsme se rozloučili a prohlédli jsme si komory pořádně, protože pro samé tahání lan jsme ani nevěděli, co vlastně Mach na břehu dělá. A že není až tak snadné těmi trámy otočit. Mezi čtvrtou a třetí komorou jsme opět dohonili naší spřátelenou posádku a zůstali jsme na noc před první komorou v Ardrishaig.
Vyvázali jsme se u břehu a vyrazili na pivo. A pak torteliny k večeři, sprcha a další procházka do města do jiného baru. Až na všudypřítomné muchničky krásný večer.
Pátek 6. 6. 2014
Ráno se rozsvítilo sluníčko a vydrželo mu to celý den. Bohužel ani moc nefoukalo, takže jsme část cesty jeli na motor. Propluli jsme z Loch Fyne kolem ostrova Bute přes West Kyle na zátoku Caladh, kde se Pavlína chtěla nejdřív vykoupat, ale medúzy ve vodě jí vzaly chuť. Dál jsme pokračovali přes East Kyle do Rothesay. Pavlína bravurně zajela do vnitřní mariny k pontonu, za což si vysloužila obdiv u sousedů, kteří už před tím sledovali náš průjezd přes mělčiny u Caladhu na plachty. Zašli jsme si na nejlepší fish and chips v okolí, prohlédli jsme si viktoriánské záchodky, pak Mach spravoval roztřepený lem geny a já jsem se proběhla po okolí do anglického parku a kolem místních kostelů a ke hradu. Místo označované jako zahrady (garden) jsem si představovala trochu jinak, než jako romantický prales s temnými potůčky a houštinami kapradin. Když se za mnou v příšeří ozvalo křupání kroků v písu, podvědomně jsem přidávala a přidávala na tempu, až jsme z lesa vyběhli téměř zároveň já i Skot ve sportovním. Ocenila jsem, že jsem si připadala jak v detektivce od Agathy Christie, a on se mi chudák začal omlouvat, že se ho nemusím bát. Než jsem si prohlédla místní hrad, už mi docela vytrávilo a tak jsme ještě zašli do karaoke baru na pivo a šli jsme spát.
Sobota 7. 6. 2014
Ráno pěkně foukalo a při představě jak vyplouvame z klikaté a úzké mariny nás přecházel humor. Nakonec jsme to zvládli, aniž bychom poškodili sebe nebo nikoho jiného. Vítr foukal dál a přímo proti nám. Nejdřív jsme se snažili křižovat, ale ve vlnách a se zrefovanými plachtami nezbylo než přidat motor a pospíchat ke Greenocku. Když jsme se konečně mohli stočit na boční vitr, přestalo foukat úplně. Do maríny jsme vjeli o půl druhé, právě kdyz začalo pršet. A tentokrát žádná přeháňka, ale pořádný lijavec. Do čtyř jsme balili a uklizeli a pak vyrazili busem přes Glasgow do Edinburghu. Přijeli jsme v sedm a další hodinu jsme v lijáku v centru starého města hledali rezervovaný hostel. Chodili jsme kolem snad půl hodiny, než jsme zjistili, ze vchod je ve dvoře. Zcela náhodně jsme se pak vydali hledat nějakou hospodu na večeři a skončili jsme na Grassmarket v italské restauraci, protože všechny krásné typické skotské puby byly beznadějně plné. Ale víno bylo dobré a jídlo taky. Do postele jsme padli pěkně utahaní.
Neděle 8. 6. 2014
Ráno jsme si trochu přispali, ale jen trochu, protože nás čekala prohlídka Edinburghu. Pavlína, Ilja a Mirek se rozhodli využít vyhlídkové autobus hop on & off. Já a Mach jsme dali přednost pěší prohlídce centra. Tedy nejdříve bylo třeba se v kavárně pořádně po anglicku nasnídat - fazole, volská oka, grilovaná slaninka, tousty s máslem a čaj s mlékem a limonáda z čerstvých citronů. I další zastávka byla v Machově režii: The Skotch Whisky Expirience. Raději jsem si obešla hrad kolem dokola včetně všech soch a památníku Waltera Scotta v přilehlém Princess parku. Odpoledne jsme využili možnosti pěší prohlídky centra s průvodcem. Cena není stanovena, na konci je vhodné dát spropitné dle uvážení, případně pochavalu na TripAdvisor. Mladý Skot s celkem srozumitelnou angličtinou nás krátce seznámil s dějinami Skotska a pak začal chrlit jednu historku za druhou. O hradu a o královské míli, o životě ve středověku, o popravách na Grassmarketu, o hřbitově, o vraždách a strašidlech a o místech, která inspirovala autorku Harryho Pottera. Popravdě řečeno, to že některé uličky připomínají Příčnou ulici, napadlo Macha hned po příjezdu.
Večer jsme se sešli opět na Grassmarketu v hospodě Last drop, pojmenované podle poslední sklenky, kterou si zde mohli dát odsouzenci před popravou. My jsme si dali huggies a skotský páj s pivním gulášem a zázvorové pivo. Kus od nás promítali Horečku sobotní noci a celé náměstí zpívalo a tančilo.
Ještě jsme se naposled prošli podivně zklidněným večerním městem, v neděli už se každý chystá na pracovní den a my jsme se chystali na odlet.
Pondělí 9. 6. 2014
Budíček ve čtyři, aero linkou z Waverley na letiště, poslední nákupy, odlet do Prahy a odjezd autem domů. Doma 34°C oproti skotským 15°C a džungle na zahradě.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Skotsko 2018

Štýrsko 2018