Víkendovka Řecko

Tož jsem se rozhodnul, že pojedu na třídenní výled do Řecka. Tak si trochu zajachtat.



Odjezd byl plánován na čtvrtek - 7:00. Tož jsem si udělal čaj, zapnul internet a že započnu klasickou ranní siestu. A vtom telefon - už su tady, jedeme. Sakra. tož nechat čaj čajem a honem do auta - naštěstí důvodem spěchu byla snídaně takže za půl hodiny jsem si liboval nad vajíčkama.
Letiště, airbus, Athény, marína - klasické schéma. Kapitán v airbusu zaznamenal nášivku "Czech pilot" a hned se zajímal jak to létá u konkurence. Po ujištění, že dneska mu to ještě z ruky brat nebudeme dal pokoj. V maríně jsem se hnedka sáčkoval do bavárky 50 - krásná loď - ještě během cesty jsem si vykšeftoval Pepika, že bude dělat co-skippera a jsem se i těšil co bude. Bylo. Moc lidí. všecko popárované, všecko skupinky, jenom já jsem dělal křena. Tož jsem sbalil kabelu a z bavárky vypadnul na kaťoš. Tam už šéfoval Tomáš - dali jsme se do kabiny spolu.
Něco jsme nakoupili, zapadli do hospody (večeře v klasickém duchu jak pod Tomovým velením), ještě zastávka ve skippers baru a o několik desítek euro chudší jsem uléhal s očekávání věcích příštích.
letisko letidko kalamaki

Pátek 16
Sluníčku, teplo, bezvětří. Opulentní snídaně (Purgy to zvládá bravurně) a pod motorem na plný výkon směr Hydra. Moře jak zrcadlo, nahoře jakési ciry - s tím foukáním to vidím blbě.
Zadařilo se. Po několika hodinách mě motoru brumlání unavilo a ustal jsem si v lazy jacku. Samozřejmě jenom zavřu oči, tak začalo foukat. Sice to vypadalo takové - nic moc, ale s Tomem jsme chtěli předvéct suchozemcům co náš táta všecko umí a že to vytáhnem. A kupodivu jeli jsme i 5 kn. A potom v ostrůvkách před Hydrou dokonce i 7. Ale to jsme to museli už stahovat - Tomášovi se nelíbila idea proplouvat mělčiny ny plachty ve kvaltu 7kn - a potom že se budeme koupat. Já jsem marně ukazoval na obzor, že tam plavou tučňáci a mroži, marně jsem vyhlašoval ledovcové nebezpečí - prej jsme na dovolené a na dovolené se koupe. Tož jsme tam hépli. Konečně vím, jak bylo lidem na Titaniku. Ale jsme na dovolené ...
Večer úžasně fotogenická hydra, několikrát procházka a zdá se, že po malých skupinkách budeme postupně odcházet do hajan.
Hydra Hydra Rybářský přístav  večeře
  dopravní zácpa                 
Sobota 17
Ráno v Hydře bylo ospalé, poklidné a beze všeho stresu. Kluci okamžitě po ránu šli na preso, snídaně skoro jak u Tiffaniho, my co jsme dali přednost domácí kuchyni jsme zobli trochu masa a taky honem pryč. Protože Hydra je úžasně fotogenická. A taky bylo zapotřebí koupit Cohena. A tak jsme lovili panorámata až do poledního, kdy konečně jsme odrazili smětem na Poros. Po cestě jsme lovili vítr - ale bylo to jak čekání na Godota. A protože vzdálenosti nejsou až tak obrovské - už v 15:40 jsme kotvili u kapličky blízko Russian bay a koupačka.
Sošná těla na molečku u kapličky (prej kalendář Pirelliho změní orientaci pohlaví) inspirovala kapitána k vyprávění o historii onoho místa - prej kaplička sloužila za války jako škola, kde byla výuka v zakázaném řeckém jazyce. A ona Russion bay sloužila carské maríně jako vojenská základna ve středozemním moři.
Ale kromě historie byla zmiňována taky blízká budoucnost - Tomáš nám básnil o hospodě, speciální masové hospodě, kterou vlastní rodina řezníka, na které ani Michal Göth (šéfkuchař od Kastelána) nenašel chybu. Tož bez toho se nedá byt - přeskočil jsem na Bavárku a davaj na večeři. Jídlo bylo skutečně skvělé. A za rozumný peníz. Rozhodně být tady a nenavšívit ono místo (Dimitrij and family) je škoda.
      

Neděle 18
Už třetím dnem registrujeme "katastrofické" zprávy - nad Evropou se vznáší mrak popílku a je zastaven veškerý letecký provoz. V pátek nám to připadalo fajn (stihli jsme to) v sobotu jsme hýřili optimismem (však letíme až v pondělí) - teďka nám trochu potuhává úsměv na líci - zprávy skoro žádné a nevíme, jestli budeme muset trávit noc na letišti a nebo se nám zadaří nějaké elektronické přebukování letu a že bychom si prodloužili dovolenou. Což o to - zásob je dost (neděle ráno a jídla je pořád tak na týden), jenom přece trochu mám obavy co v práci. Ale nějak bylo, nějak bude.
Dnešní plán je popojet do Methany (nějakých 6Nm), koupačky a blbnutí s větrem. Jestli přijde.
Plán byl do důsledku splněn. Byla i koupačka, bylo i blbnutí s větrem - trénovali jsme obraty - já jsem byl celý den na Bavárce a tam byly pěkné zážitky s delfíny a s tuňákama. Viděli jsme hejno tuňáků lovící nějaké sardinky, hejno racků a dva nasrané rybáře, kterým ne a ne něco na tu udici skočit. Nocujeme na Perdice - opulentní večeře (ryba jak noha) a trošku panika, protože se oficiálně potvrdilo, že náš let byl zrušen. Tak sedíme na Internetu, sledujeme synoptiku a spřádáme plány.

Pondělí 19
Ráno při snídani visí pořád ve vzduchu jak dál. Jedna z variant je autobus (Student agency) - ale zase Palo a Marcel nemají pasy a to by znamenalo zase hledat konzulát, náhradní doklad a tak dál. Takže aktuální situace je prodloužit pobyt a "vyděržaj pionier" Asi uvidím sedmý div světa - amfiteátr v Epidavros.
Tož po domlouvání s kapitanátem ohledně prodlužování pobytu to dopadlo tak, že Zdena objednala let (doufám) na čtvrtek 16:55. Takže dneškem začínají prázdniny. Spíš než vztek tady převládá nadšení a radost. Jedeme na Epidavros.
Konečně dobrodrůžo. 
Tož tak jedeme na zaďák, jenom na genu, vepředu Pepa křižoval vodu - hnedka doleva, hnedka doprava - vcelku se slušným náklonem (prej koupali zábradlí a taky nějaké hrnky to odnesli) a naráz ve vysílačce "Tome,Tome,Tome, tady Pepa. Máme vážný problém. Porucha motoru. Tož přijedem - motor žhavý, chladící kapalina na polovinu vyvřelá - naštěstí si toho všimli a vypnuli ho dřív než se zadřel. Protože se na tom nedala udržet ruka, domluvili jsme se, že budou plachtit k maríně, u vjezdu ho na minutu zapnou, přistanou a potom budeme řešit jak dál. OK, domluveno, ujednáno. My že to tam očíhnem. Jedem - a zas Pepa. Klesl vítr, stojíme. Tak 2 Mn před přístavem. Tak čelem vzad, fendry na levobok, souloď a už jsme je strkali. Ale naštěstí motor trošku zchládnul, kduci šli po hadicích, rozmontovali čerpadlo - a dle očekávání, vrtulka impeleru. Tu jsme vyměnili a už to opět kašlalo vodu, vsjó vporjádku. 
Epidavros - městečko jak každé jiné - opět jinak romantické - ale s jedním unikátním kouzlem. Už při přibližování bylo něco ve vzduchu. Vůně. Ale jaká. Náhrerná, sladká, trošku ovocná. Jednu majli před marínou. Kolem Epidavra jsou pomerančové zahrady a ony pomeranče nádherně voní. Fotit to člověk může kolikrát chce, ale ta vůně - to je famózní. 
   
Úterý 20
Včera byla poněku titánská večeře. Několikrát jsme si říkali, že je blbost objednávat pro 4 lidi 6 předkrmů + hlavní jídlo. A opět jsme pochybili. Já jsem si dal k masu trojité hranolky - byl jsem vcelku najezen.
No ale ke dnešku. Protože je čas (dnes nás čeká dvouhodinová plavba) tak se tady bambeláme po nábřeží, od kavárny ke kavárně (mají Internet) - ale některé zprávy radši nevědět. Jak jsou rodiny doma vystresované, tak nás zásobují takovýmatěma katastrofickýma zprávama (dle předpokladu - čím větší průser, tím hodnotnější zpráva) - tak už víme, že to opět začíná chrlit, že Angličani a Poláci zavírají - jenom čekám, kdy nám pošlou "opona chrámová se trhá vedví a z nebes sestupuje s planoucím mečem archanděl Gabriel".
No - tady v Epidavrosu je Nějaký ten N-tý div světa - Amfiteátr. A to musíme vidět. Je to trošku z ruky - takže taxi (mopedy mely zavřeno). Přijeli jsme - tož stavba obrovská. 14 000  lidí se tam vlezlo. A relativně dost zachovalá (a ve strašném koutu světa - kolem není nic, jenom olivové háje). To jak tak obdivuju detaily sochání - a naráz hlas. A čistý, žádná faleš. Gospel. Dole na jevišti nějaká slečna (16 roků) si chtěla vyzkoušet jaké to je zopakovat historii. Naštěstí zpívala krásně. Honem jsem seběhnul dole (to už zpívaly slečny 3 - trojhlas) a tak v polovině schodů zazněla duchovní hudba - opět trojhlas (s mužským) - odhadem Handel. A na závěr koncertu bylo Cohenove Halelujah - 4 nádherné vyzpívané dívčí hlásky. To tam sedělo jak prdel na nočník. Zážitek. Potom tam byl taky nějaký starověký špitál (celé je to zasvěceno nějakému dochtorovi (medical-god v angličtině)) - ale toho Cohena nějaké kameně nepřebily.
     
Stávka.
Tak jsme dojachtili do Angistry (nějaké 2 hoďky) - vítr 20-25, půlka plachet a 7 kn. Přijeli jsme a tom fučáku kotvili bokem - přímo proti větru. Technika kotvení byla jasná (spring na příď a přirazit záď) ale i když motory jeli naplno, vlastní přirazení trvalo min. 5 minut. Tady kluci ze druhé lodi dostali zprávu, že zítra dopoledne letí tak jsme organizovali jak to zařídit. Na první pohled pohoda - na ostrově jsou dvě společnosti s lodní dopravou - ale bylo řečeno "Strike". Ty magoři řečtí odboroví v tento čas se rozhodli vystupňovat ještě víc chaos a začali stávkovat. Naštěstí se objevil jakýsi stávkokaz který jezdil. Takže za 5 minut 12 - ale stihli to.
Středa 21
Protože včera foukalo ke 30 a předpověď byla, že dopoledne to bude to samé, rozhodli jsme se půl dne proflákat.Já jsem zalezl do LazyJacka s knížkou "Tomáš Sedláček - Ekonomie dobra a zla" a střídavě se tam věnoval Tomáši Akvinskému a dřímání. Potom, po nějaké polívce jsme vyjeli, vítr něco přes 20, předobok. A celou cestu až do Athén. Naštěstí nikomu nebylo blbě. Po příjezdu se to okamžitě rozběhlo, pár jedinců už balí, v plánu je hospoda - já mám ještě dovolenou.
 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Skotsko 2018

Štýrsko 2018