pondělí 6. listopadu 2017

Chorvatsko 2017

pátek a sobota 6. - 7. 10. 2017
V létě se objevila ekonomicky výhodná nabídka na plavbu na katamaránu v Chorvatsku mimo hlavní sezónu. Jakýsi Američan žijící v Guatemale si chce otestovat katamarán při sportovnější plavbě. Našel si Aleše jako kapitána a ten nyní hledá zkušenou posádku. Pozitiva lehce převážila nad negativy a tak jsme se přihlásili..


pátek a sobota 6. - 7. 10. 2017
Andaro
V pátek po práci jsme měli napilno - bylo třeba nakoupit, zorganizovat Víťovi víkend (vinobraní), navařit jídlo, vyžehlit, uklidit, nakrájet hrušky na sušení a jen tak mimochodem se nabalit na dovolenou.
V půl jedenácté večer přijeli Jirka s Bárou a o hodinu později i Aleš s Hankou. Vyjeli jsme v jednu v noci a s několika zastávkami na kafe jsme byli v 9 hodin v Sukošanu v maríně Dalmacia. Katamarán měl být nachystaný ve tři odpoledne. Zpětně všichni souhlasili, že jsme se mohli u nás vyspat a vyrazit na cestu až ráno, ale co už. Abychom zabili čas, prošli jsme se kolem maríny a pak do vesničky Bibijne na kafe. Sluníčko svítilo a hřálo, ale pofukoval takový studený podzimní větřík.
Konečně jsme se ubytovali na katamaránu Fountaine Pajot Lucia 40 nazvaném „Andaro“. Check-in Chorvati pochopitelně už nestihli. Dali jsme si klobásky k večeři, ještě jsme počkali na Petera, který dorazil z letiště před devátou, a padli jsme do postelí.
Kapitán Aleš a posádka


neděle 8. 10. 2017
Ráno začalo čekáním na mechanika, který měl přijít v 8, ale klasicky měl přes hodinu zpoždění. Reklamovali jsme mimo jiné zlomenou židli, prasklé prkno na schůdkách, nefunkční nabíjení navigace a chybějící pánvičky. Dostali jsme dvě židle a dvě pánvičky. Konečně v deset jsme měli podpis na papíře a mohli jsme vyjet. Kolem poledne začalo foukat do 10 uzlů a chvíli jsme plachtili kolem ostrovů. Pak jsme nabrali kurz na Palagružu přímo proti větru a tak šla kosatka dolů. Na volné vodě se objevily první vlnky a kaťoš začal šmatlat. Část posádky to nenesla s nadšením. K večeři jsme měli špagety a dost jich zbylo.
Když v 7 večer zapadlo slunko, nastoupily po dvojicích tříhodinové noční hlídky. Mezitím Aleš přehodnotil náš cíl a s ohledem na nulový vítr zamířil do zátoky Komiža na ostrově Vis. V jednu v noci jsme se vyvázali na bójce.
pondělí 9. 10. 2017
Komiža na ostrově Vis
Ráno svítilo sluníčko a část posádky si šla zaplavat. Kolem nás kroužila plachetnice s mladou dvojicí, poprosili o zapůjčení pumpy na nafouknutí jejich dinghy. Tak jsme udělali dobrý skutek a půjčili ji - i s vtípky o tom, že dobrý skutek nezůstane nepotrestán. Nezůstal. Za chvíli nám ji hodili zpátky a odjeli pryč. Až když jsme si sami chtěli přifouknout člun, všimli jsme si, že konec hadice postrádá bajonetovou přípojku.
Na břehu jsme si prošli vesničku, nakoupili osliče (mořská štika), zašli na kafe a na lodi Hanka upekla ryby k obědu. Pak jsme vypluli kolem severního pobřeží ostrova Vis do zátoky s bývalou ponorkovou základnou severně od městečka Vis. 

Ponorková základna

Základna sice byla už obsazená, ale zakotvili jsme poblíž a podnikli výsadek na břeh. Prošli jsme se kolem pevnosti St. George do městečka Vis, Peter zakoupil v místním řeznictví jehněčí kotletky a my jsme si dali další kávičku.

Výlet kolem pevnosti St. George
Vraceli jsme se potmě a byli jsme rádi, že jsme našli cestu na pobřeží. Aleš nám zatím uvařil guláš na pivě s bramborem. Večer jsme poseděli u vína a řešili různé globální problémy lidstva. Nevyřešili 
úterý 10. 10. 2017
Noc byla klidná, hladina jako zrcadlo. Po snídani začalo konečně foukat. Vyjeli jsme na pěkný boční vítr 14 - 18 uzlů směr Trogir. Plachtili jsme celé dopoledne s několika tréninky MOB, a když lehl vítr, zkoušeli jsme manévry s katamaránem na motory. Peter připravil k obědu jehněčí na rozmarýnu s opečeným chlebem, Hanka přidala svá instantní karí a vše se zapíjelo Peterovým šampaňským. Kolem třetí jsme přistáli v Trogiru u městského mola a zaplatili jsme za ten luxus nemalé výpalné (720 kun za noc s elektřinou). Rozprchli jsme se na prohlídku města - Trogir je stále stejný, malé historické jádro, pevnost, citadela, úzké uličky, staré domy, kostelíčky, tržiště, krásná atmosféra.

Trogir - městské molo

Trogir
Krásnou atmosféru ale výrazně narušoval cvok s kytarou vyjící na nábřeží nejrůznější hity. Naštěstí se přivalila prudká přeháňka, která ho odehnala. Z přeháňky byla bouřka a lijavec, na večeři jsme o scházeli s menším zpožděním. Peter a Jirka vybrali podle Trip Advisoru čtvrtou nejlepší trogirskou restauraci Queen Teuta. V těch prvních třech měli buď jen seafood nebo jen chorvatské speciality. Dali jsme si skleničku prošeka na přípitek, pak dalmatský talíř jako předkrm (pršut, šunka, slanina, ovčí a kravské sýry) a dál si každý objednal dle chuti buď pljeskavicu a blitvu s krumpirom nebo steak lamb chops nebo grilled mix. Závěrem jsme dostali jako pozornost podniku jakýsi aromatický hruškový likér, který skoro zkazil výborný gastronomický zážitek.
středa 11. 10. 2017
Ráno jsme si došli do protější maríny na sprchu, po snídani Peter odplul od mola a pokračovali jsme na modrou lagunu na ostrově Veli Drevnik. Ocenili jsme nízký ponor katamaránu a zaplavali jsme si v místním“ karibiku“. Celé dopoledne jsme se potýkali s následky lijavce z předešlého večera a neodpustili jsme si kritiku našeho luxusně vyhlížejícího katamaránu. Ačkoliv celý kokpit je zastřešený, kormidelnu chrání jen malá stříška, kolem které cáká voda na dveře do salonu. Na střeše kokpitu se po dešti utvořil bazén, z něhož se spouštěly čůrky vody podle toho, jak jsme se pohybovali po lodi. Lukny zadních kajut se nacházejí přímo pod místy, kde ze střechy stéká voda. Salon nemá žádné záclonky, takže z mola je nám vidět doslova až do kuchyně. Úložné plochy v podlahách nemají klasické dírky na prst, které by zřejmě narušily designovou čistotu, ale otevírají se pomocí gumového zvonu (naštěstí Aleš promptně instaloval úchytky ze stříbrné pásky). Nad značkovým porcelánem Villeroy&Boch jsme se rozplývali do prvního nalití polévky, která při sebemenším náklonu přetékala designový vodorovný okraj talíře. Nemluvě o hrnečkách velikosti náprstku a značkových příborech, které krásně vypadají, ale blbě se drží.
Primošten
Prostě katamarán francouzsky elegantní a vystajlovaný do detailu, akorát na praktičnost se zapomnělo. Úložné prostory v kajutách se omezily na jednu skříňku s věšáky a šikmým dnem a jeden šuplík pod postelí. Na stěně dvě poličky s elegantními zarážkami, které končí 5 cm od kraje, takže i při malém náklonu letí všechno na postel. Jediná pozitivní věc je lednice s dvěma samostatnými zásuvkami, kdyby z ní netekla kondenzovaná voda po podlaze, a chlazená zásuvka na nápoje v kokpitu. Všude je tu spousty místa a člověk se fakt nachodí. A třeba všechny vinčny a lana jsou svedená před kormidelnu, takže kormidelník má vše pohodlně na dosah. Ale když mu chce někdo pomoci (jakože v jednom člověk tu hlavasku nevytáhne), tak si překážejí. Nemluvě o tom, že lana mají okamžitě snahu letět z paluby do vody.
Celý den jsme jeli na motor, až na hodinovou zastávku v Primoštenu na bójce. Vylezli jsme ke kostelíku s malým hřbitůvkem, většina úmrtí tak ve věku 80 - 90 let. Kolem domečky s kamennými střechami. A klid, téměř liduprázdno, jen pár lodí na bójkách a u mola. Zmrzlina, kafíčko, idyla.

Navečer jsme zůstali na bójce u vesničky Prvič na ostrově Prvič. Ještě jsme ani nebyli pořádně uvázaní a už u nás byl pikolík a chtěl 378 kun za bójku, že za katamarán je přirážka. Za co je ta přirážka, když na vodě naše šířka nemůže vadit, na rozdíl u mola, kde zabereme místo pro dvě jachty, to jsme se nedozvěděli. K večeři bylo rizoto s ajvarem, pivo a bílé víno. Stmívá se brzy, v devět jsme šli spát.
Prvič
čtvrtek 12. 10. 2017
Ráno Mach připravil vajíčka se slaninou a šunkou a Peter pravou guatemalskou horkou čokoládu. V půl desáté jsme vyjeli do krásného slunečného a bezvětrného dne. Dojeli jsme pod pevnost Sv. Ante u Šibeniku a na dinghym podnikli výsadek na břeh s prohlídkou pevnosti.
Pevnost Sv. Ante u Šibeniku


Kapitán zatím navštívil sousední katamarán, sesterskou Lucia 40 v majitelské úpravě s manželským párem z Austrálie. Vyzvedli jsme si ho zpět na palubu a pokračovali do Šibeniku. Město jsme si prohlédli při projížďce podél mola a pokračovali jsme směrem ke Skradinu k mostu kolem sádek s prodejem ústřic a slávek. Ústřice byly k vysrknutí za dvě eura, ale slávek jsme si koupili 4 kg za 100 kun, že je Peter připraví. Bylo tedy třeba koupit petrželovou nať (víno a česnek máme) a drátěný kartáč na jejich očištění.
Šibenik
Odpoledne se trochu zvedl vítr, tak do 8 uzlů. Zkusili jsme plachtit a jeli jsme až 4 uzle. Pochopitelně jsme museli křižovat, takže dopředná rychlost skoro žádná. Motali jsme se až do večera před Murterem, pak jsme nahodili motor a dojeli na noc na kotvu do zátoky Vršač na severozápadě Murteru. U mola bylo místo, ale kapitán chtěl kotvit. A vyvázat se na břeh, protože se čekal severní vítr. Při převazování dinghy se jeho prověšené lano dostalo do vody a couvající propeler si ho okamžitě vcucnul a pravý motor zdechl. Dinghy jsme uvolnili, vyvázali jsme se ke břehu (Aleš použil záložní kotvu místo uvazování za kámen) a problém nechali na ráno.
Peter celé odpoledne čistil ty čtyři kila slávek a pak připravil večeři: prosmažit na olivovém oleji plátky česneku, případně i cibuli, na to hodit jednu vrstvu slávek vymáčených ve sladké vodě, nechat minutku prohřát, zastříknout vínem a pár minut podusit až slávky pustí šťávu. Přidat posekanou petrželku, promíchat a podávat s vařenými těstovinami. Možno přidat i rajčatovou šťávu, kečup, čili… Byla to bašta.
Sádky u Šibeniku, mistr kuchař a jeho slávky

pátek 13. 10. 2017
Ráno po snídani jsme začali řešit zakousnuté lano. Nejdřív vlezla pod plovák Hanka v neoprenu, ale neměla sílu otočit hřídelí. Pak tam vlezl Aleš, otočil hřídelí, zjistil, že lano prokluzuje a pokoušel se ho vypáčit šroubovákem a sikovkama. Nakonec tam vlezl Mach, zkonstatoval, že lano je na hřídeli překřížené a zakousnuté do sebe, a tak jedno přeřízl a bylo to.
V 11 hodin jsme konečně vypluli. Zpočátku foukalo nějakých 6 uzlů, ale postupně to vzrostlo až na 12, bohužel stále proti nám. Křižovali jsme do půl třetí, plachtili až 7 uzlů, ale tlačil nás čas. Nahodili jsme motory, Hanka ohřála přehlídku různých indických karí, Mach udělal zbytek slávek. Po vylouhování ve sladké vodě byly méně slané a chutnější.
Na benzince u vjezdu do maríny byl hustý provoz, ale Chorvaty to nevzrušovalo. Proč by zvedli zadek, však my se sami vyvážeme, podáme si hadici, natankujeme, odvážeme… Ale kasírovat nezapomněli. Zpátky na stání jsme se trefili v pohodě. Check-out proběhne až v sobotu.
K večeři jsme si udělali brambory s cibulkou, klobásou, vajíčkem a zeleninovým salátem. Podepsali jsme se Peterovi na americkou vlajku a začali jsme balit.
sobota 14. 10. 2017

Ráno jsme vyjeli po osmé, zamávali Hance, Alešovi a Peterovi a kolem páté jsme byli doma. Byla to krásná oddychová dovolená se spoustou gurmánských zážitků.  

Žádné komentáře:

Okomentovat