Výlet do Florencie jsme začali plánovat už na Silvestra. Podívat se po stopách Roberta Langdona (Dan Brown: Inferno) se nám všem zdálo jako skvělý nápad. Mach jako obvykle pospával a pak už se nestačil divit...
středa 27.9.2017
Odpoledne jsme se vydali autem na kraj Vídně do parkovacího domu P&R Leopoldau. Zaparkovali jsme v pohodě, místa bylo dost. Pokračovali jsme metrem na hlavní nádraží, kde se sešla moravská část naší výpravy a nastoupila do příslušného vlaku.
čtvrtek 28.9.2017
Po celonoční jízdě lehátkovým vozem nás probudil průvodčí se snídaní někde u Bologně. A kolem 7 už jsme vystupovali ve Florencii Santa Maria Novella.
Nastaly menší diskuse, kde vlastně bydlíme, protože odkazy v mailech už nebyly funkční a Laco s Luckou měli ještě půlnoc. Spolehli jsme se na Zdeňkovu paměť a ta nezklamala. Cestou do hotelu Jane jsme prošli celé centrum, v tuto ranní dobu relativně liduprázdné. V hotelu jsme si nechali kufry a vyrazili jsme na druhý břeh řeky Arno, do jižní části města. Vystoupali jsme kolem věže San Niccolo na Piazzale Michelangelo a odtud ke kostelu San Salvatore al Monte a ke katedrále San Miniato al Monte. Prohlédli jsme si hřbitov s bohatě zdobenými náhrobky a hrobkami, katedrálu a obchůdek s vonnými oleji a mastmi, které vyrábějí mniši zdejšího opatství, pokochali jsme se krásným výhledem na centrum Florencie.
Sešli jsme dolů k řece směr k Palazzo Pitti. Už jsme byli docela unavení a museli jsme se zastavit na kávu a malé občerstvení. Ještě jsme zašli na náměstí San Spirito, ale zdejší kostel byl zavřený. Skrz houstnoucí davy turistů jsme přešli přes most Ponto Vecchio na náměstí Piazza dela Signoria, ale v Palazzo Vecchio měli odpoledne zavřeno. Došli jsme si koupit Firenzecard do Palazzo Strozzi a pak už jsme zamířili na hotel. V 5 odpoledne jsme podnikli marný pokus jít se někam najíst. Kolem hotelu bylo zavřeno. Tak Mach aspoň v pekárně zakoupil láhev červeného (Lacryma Christi de Vesuvio) a dali jsme si ho na hotelu jako aperitiv. Další pokus o jídlo v sedm večer byl úspěšnější, i když jsme museli počkat, až se rozpálí pec na pizzu. V devět už jsme padali do postelí.
Během dne se ukázalo, že Laco a Lucka nedorazí odpoledne, jak plánovali, protože jim zrušili druhou polovinu letu. Zůstali trčet na hotelu v Ženevě a vymýšleli, co s tím. Nakonec letěli v pátek brzy ráno přes Curych do Milána a odtud vlakem do Florencie.
pátek 29.9.2017
Budíček byl před sedmou, abychom byli hned v půl osmé na snídani a co nejdříve vypadli do města, vyzvedli si vstupenku do katedrály a zarezervovali si vstup do Il Duomo (Copula). Bohužel Cupola byla vyprodaná až do pondělka. Stihli jsme aspoň křtitelnici sv. Jana a pak jsme si vystáli frontu do hlavní florentinské katedrály Santa Maria del Fiore (výška 114 m), kam je vstup zdarma a tedy bez možnosti předběhnou frontu s Firenzecard. V katedrále jsme navštívili podzemní muzeum bývalého kostela Santa Reparata. Pak jsme pokračovali na zvonici Campanile di Giotto (výška 85 m) s velmi úzkým schodištěm, ale zato s krásným výhledem na město.
Posilněni poledním kafíčkem jsme se vydali k Palazzo Pitti do zahrad Boboli. Prochodili jsme je skoro celé od umělé jeskyně Grotta k muzeu porcelánu, cypřišovou alejí k ostrovní fontáně a kolem Neptunovy fontány až k pevnosti Belvedere (bel vedere = krásná vyhlídka). Aktuální výstava moderního umění Ytalia v nás zanechala hluboce rozporuplné pocity, a to jsme ještě netušili, že další díla jsou rozseta na dalších historických místech po celé Florencii. Když si představím něco podobného na nádvoří Pražského hradu, to by byl tanec…
Navečer jsme zamířili na jídlo do uliček na jižním břehu. Vlezli jsme do první trattorie, co nabízela kromě pizzy i těstoviny a měla v půl páté otevřeno, a nějak nám uniklo, že se jmenuje Tandoori. Ale jídlo bylo dobré a Machovi uvařil pan majitel marocký čaj. Obsluha byla tak rychlá, že než se k nám připojili Laco s Luckou, byli jsme už po jídle, po kafi i po tiramisu. Zakoupili jsme nějaké chianti a pokračovali jsme večer na hotelu.
sobota 30.9.2017
Ráno byla na programu Galleria degli Ufizzi. Tři patra soch a obrazů nejproslulejších umělců všech dob od antiky po baroko. Mě asi nejvíc uchvátil Botticelli a pak dokument o restaurování nedokončeného oltářního obrazu od Leonarda da Vinci.
Po poledním kafíčku na terase galerie a dokončení prohlídky jsme se vydali k bazilice Santa Croce. Pozornost jsme věnovali především podlaze, kde jsou umístěny náhrobní kameny řady slavných umělců. A zaujalo nás i trámoví ve stropě a přilehlá rajská zahrada.
Nastal čas oběda a část výpravy se vydala za proslulými florentinskými dršťkami do stánku s občerstvením Lombardo v centrální tržnici - trippa florentina (v rajčatové omáčce) a lampredotto (ve vývaru s petrželkou). Dršťky byly výborné, měkké, skvěle připravené.
Ve tři jsme pokračovali v muzeu Galilea Galilei. Tady si to nejvíc užívala Hanka - spousta názorně vysvětlených fyzikálních jevů a hromady přístrojů. Za dvě hodiny jsme skončili mentálně úplně vyčerpaní. Tomanovi se vydali sledovat západ slunce na Piazzale Michelangelo (bylo zataženo), Mach odkráčel na hotel (a na večeři) a zbytek šel do botanické zahrady Giardino dei Semplici - třetí nejstarší na světě. Potěšilo mě, že je malá a pěkně popsaná, i když popisky byly i tam, kde už nic nerostlo - například vzácnou wolemii jsme nenašli.
Na večeři jsme zašli do malé útulné restaurace, rizoto s chianti a sýrem pecorino bylo výborné. Mach si vybral restauraci podle Tripadvisoru a Laco s Luckou našli skvělou pizzerii kousek od hotelu. Spokojeně najezení jsme se sešli na pokoji a dopili zásoby chianti.
neděle 1. 10. 2017
Laco a Lucka ráno vystřelili jako první, aby dohnali skluz a stihli odpolední letadlo do Prahy. My jsme je zvolna následovali. Nejprve Michelangelův David, celé police soch a velmi zajímavé muzeum hudby v Galleria dell´Accademia.
Pak svačinka v baru Pitti a prohlídka muzeí v Palazzo Piti. Měli zrovna volný vstup do galerie i do zahrad, tak jsme aspoň předběhli celou frontu. Muzeum oděvů bylo k Machovu zklamání pojaté nikoliv „edukativně“, ale „impresionisticky“, což znamená, že oděvy z různých časových období byly vystaveny společně podle jiných společných rysů (rukávy jsou křídla, modř, na oděvy sedá prach, smaragdy atd.). Galerie je prostě galerie a královské apartmány byly asi nejhonosnější až nejpřeplácanější, jaké jsem kdy viděla. No a galerie moderního umění vystavovala umění zhruba od 16. do 19. století.
Dál jsme postoupili na náměstí Santo Spirito. Museli jsme počkat do čtyř, až skončí bohoslužba, a pak jsme si prohlédli kostel a rané dílo Leonarda da Vinci - dřevěnou sochu ukřižování Krista. Zbytek výpravy šel nakupovat na místní trh. My jsme se s Machem vydali k Palazzo Vecchio. Mělo nás varovat, že tam celý víkend vyřvávají mluvící hlavy na velké obrazovce. U vstupu nám sdělili, že v paláci je konference na téma „budoucnost právě začala“ nebo tak něco a přízemí a první patro je uzavřeno. Ale když jim dáme mailovou adresu a ukážeme nějaký průkaz s fotkou, dostaneme nálepku na ruku a můžeme jít zdarma konferovat.
Takže jsme si na jedné straně prohlédli nejnovější modely mobilů, 3D tiskárnu a brýle na virtuální realitu a na straně druhé vnitřní chodby, nádvoří a sál pěti set (Salone dei cinquecento), kde probíhala jedna z přednášek. Zbytek naší výpravy narazil později na jiného pořadatele, který je poslal do druhého patra, takže sál viděli jen z balkonu, zato spatřili posmrtnou Danteho masku.
Cestou k hotelu jsme se prošli po nábřeží a zašli jsme si na večeři. V osm večer jsme si vyzvedli kufry na hotelu a vydali jsme se na hodinovou procházku k nádraží. Přišli jsme včas, ale v čase odjezdu vlaku do Vídně (21:49) se na tabuli objevil jen vlak do Mnichova. Trochu jsme začali panikařit, jestli vlak vůbec jede a jestli jsme na správném nádraží - naštěstí Mach našel nějakou informační kancelář a ukázalo se, že poslední čtyři vagóny nepojedou do Mnichova, ale do Vídně.
Poslední překvapení nás čekalo ve vlaku. Naložili jsme se do správného vagonu a správného kupé a v tom z horní palandy vykoukla snědá indická hlava. Borec si spletl číslo vagonu.
Celkem jsme podle Hančiného krokoměru nachodili za čtyři dny asi 58 km. Navštívili jsme jeden hřbitov, jednu pevnost, jednu zvonici, dvě zahrady, čtyři galerie, šest muzeí a osm kostelů. Uffff.
A na co budeme vzpomínat?:
„Teda to muselo dát příšernou práci, a přitom taková blbost, co?“
„Kachny … kachny … kachny …“
„Vy máte hodinky. My máme čas.“
pondělí 2. 10. 2017
Ráno jsme se probudili v Rakousku, posnídali kafíčko a dvě housky s máslem a džemem a byli jsme ve Vídni. Dále to šlo v opačném sledu - metro U1 - vyzvednout auto v Leopoldau - po staré cestě domů - a někteří rovnou do práce.
Komentáře
Okomentovat