Jachtání 2017 - Saronský záliv

Můj milý deníčku - Řecko 2017
To, že se někdy někam pojede, bylo jasné. Zůstávalo k zodpovězení kdy a kam. Ono byla ve hře plavba Oban-Orkneye, ale 10 dnů blít a klepat kosu bratru za 30000/hlavu se mi zdálo méně komfortní.



Takže Řecko, a když Řecko, tak září. Teď ještě s kým. A tady jsme se zasekli, čím dál víc nás nebaví přemlouvat lidi "pojeďte na úžasnou dovolenou". No a termín se blížil a pořád nic - navíc jsem chtěl udělat pokus - jestli vydržíme na lodi sami dva. Nabídla se Lucka, že v onen čas je volná obluda - tedy spíš hledají na ni posádku. A že jo, že budeme teda drhnout palubu (my lodníci jsme na tom nejhůř vím to na tuty/...) Ale že Sachmetka je plná. Už to vypadalo skorem, že bude jenom týden bez experimentování, ale potom, že Carmen. Plechovica s dlouhým kýlem a pínou. Carmen, Carmen - něco takového bylo u Hacmaců. A rychtik, je to ona. Potom už jenom otravná rutina - hledání letenek - vyhrála Budapešť a RyanAir a zase něco nového, doprava. A oblíbili jsme si vlak. Jak do Budapešti (komfort, paráda, dražší) tak do Korintu (kus odtud bydlí Lucka s Honzou). A zabodovali, přijel pro nás Jaguárem - přes 40 km cesta.
Tady je československá komunita - vypadá to, že tady asi nejsme naposledy.

Korfos
Pondělí
Přidat popisek
Den probíhal ve znamení nudy. Večer jsme zaskočili ještě na pivo a domluvili se co a jak. Naše představa byla, že během dne přebereme loď, přespíme na lodi a ráno vyrazíme. V místním jazyce si to Honza přebral, že klíde, klídek a večer se něco spáchá. A skutečně kolem 5 jsme začali generovat chaos. Carmen byla na bójce, Honza nás dovezl a předávka lodi byla ve stylu - no, moc nevím, já na tom nejezdím. U klasické kosatky (kterou jsem viděl poprvé) jsem se kousnul a chtěl jsem to vidět v reálu. A že zavolá Jaru, který s tím má zkušenosti. A fakt (my jsme šli nakupovat) dojel šedý vlk a předvedl, ukázal - prostě tak jak to má být. A sdělil taky drobnosti, že do lodi teče a že to chce mít bilge pumpu pořád v automatu.
Toto je poprvé, kdy beru loď s polovičkou nafty a neznámým objemem vody v nádrži.
Loď je bytelná, nezapře amatérskou stavbu (socialistickou), hódně spartánská, ale zas má cosi, co na těch unifikovaných kačenách chybí.

Úterý
Tak jsme vypluli. Pomalu, rozvážně - přece to ještě nemám v ruce - a hnedka po nějakém vystčení čumáku to dýchnulo. Tak decentně. Říkám, vyzkoušíme plachty. Ty jsme dali a dýchnulo to víc a loďa se nějak nahnula. Mně to nebylo až tak příjemné, ale Máří stála za kormidlem a vyloženě si to užívala. Tak asi to tak má byt. Ani koupačka nebyla - přece když to jede ...
Carmen
No, potom to zdechlo a začal úpek. A to už jsme šmejdili kolem Salamíny a hledali kde to zakotvíme. A nic nebylo dobré. Zátočka jak víno - ale prej jsou tam skály. A druhá - a zase něco (skály, kameny, lidi ...) A prej jedna (Maroudi) tam to bude. Tož zátoka jak kráva, vlevo očumující rybáři, před náma pláž se slunečníkama a na břehu hospoda s disco muzikou. A ještě do toho nedržela kotva, takže jsme to museli překotvovat. Tož - úžasnost sama. Spávám nahoře - měl jsem to i s duc-duc a byla zima.

Středa
Prej pojedeme na Aeginu (je tam na kopci jakýsi nedobytý chrám - a je jasné, že to se musí vidět, musí být dobyt). Tak že pojedeme někam na sever ostrova, tam to zapichneme, procházka a večer do Aeginy-Aeginy. Prd. Bylo to tam mělké, bylo to daleko (4 km do kopce a v tomto hicu???). Po cestě do města pravda byly jakési mola s možnosti stání, ale nebylo to v pilotu - a kdo není v pilotu, nezaslouží si návštěvu. Aegina - plná. Tedy, bylo tam jedno místo, kde by se asi dalo, ale "trochu jsou problémy s couváním" Takto mi to bylo řečeno. V normální mluvě - dáš tam zpátečku a loď se vydá 60° doprava. Ne kousek, ne že by kopla a potom se umoudřila, prostě jede doprava a nedá se přemluvit k zamýšlenému směru. Zkoušel jsem kde co - jednou jsem cosi udělal - jelo to, tak jsem to zopakoval - a zase doprava. A po těchto zkušenostech stojíme na kotvě. Ono i to kotvení je, jak kdyby to šéfoval ožralý.
Aegina
A jezdíme do civilizace na dingošovi - a jak Cháron, s veslama. Teda, zkoušel jsem motor - ve dvou to rvát dole do člunu, zážitek. A když jsem to tam kooonečně namontoval, tak nešel nakopnout. Na Honzu jsem posílal hromy a blesky (ono je vidět, že je to majitelská loď - a někde v prostředku přestavby, nářadí a "bordel" všude) až večer jsem si uvědomil, že to asi chce povolit benzín. (fakt - dneska jsem to zkoušel a brblal)

Čtvrtek
Protože nebyl dobyt - a bez toho by dovolená nebyla dovolenou, tak se tam MUSÍ jít dneska. Naneštěstí oblasti středozemního moře bývaly plné
pirátů, zlodějů a lapků (viz Chorvatsko) - a je tady nebezpečí ztráty lodi a vykradení a vůbec a tudíž ti neohrožení musí stát neochvějně na stráži  a i když je to mrzuté, nebude jim dopřáno potěšení se trmácet na kopec obdivovat jakési kameně.
Chrám Afaie - 5. století před naším letopočtem

Chrám Afaie
Došla nějak brzo. Ale nevadí, hnedka po nalodění jsme jenom ohřáli včerejší večeři  a ven. Večeře. Všude samé řecké blafy a najednou světélko v gastronomii - na grilu se točila jakási krkovička. Tak z toho sádlo kapalo. Tož jsem tam vystartoval a místní pikolík, že pig is good, ale todlencto je echt specialetet. Tak jsem dal na doporučení a dostal jsem jakýsi suchý řecký blaf.
No vyrazili jsme - akurát se rozfoukalo (tak 10 kn) a celou cestu přesně podle kurzovky na větr. Potom se vítr změnil (v náš prospěch) a zase na plachty (jedeme dolů na Vathi). Jachtání jsme zakončili kravským obratem a že končíme. A úplně dole. Jakási bohem opuštěná zátočinka, uvidíme.
Jo - a nemáme vodu.


Pátek
Tak zátočinka - bóží. Ticho, tma, v noci teplo. Zatím nejpěknější spaní. Ráno - v patřičně klidném duchu jsme objížděli spodek toho zálivu a jedno pěknější místo vedle druhého. Jestliže samota v Saróňáku, tak tady. No a potom začal boj s časem. Motor, hic - a panímáma že musíme vidět to zatopené město.
Starý Epidauros
Tak zajížďka - tam mělko a nic. Prej jestli to budeme zkoumat plaváním a nebo dingošem - byl jsem líný, zvítězil dinghi. Naštěstí. Ono je to veliké - a nemít navionicse na palubě, tak to snad nenajdem. No a potom domů - přistávali jsme (bóje) v 19:30. A jenom jsem zdechnul motor - Lucka, že čekají v taverně. Tak jsme tam pokecali s budoucí posádkou, dali úžo a spat.

Sobota

Korfos
Hnípání na bójce. Nějaký ten pořádek a čekání na Godota (Honzu). Nakonec jsme doveslovali k obludě - která ještě pořád nese insignie Hana Antonie - a prej to kapitánuju. Předávka nebyla - však to znáš (neznám), holky ještě nakopupily a jedeme. Dvě dvojice - na moři poprvé a dvě holky - znalé. A po cestě zjišťujeme, že: Nejsou schůdky (jsou schované, ale panika už byla spuštěna). Nefunguje motor na dinghi (asi fakt nefunguje), není náhradní plyn, v podpalubí je voda (a bilge pumpa nepumpuje) - to jsem i volal, nejede kotevní motor (teda dva kroky vpřed a dva kroky vzad - takže vytahovat rukama) - prostě porodní bolesti  - ale Verča to bere tragicky.
Přijeli jsme za tmy k potopenému městu, boční vlnění, doprava na břeh nešla (motor) a Anetě se udělalo blbě. A byla z toho i dost vyděšená. Takže 2 deci bílého a spat.

Neděle
Den ve znamení čekání na Godota (Lucku). Takže pomalý rozjezd a prohlídka potopeného města (už s dinghi s motorem a s veslama), koupačka a na pláži hospoda s rybama. Kromě hospdy je tam taky krámek s echt ekologckýma výrobkama z oliv a bylinek - borec tomu věří, umí to prodávat a za každých 70€ útraty dává dárek. Každá jedna dostala dárek. Lucka nám (dle očekávání) sdělila, že jí do toho něco vlezlo a jestli bych to nemohl ještě den dva kapitánovat já a že ukáže mančaftu, jak se s lodí jezdí a couvá. A musíme počkat, protože čeká na nějakou posádku z jiné lodi. Takže opět čekačka. To už bylo po poledni a já jsem začal taky přemýšlet, kam pojedem, kde budeme spát, a protože to má večer foukat, jak to načasovat, abychom si to užili. Mezi tím se čekalo (nafukovací obr kačer, koupačka). Ti už šli na loď a dal jsem velitelský čas - v 15:00 jedeme. Tož skončili ve 4, ještě tak půl hodinka na vylodění nalodění - do Methany je to přes 15 NM a západ je 19:30. A už jsem byl nasraný. Po cestě tak 10 kn vítr - předobok, ale nic z toho, jedeme s vyvalenýma očima, 2200 otáček, abych dojeli proboha za světla. Naštěstí fery molo mělo místo. Ani jsem to nezkoušel tam k lázním (dobrá volba, bylo tam plno) a hnedka (už za tmy) koupačka ve smradlavé vodě, promenáda v plavkách před hospodama - naštěstí holky mají co ukazovat - a večeře. A v noci tak 35° celou noc. A prej pojedeme brzo ráno

Pondělí
Dal jsem si budíka na 7:30. Teďka je 8:40, ještě to spí a Máří šla nakupovat. Máme dojet na Hydru - a v 15:00 se to má rozfoukat, byl bych rád, kdybychom kotvili ještě za udýchatelného větru.
Vyjeli jsme sice trochu později, ale pořád udýchatelně a přesně podle řádu. Až k Porosu (město) na motor, tam jsem si to vzal do rukou já a jakmile jsme vystrčili čumák, tak plachty. A krásné jachtání tak na 10-12 kn vítr. Na Hydru je jede kolem takových ostrůvků - tož jsem to navigoval celo cestu úplně blbě a těsně před průplavem jsme se snažili zachránít co to dá. Opět blbě - vevnitřku (vlevo kameně, vpravo skala) jsme museli dělat obrat. Radši jsem si to pojistil motorem. A opět nádherné jachtání se zdechnutím větru - tedy plachty jsme balili za bezvětří. A problém - rolfok hlavasky se ne a ne otočit. Tož cukatura sem-tam a pomalu si dal říct, ale byt tam nějaký nováček a nebo trochu silnější vítr - těžké chvilky by to byly. A jedeme k Hydře - ne do města (16:00 naznačuje, že tam bude plno) ale nějaký 1.5 km vlevo do kryté zátoky. Má funět ostrý jih - krásně chráněné.
Zátoka - no nic moc. Hloubka 15-10 m, lodí pomalu jak ve městě, polovina vyvázaná zádí ke břehu - kam to dát? A jak jsem se tam motal - vedle nás nějací šílení Rusáci, jezdil jak za Goringa - styl divoká svině. Tak jsme to tam honem jaksi mrskli - samozřejmě díky nefunkčnímu vrátku tam spadlo neznámé množství řetězu a jaksi jsme stáli. Holky už se viděly na romantické večeři - patřičně jsem jim to popsal - já jsem se furt nějak necítil. Objektivně všecko jak má být, subjektivně nepokoj. Tož dáme oběd a prej "jsme někde jinde". Kuknu - a fakt. Tak o délku lodi jsme mimo. A pořád jedem. Na sousední loď. Tak panika - Máří na kotvu - a hrk - místo aby kotvu vytahovala, tak tam spustila dalších 10m. A zas a zas. Mezi tím jsem skoro políbil sousedy. A prej kotva nejde nahoru a vrátek ani není schopen udržet řetěz, všecko to jde dolů - kluci stáli na řetězu. A do toho slibovaná 20 kn jižní vítr (na volnou vodu). Tož nás to vyfouklo ven s visícím 40 m řetězem - rukama se to vytáhnout nedalo, motor nefungoval. A vlnky a vítr. Nastěstí kluků napadnul nápad s lanem uvázeným za řetěz a na vinčnu - po vcelku námaze jsem kotvu vytáhli. A buď Poros a nebo Ermióni - prostě někam, kde je volno a kde přežijeme noc. Vyhrálo (blbě) Ermioni.  Místo nebylo, stojíme na rejdě, na kotvě. A posádka - po dnešku vcelku stmelená - šla na gáblik. A protože nám nefunguje motorek na dinghi -  a je to daleko (a taky se už na to můžu vy...) tak sedím v lodi.
Takže zatím dobrodrůžo:
- tak 40 l vody v podpalubí s nefungující bilge pumpou. Potom "se to spravilo", stačí ručně pohrkat plovákem bilge - "o tom víme"
- polofunkční až nefunkční motor dinghi
- trhnutá gena (jak u rolfoku, tak u líku)
- padá plyn u motoru (chce to kolíček)
- problémové vytahování a hlavně rolování hlavasky
- nefungující vrátek kotvy
- přes ujišťování - jedna nádrž vody prázdná
- místo klidné tůristické dovolené toto kapitánuji

Úterý
To zas byla noc. Vítr, gusty 20+ od 2 hodin pohotovost na palubě, kotva to neudržela, spluli jsme tak 70 m po větru, po cestě jsme políbili (ale bezpečně) sousedy.
Ráno ven, plachty (po větru) a honem do Porosu, kde na nás má čekat Lucka a mechanik. Nebyli tam. Naštěstí sousední kapitán (mechanik) se mohl přetrhnout, aby nám to spravil - komplikace na komplikaci - uražený trn, nefunkční spojka (clatch) a až po 2 hodinách snažení jsme to s pomocí internetu jaksi rozebrali - a zjistili, že je v háji taky převodovka.
Ale před tím ještě byl trening MOBika - první s fendrem - easy, co na tom je - potom jem tam hépnul já (klíčový moment dne). Dle Máří to tam šokem ztuhlo, nikdo nevěděl, co má dělat, generovali chaos a jí potuhávaly rysy, protože jsem mizel v dál. Tož jaksi "profackovala" posádku, vrátili se a Máří se nasrala. Na mě. Což se projevilo tím, že jedem kolem Poru, já vyhlížím volnou díru a pilḱolík na břehu ukazuje sem, sem. A jestli jsem Mach. (Protože jsem čekam mechanika a Lucku, bylo to logické). Takže okamžitě změnu, točit, couvat (ve větru), ta kačena jela taky jaksi blbě, zfoukávalo mě to na lodě, nervy - a jak jsem tam na úrovni čumáku souseda (a jedu jak kdybch to ukradl) zjistím, že si Máří čte a ostentativně ignoruje přistávání. Mladí tam poskakují a užívají si něco nového a na zádi nemám připravené jediné lano. A fendry dámy navěsily na hrozen dozadu (protože jsem velel "je zadní fender?") Takto jsem kotvil naposledy v Chorvatsku někdy před 10 lety. A to možná ani to ne. Tož cirkus celému nábřeží - každý věděl kdy forward a back, každý mi musel předat cenné rady (špagáty furt nebyly). A až jsme to jaksi uvázali, začal se vztekat soused, že jsme přes jeho kotvu a ať to přeparkuji. Jo, bez funkčního kotevního vrátku. To tak.
No do 20:30 (od 16) jsem čekal na Lucku, mechanika, port police.

Středa
Byla povinnost startovat v 10:00, protože jsme viseli sousedovi za řetěz jeho kotvy. Tak vyrážíme, klasicky visíme visíme, řetěz taháme rukama, do toho vítr - ale víceméně v pohodě, na dva cuky jsme byli volní. Audtorium zatleskalo a jedem. Hnedka další zátočinka koupačka a tréning couvání, točení, prostě motorové manévry. A potom plachty a zase do nekonečna obrat, obrat, crash-tack.  A najednou kuknu nahoru a z trhlinky na geně se stala díra. Takže sbalit, koupačka (někdy ve 4) a směr Aegina. Lucka psala, že trajekt nestihli (měli jsme poněkud vzrušený rozhovor ohledně technického stavu lodi a hlavně ohledně přístupu, jak problémy řešit). I když jsme se snažili to upíchnout na molu, zase stojíme na rejdě. Má foukat NW - rejda před tím není chtráněná - nic moc. Tak jedeme do města (dvě hodiny příprav), už potmě, nějaká ta večeře a spát. Mladí kecali - říkal jsem jim, ať jsou v pozoru.
Spím a slyším cosi jako " bla bla port police bla bla.." vyběhnu a mladí volali na port police, aby jim policajti dovezli utrženého dingoše. Tož to jsem típnul - a že tam zaplavu. Ne, musíme plavat ve dvou a jak jsme se tam dostali "jaú" David stoupnul na ježka. A vzápětí já taky. Jak noha, tak ruka.
Večer operace - tahání ježků.

Čtvrtek
Ráno (no ráno) se spalo do 11:00. Já jsem ještě zaplaval ke břehu pro dingoše (funí tak 15 kn a boční vlny) a jedeme na Moni na koupačku.
Moni, krásná zátočinka s umně budovanou vizí, že tady je karibik. Krásná voda, beach bar, reggae, černoši, američani, veselá cool společnost, frapíčko - prostě tady to je a tady musíme zůstat. Tož kotvení dobrý (ale ne nejlepší), ale všichni ostatní mají vyvázaný zadek - že to uděláme taky. Ale odpoledne se koupalo a že začneme v 6. (večer mý foukat S, ráno NW). Tak jsme začínali kotvit - a aby se mladí neznavili, navrhnul jsem tahat lana přes dinghiho. 40 minut (a 3 pokusné přiblížení) nebyli schopni rozsukovat lano. Bylo 7 a pořád jsme byli na volné vodě. Tak mi buchly saze, couvačka, kotva, držím to na motoře, skočil jsem tam, doplaval s lanem, uvázal loď - mladí, jééé, to pozorovali. Končili jsme se soumrakem.

Pátek
Ráno čumáková - dle předpovědi a chystá se opět karibik. Bordel jak v tanku, ale fouká se žlutý kačer. Bo to je cool. Mladí vyfuněli (bez kačera) všecko to zmiznulo na pláž a do druhé hodiny klid. Takže čtenářský kroužek. Přijeli, vcelku normální standardní odjezd (s kousnutou kotvou) a najednou Peťa sedí bokem a Verča ho chlácholí - řetěz mu vtáhnul ruku pod kladku a přemandlovalo mu to prsty. Tak to jsem potuhnul. Ale zdá se, že zlomené to není a kloubní pouzdra jsou taky vpořádku.
Po cestě Agistri - dobrat naftu. Excelentní boční přistání - na místě ferry - potom nás vyhodili, takže další boční stání (už ne tak ukázkové) - a do lodi vlezlo 97 litrů nafty. Se mi to zdálo nějak moc, ale co už. Platíme - a potom hodinová diskuse, zda je to možné - všeckým výpočtama nám vychází, že bychm měli brát tak 50 l. Dál už nuda - koupačka, poslední přistání na kotvu (naštěstí to vcelku šlo), večeře s čekáním na Lucku (nezadařilo se) a ráno balení.

Sobota
Ráno véliké debaty ohledně kompenzace nenaplněných zážitků a potom (konečně) cesta do Korintu. A vlakem do Athén. Prej levnější hotel, prohlídka města a tak. Přijedem - TripAdvisor + Mooit a stojíme před hotelem (kritérium byla vzdálenost od metra + cena). A že mají plno. Nevadí - TripAdvisor + Booking + mapy (to už radši v sedě), žádné je tam hotel, ale přes booking reservovat. je to tam. A opět cesta - jakési dveře a že máme rady reservovaný pokoj, Sebésta - chlap na to hledí (já mu mávám před nosem číslem rezervace) tak tři řecké telefonáty a že je to vyřešeno. On má plno - a na nějaký booking kašle. Ale tam vzádu je taky ubytování - a je to stejná firma, ti mají místo, běžte tam. Tak opět cestování - a při papírování - prej jestli by to mohlo být o 5€ dražší. protože mají už jenom pokoj s koupelnou. Asi ty obsazené jsou bez koupelny. Tak že jo - dostali jsme luxury version. Ostatní pokoje mají společný hajzlík, my jsme měli dokonce svůj. A koupelnu (bez osvětlení - takže pouze za dne).  I vydali jsme se do víru velkoměsta. Athény mají uličky, že by čerňoši z Bronxu chodili ve třech. Takové - neutěšené.  Po nějakém čase jsme kamsi došli (na jakýsi trh), véča a domů. To už oklikou, protože potmě bojím bojím. A na pokoji všimám jakési fleky na zdi. A prej jestli to není od štěnic. Po 10 minutách richtik. jakýsi brouček leze po zdi - neznám to, asi už vím jak ta štěnice vypadá. Tož hotel.
Druhý den létadlo (747-800) a v Budapešti déšť. Teda - spíš takový intenzivní. A já blbec jsem se nechal ukecat, aby Ryanair neměl problémy, tak že jim dovolím strčit bagáž dole. Nakládání bylo v pohodě, ale jak se k tomu dostat? A jak jsme tam očumovali (a čekali), tak nám letiště zavřeli a my tam běhali jak krysy v bludišti. Až totom jakýsi Maďar nás musel poučit, že toto je letiště, tady to není jak na hřišti, tady se nemůže jen tak promenádovat. Blbec.
Potom jakési cestování - a zas - čekáme na vlak a prej 15 min zpoždění. tak píšu Víťovi - hele, má to 20 min zpoždění dojedem později. A cink, z 15 je 20. A 30. A 50. A fakt jsme přijeli pozdě.

Tož zážitků plno. Ostatně, zážitky nemusí být pozitivní, ale hlavně intenzivní. A toto pravidlo ta dovča splnila.

Komentáře