Úvod, Sobota
Začalo to někdy v
zimě, kdy Peťka se ptala, jestli nechci jet s nimi na rodinnou dovolenou. Že
bych tam fungoval jako záložní kapitán. Zprvu jsem to odmítal, ale pořád mi to
vrtalo v hlavě - přece jenom Sardinie a že bych to obhlídnul a potom příští rok
bych jel už do známého prostředí. A nakonec že jo. Půl roku byla pauza - kdy
jsem se jenom těšil (a bohužel jsem musel odmítnout přeplavbu Anglie - Gib),
ale nakonec jsem se dočkal i toho června.
Cestu tam
zajišťovala Peťka - a perfektně - od parkoviště, kdy pikolík dělal rovnou
taxikáře přes přestup - prej s dvouhodinovou pauzou. Ale člověk míní, Ryanair
mění. Jak s nesmyslnou zavazadlovou buzerací (oproti nabídce na Internetu -
všecko dolů) tak s kulturou cestování. Jak s dobytkem. A časy odletů - to taky
můžou psát "někdy až se nám to hodí". Tak tak, že jsme stihli druhý
let. (oficiálně bylo 20 min zpoždění, ale finta je v tom, že lidi nechají další
hodinu v letadle - a nikdo si nemůže stěžovat). Poprvé jsem běžel stíhat druhý
let s povolenýma kalhotama a s řemeněm v ruce. Ale dopadlo to dobře, loď je (51
ft, bílá kůže za cenu 1800€), dokonce máme i nákup (taky historka, kdy jsme
přišli 20:54 a zavírají v 21:00). Úvodní večeře ve městě - v mém případě si
spletli objednávku a dostal jsem špagety s mušlema - echt místní specialita.
Rybibou to smrdělo až do další hospody. A přijdem k lodi - a tam baba, nějaká
místní šamanka, a prej masáže a čakry a olejíčky … - Ivoš si nechal promasírovat
krk (a prej dobrý) - ale 20€ bych využil i jinak.
Povidali, že
vyplouváme v 8 - takže to je tak v 7 vstávat
Neděle
Časné vstávání,
chaotická snídaně - ukázalo se, že na 51 je místa a místa, ale taky nevybavená
kuchyně + naše trochu omezené zdroje potravin - radši jsme to šli dokoupit. Ono
- rozhodnutí o nákupu bylo podmíněno lokální bouřkou - nějak se nám do toho nechtělo.
Teď řešíme indikátor
vody - na lodi jsou 3 nádrže, celkem 700l - vody po špunty, ale hlásí to, že
jsme empty. To zjišťujeme, jestli to způsobuje bublina v napouštěcí trubce a
nebo je vadný indikátor. A taky nám nejde 12V zásuvka - a vůbec dobíjení telefonů.
Plánování trasy je
takové, řekněme, volnější. Stylu "uvidíme co bude až vyjedeme".
Tak jsme vypluli.
Oproti všem předpovědím - čumáková. Tak 20 kn. A že vytáhneme plachty. Zmatek
nad zmatek - jednak lidi neví, co mají dělat (já stojím u stěžně) do toho
ostřejší vítr držet směr - taky by to chtělo o chlup vylepšit. No a jenom to
vybalíme, už by to chtělo ref. Takže znovu. Nějak jsme to udělali, ale houpání,
ostřejší voda - všem se dělalo blbě. Nakonec jsme přestali křižovat, zapnuli
motor a postupně všichni usnuli. Probudím se, foukalo decentně do zad (plachty)
- a přijeli jsme do Porto di Malfateno. Tam jsme předpokládali, že budeme ve
středu.
Oproti strašným
začátkům se kluci schopně chytli, vypadá to, že budeme sehraní.
Jo - svíčková,
koupačka (zima), pivko, whisky, dovolená
Pondělí
Vstávání bylo
poněkud později, poklidná snídaně - a objevil jsem, že když se zapne rádio, tak
jeho USB port dodává napětí. Paráda. A stejně jak včera jsme několikrát měnili
destinaci, kam se chceme dostat. Prvním důvodem bylo počasí. Papírově sice OK
(22°C) ale v reálu 8/8 oblačnost, vítr, zima. Tak jsme na sebe každý nahodili
co šlo a jachting. Původně bylo, že pojedeme 7 Nm do Porto Zafferan, potom že
Porto Romano, Ale po cestě jsme se chtěli domluvit s marínou a panáček štěbetal
jenom po italsky a nakonec nám švihnul s telefonem takže stojíme pár Nm jižně
na kotvě vedle vesničky Malandroxia. Jsme vyvázáni na 2 body (výsadková
jednotka je poněkud pošramocena) a špekulujeme, jak se dostat do vesnice na
kafe. Dinghi pouze s veslama - nic moc.
Večer brambory s
cibulkou (nekonečný čas na osmažení)
Takový ospalý den.
Úterý
A už se pomalu
budeme vracet. Cíl je Porto Pino. Duny, plážičky a tak. Dneska má být ještě
oblačné počasí a pořád 22°. Voda je víc a víc studená - včera jsem tam ani
nebyl. Noc byla na kotvě - klid. Ale stání - hloubka dobrá, nicméně rovné
pobřeží - sám bych sem nejel.
Přijeli jsme,
obrovská zátoka, pláže, deštníky, jemný píseček, 4m hloubka. A vedle začíná
vojenský prostor, kde se nesmí kotvit. A taky písečné duny. Co je nemilé - díky
písečné pláži loď stojí až někde až. A dingoša máme bez motoru. Tak jsme
navštívili plážičku, koupačka, duny a že zůstáváme.
Středa
Odjezd u Porta Pino
a že pojedeme na Porto Zaferano. Tomu předcházela bohatýrská snídaně, poklidné
ráno a obecně až neuvěřitelná pohoda.
Jedeme. Vjezd do
Zafferana a tam funí tak 25kn. A tam že nebudeme a popojedem o zátoku vedle, do
Porto Sendo. Ta zátoka byla užší, mělčí a stejně větrná. Ale někde jsme obědvat
museli - takže kotva, svíčková s bramborem, chvilku klid (voda ještě tak o 5°
studenější) a potom hurá do Marina di Teulada. Musí se tam hlásit (9. kanál),
borec přijel, ukázal, pomohl. Přistání
pravda nebylo suveréní, ale šlo to. Muring. Nejbližší vesnice/město Teulada je
na taxi. Nakonec jsme čekali víc jak hodinu a já jsem se rozhodl, že zůstanu.
Nějaký zbytek chleba tu je, salám, sýr, čaj, knížka. Zbytek si užívá večeře
někde v Teuladě.
Rozmohla se nám tady
taková jedna věc. Port Royale. Společenská karetní hra, čítající 120 karet, 3
rozšíření, kooperace, zrady, politikaření a tajemnost sama. Vcelku logická
pravidla hry jsou modifikována rozšiřujícími kartami, vyjímkami, změnou
pravidel - ale metoda Monte Carlo slaví úspěch. Ne že bych vyhrával, ale když
seberu např. Admirála tak zbytek hráčů dobrých 5 minut analyzuje co tímto tahem
zamýšlím. A patřičně podle toho upravují svoji další strategii. Baví mě to.
Taky jsem zavedl
povinnost ranního breberáka. Tady tomu říkají "hoď-ho-tam" - ale
princip zůstal zachován. Akurát se pije pravý Royal námořnický rum (vynikající)
Celá Sardinie (aspoň
tam kde se pohybujeme) je pokryta strážními věžemi - byl jsem se na jednu i
podívat .. Tož věž. Nic víc. A je to vymyšlené tak, aby jedna viděla na druhou.
Čtvrtek
Procházka je věži,
hoď-ho-tam, snídaně, kafe a zmrzlina v maríně a půjdeme na pláž se cachtat.
Protože máme časovou rezervu tak vyplujeme později - jenom kousek a zítra to
dorazíme.
A tak nám
zaúřadovala příroda. A nebo naše připodesranost. Fouká. Tak 15-20kn. A to je
nepříjemné/nebezpečné a že zůstáváme. Ostatně, plážička tu je, tak kam porád
jezdit. Takže na zítřek nám zůstává šlák tak na 6 hodin. Všichni se chystali na
pláž (kam se mě vyloženě nechtělo) a já že si zajdu kousek do vesničky, dám si
tam kafe, pizzu, možná se podívám kolem… Ono, jsou tady vojáci (vojenský
prostor) asi není vhodné chodit jen tak. Ostatně vedle cesty jsem potkal takový
bunkr se střílnami.
Tak jdu na procházku
a cedula "Restorante". Šipka do takového cigánského ležení, sítě,
auta, šopy s kdečím, bordel. Ale taky pět šest fiátků 500, dveře a uvnitř lidi.
Tak tam vlezu, děvčica cosi brebentila, já že bych to chtěl anglicky, ona "no"
a zas cosi štěbetala tak já jakože "si". A objednal jsem si auqua. A
byla to voda. (se domluvíme, ne?) A jestli "vino" - já že
"no". Pohoda. No a potom donesli jakéhosi slanečka (studeného) a cosi
s rajčato-cibulovou majdou a chobotnicu. Aha, tak jsem si asi objednal ryby.
Slaneček - ok, majda dobrá a zas tam byla vespodku ryba a sépie .. - hledím na
to, abych to nesežral i se střevama a buch. Další chobotnica. Teďka černá. Hmm
- a co já s tím? A bác - taková misa, 4 ryby, chobotnica, krevety. Na lodi
bysme sa z toho nejedli všecí. A bác -
další misa špaget a mušlí - taky porce tak pro 3. Jsem to tipoval na svatební
oběd rybáře.
Tak jsem to zaplatil
(moc jsem toho nepojedl) - a vyklusávám.
Pátek
Už včera večer se
rozfoukalo na 25 kn s nárazy 30+. A celou noc. A dneska ráno. Takže nás čeká tak 6 hodin ve 30 větru
(nárazy 35, ale má to lehat)
Přijeli jsme.
Začátek byl motor (+kousek plachet) ve větru 30+, potom to kleslo tak na 20.
Ale pořád čumáková - takže motor. Odjezd a příjezd - holá katastrofa. Moc, moc
jsem se musel držet. Včetně benzínky. Vlastní přistání nakonec dělali taloši.
Teďka je období, kdy
nikdo nic neví, nerozhoduje se, jenom "by se mělo". Ale vypadá to na
závěrečnou večeři.
Závěrečné poznámky
Poslední den proběhl
normálně - jak vždycky - bez extrémních situací, sobota (další den) byla v
duchu předávání lodi - prasknuté okénko nás stálo 250€, potom partyja šla na
pláž, kluci na hotel a já po městě na procházku. Venku 30°, město je dost
škaredé a nic zajímavého - když jsem se rozhodl, že půjdu do muzea - vyhodili
mě, protože 50€ bankovka je pro ně nepoužitelná, když jsem zašel na pivo
(konečně si člověk sedne, stín, pivo) tak jakýsi dědula cosi štěbetal
"manjaro, manjaro" - jdu za jím a tam jsem se gesty dozvěděl, že když
není oběd, tak nemůžu jenom tak sedět. Ok - zaplatil jsem, že dopiju a půjdu -
a ejhle jenom půjdu. Pivo pryč, u stolku jakási rodinka.
Ještě že existují
aspoň ti číňani. Normální jídlo, klima, ticho.
Cestování plus-mínus
v pohodě - konečně normální aerolinky (i když jsem musel stát v dobytčáku spolu
s Ryanair lidma - Milano opět 1:30 zpoždění) a ve Vídni že počkám na Ivoška s
Peťkou a domů, do Prahy, do Podolí …
Jo - ale oni ze
Španěl letěli zase s Irama. Jenom o 1:20 to netrefili. Takže domů do
Podolí bylo, ale ne o půlnoci ale někdy
až po třetí.
Komentáře
Okomentovat