Kos 2019

Domluveni jsme byli už od jara. Zprvu byla veliká aktivita ohledně výběru místa - původně byla Lefkáda a Jónské moře, ale ceny letenek rozhodly, že Jónské nebude. Takže Kos. Letenky dobrý, ale ještě by to chtělo loď. Zdena už dopředu hlásila, že jsou k dispozici lodě 50+ a nebo 38-; tak jsme se obrátili na Google  a nějací Řekové nabízeli vysněnou 46. Ale na takovouto krávu nás zase bylo málo – tak klasické shánění posádky – nakonec jsme ukecali našeho Honzu s Pavlíkem. No a potom nám Řekové sdělili, že loď by byla, ale jenom na jednosměrnou plavbu Kos → Athény, takže jsme byli nuceni šáhnout po opovrhované Bavárce 38.


Nastal čas, všichni jsme se sjeli k nám a ráno (budíček 3:45) jsme vyrazili. Nicméně v Rakousku byla objížďka a časové zdržení tak 30 minut a víc. A vzhledem k tomu, že času nebylo nazbyt jsem vcelku chytal i nerva. Dopadlo to, parking služba XYZ  (bóží), let s Lauda air (při přistání kozel s A320), loď jménem MAYA (vychvalovaná, že prej je rychlá), perfektní přebírka, obchod a úvodní večeře.

Neděle
Že vyjedeme v 10 – a to se nám i plus mínus podařilo. Mělo FOUKAT. Stálých 20 s gusty ke 30. A to je na 38 stop i trochu moc. Jachtali jsme na 2. ref, ale bylo to na hraně příjemnosti – děcka se spíš bála než aby výskala nadšením. Přijeli jsme na Pserymnos – původně na koupačku a oběd, ale nakonec jsme se domluvili, že tady budeme spát. Děcka nadšené – celé odpoledne koupačka, plážička, venku nádherných 20 kn a my uvázaní jak pes u boudy.

Pondělí
Klasické klidné ráno (bez koupačky) – vody jsme si užili dost včera. Takže ráno snídaně a odjezd směr Kalymnos.  A protože nebyl k dispozici chleba, rozhodli jsme se, že se pojede na nákup (Kalymnos-Kalymnos) a potom jižní stranou ostrova kolem a nahoru, abychom nakonec skončili opět na nejjižnějším místě ostrova. Krásný jachting, vítr tak 15 kn, rychlost 5-7kn.
Teda, krásný jachting to byl, když to funělo do zad a z boku, ale jak jsme udělali vpravo vbok, tak čumáková. A vlnky. A po včerejších silných zážitcích to nešlo. Vize byla Jeskyně 7 panen na N. Télendhos, ale 18kn do čumáku nám pozměnilo plány – a že pojedem jenom k takovému skalisku N. Néra. Tam je jenom jeden flek, kde by se mohlo dát kotvit, ale podle pilota 1m hloubky. A navíc bylo obsazeno. Tak jsme to náhodně hodili kousek vedle a odpoledne že poskočíme na spací místo – teďka hlavně koupat. A před odjezdem vidím, místečko se uvolnilo – a že to zkusíme. V Navionixu to nějaký Polák vychvaloval. Úžasný flek. Místo 1m byly metry 4, pohodová kotva, vyvázání na zadek, večer karty a kostky, řev děcek a spotify. Zítra prej vyjedeme v 7.
(v noci byl zážitek – on nám rybář říkal, že pojede trajekt a trochu se to zhoupne, ano trochu jsme létali jak na kolotoči)

Úterý.
Budíček 6:45, vyzubit – a východ slunce. Bezproblémový odjezd a potom jachtání ve 13 větru. Jenomže nám to postupně zdechlo a museli jsme motorovat. A děcka vstávali s krmením delfínků. Nikdo jim neřekl, že není dobré se povalovat v kajutě při houpajícím moři. Nicméně brzké stávání se krutě vyplatilo, kolem 12:00 jsme byli v zátočině (jižní špice Kosu) koupačka, oběd (teda spíš snídaně) a Jura objevil a vytáhnul echt pravou mořskou houbu. Potom se ještě chvilku motorovalo a přistáli jsme na Nissirosu v Paloi. Vcelku plno, po 3 očuchávacích kolečkách jsme to jaksi uprdolili na nábřeží. Plážička, kafe, večeře a první pročíštění houby. Jo a pujčili jsme si auta.

Středa
Den probíhal v duchu poznávačky Řecka. Nasedli jsme do bílého Nisana mikro (dle prodejce - auto middle class) a vydali se na kráter. V 9:00 jsme tam už bušili na dveře a hnedka do jamy kde to bublalo a smrdělo. A byli jsme tam první - tudíž sami. Potom jsme si odskočili k bočnímu kráteru a co nevidím? Čtyři autobusy. Tak honem pryč - po cestě skoro kolize s dalšíma třema autobusama. Perfektní timing.  A dále na pořadu dne byla jakási vyhlídka (kostelíček na kopci) a vesnička s muzeem. Muzeum (tedy spíš přírodovědná expozice věnovaná sopce) si pamatuju od minula a ani letos nezklamalo. To by se mělo pouštět ve školách v přírodopisu. Paráda. A nejenom pro mě.

Dále mělo být Mandraki, ale jeli jsme v poledne kolem lodi - a proč se trápit? Tak jsme si dali do 4 pauzu; děcka na pláž a my s Máří na východní stranu ostrova na sopečné pláže. A i to se mi líbilo. Černé pláže, kamínky velikosti od čočky do hrachu, prohřátá voda, svlečny jak je pánbůh stvořil. Poslední bod dne bylo Mandraki - tož vesnička a plno krámků. Standard. Odevzdali jsme auta (velice příjemné a komfortní služby), víno, večeře …

Čtvrtek
Že jenom přeskočíme Nisiros-Kos. Vyjížděl Honza (to by zvládla i sádrová hlava) a víceméně jet 10 NM rovně. A ještě nám dýchalo tak 12 kn, takže téměř celou cestu na plachty v absolutně pohodovém rytmu. Boční stání (hloubka 1.9), hnedka vedle byla plážička, takže o děckách jsme za chvilku nevěděli. Městečko zařízené pro túristy, krámků tak 3x tolik (hlavě hader), prostě komerce.

Pátek
Nějak se nám zalíbily pozdní odjezdy, takže než jsme se vykýblovali, to byla věčnost. Opět Honza, opět plachty, první ref a honily se rychlostní rekordy (Honza). Nicméně dal 9 kn. Paráda.

Hladká voda, vítr tak do 20 kn - za kopcama to trochu lehlo, takže Bára si vyzkoušela postavit loď do driftu (oběd)

Měli jsme přijet ve 3 - prej bývá tlačenice u benzínky. A byli jsme tam ve 3 a tlačenice byla taky. Pro mě poměrně novinka. A další novinka - asistence v maríně . To bylo úžasné, borec s gumákem mi v pravý čas otočil čumák - parádní přistání. Ale před tímto vlastním vyvázáním jsme čekali tak 1/2 hodiny před vjezdem do maríny spolu tak se 6 loděma, několikrát jsem už už viděl, že se políbíme. Přijedem, vyvážeme to  - a děcka už zase na pláž, a večeře a balení - jak vždycky

Přeze všechna očekávání, že celý týden budeme motorovat to nakonec byl vcelku pohodový jachting od plážičky k plážičce. Děcka nadšené - a Muroňovi snad taky.

Maya

















Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

České Švýcarsko 2019