Je na západ cesta dlouhá
zbytečná, marná je touha
Hola hola hou
Zapsal Mach alias Otrávený šíp.
Sobota 1. 8. 2020
Áách jo, dovolená v koróně. Naštěstí po loňsku víme, jak to
organizovat - tedy vůbec nic neplánovat a jet. No a dopadlo to, že já nic
neplánuju, ale musíme do Putimi a potom do Čížkova a potom… Jo. Dovolená.
Taxikář dostane aspoň zaplacené. A klasicky, že vyjedeme před obědem, v 10
abychom nejezdili v horku. A ještě se musí pověsit prádlo. To je taková
tradice, kdybychom neprali, tak odjezdu něco chybí - s tím jsem smířený a
vyhlížím (trpělivě), kdy že se jde věšet. Hnedle jak to pověsila, že jedem. A
prej proč? Však před obědem. Ale ještě není před. Tak jsme si počkali, až
teploty se začnou blížit ke 30, a teprvá potom že vyjedem. Naštěstí jsem ráno
při balení našel dvě pera - Centropeny - takže jsem čistil, leštil a byl jsem
zaměstnán vcelku příjemnou prací.
Nemáme dálniční známku, tak jedeme spodem (Znojmo). A
dokonce po cestě míjíme letecký den - ale SPĚCHÁME a je tam fronta a tak spolu
s Vlastikem Redlem „zase nic…“. V
Putimi 30+.
Neděle 2. 8. 2020
Tak mi bylo řečeno, že zůstáváme na oběd, protože než čekat
2 hodiny někde na obsluhu, tak je výhodnější se najíst doma. Jo a už je
domluveno, že pojedeme do Čížkova, protože synovec shodil rodný domek babičky a
to musíme vidět. Takže další den "dovolené" budeme navštěvovat
příbuzenstvo. Ještě tak uvažuji, kdo by další padnul do úvahy - v seznamu
nebezpečných lokalit jsou ještě hřbitovy. A že jich je. Ale to ji zatím ještě
nenapadlo. Před obědem jsem se trochu prošel. Konečně Jižní Čechy. Komáři,
voda, klid. A konečně oběd a odjezd.
Po cestě že ještě absolvujeme prohlídku zámku Blatná. Tož -
vetešnictví "u žida" vyskládané do zámeckých prostor. Bez koncepce,
bez nápadu. Jediný majstrštyk je zeleně pomalovaná "pracovna" někde
ve věži - nějak z 15. století. Jinak tam není vůbec nic. Teda, staré
cínové poháry, starý porcelán, nějaká ta flintička a divadelní rekvizity -
ukázka brnění. Ještě tam chybělo mně známé hulákání "pééří, staré péří.
Housle, starý nábytek, porcelán, staré truhly…“.
Večer jsme přijeli k Vendule - pivko, pokec, příjemný večer.
Ale předpovědi dnů budoucích - nic moc.
Pondělí 3. 8. 2020
Prší. A fest. Což o to, s tím se nějak tak počítalo, ale ono
to má být celý den a zítra taky. A středa je taky nejistá. A s tím už fakt
nepočítáme, obzvláště madame, která má krásné šatečky a soubor kraťásků - ale
dlouhé gatě jaksi chybí. Tak vyrážíme - v dešti, že někam dojedem.
Po cestě (na západ) míjíme jakousi ceduli, prej muzeum
motocyklů Chlumčany, říkám, uvnitř neprší, jedeme. Tak svérázné bylo už
přijetí, kdo chce totiž do muzea, musí si zavolat, jestli jo (je to soukromá
věc a pán domu může mít i jiné povinnosti). Ale dovolal jsem se, pustili nás.
Uvnitř celá výrobní řada Jawa a ČZ (celé to nebylo, chyběly tam pionýři a
prase), ale fakt je, že tam toho bylo hodně. Bohužel to bylo vymyšleno pro
znalé fanoušky značky - postě stály tam červené a černé stroje, dole maximálně
cedulka, jak se to jmenuje a dost. Kachny, kachny, kachny. A mezi tím pohozené
tři RR Silver Ghost. Bez cedulky, Jenom tak. Za chvilku (prohlídka nebyla díky
chybějícímu výkladu dlouhá) jsme vyrazili, oběd ve Stodu a začali jsme zvažovat,
kam vlastně jedem.
První, že Úterý. Potom že kamsi jinam, ale tam nebyly
místa. Nakonec zvítězil Cheb - tedy ubytování v Odravě (Booking). Když už bylo
jisté, že spíme, tak v klidu a pohodě jsme se ještě zastavili na klášteře
Teplá. Já jsem o tom moc nevěděl, ale z propagačních listů se jedná o fakt dost
významný objekt české minulosti. Tož zajímavé, ale pořád jenom klášter. No a
nakonec penzión - hrdě zván hotel - procházka k nějakému zámku (Mostov), kam
nás nepustili, bo je soukromý.
Úterý 4. 8. 2020
SOOS. Ale ještě před tím, že musíme representovat Moravu v
lázních Františkových. Máří si chtěla šáhnout na frantíka (doma to nemá). Tož
jedem, vlevo promenádi, vpravo promenádi, potom jakýsi park a zase promenádi,
altány, ale parkoviště nikde. Naštěstí tam mají Lidl. A parkoviště. A navíc
ještě uvnitř jeansy. Made in Germany, vyrobeno v Pakistánu. Ono totiž pršelo,
venku 15 a Máří to nějak neviděla na šatečky či kraťásky. Ale zpátky do lázní.
Hromada vody, město se snaží zamrznout v první republice. No tak jsme se prošli
a popojeli na vstupní bod výletu na Soos. To je takový přírodní bažina s
minerální vodou, sírou, rašelinou a bublajícím humusem. Ale Shrek tam není. A
lidi a pokladny. Ale je to zajímavé, běžně to člověk nevidí.
Potom jsme museli vidět jakousi sopku, prej nejmladší sopku
u nás (Komorní Hůrka). A prej echt probádanou - dokonce Goethe jim do toho
kecal. On vůbec se poměrně dost klavíroval do tohoto kraje.
A potom večeře v Chebu. A to místo mě uchvátilo. Výstavní,
udržované. Paráda. Jo a taky tam mají hrad, ale ten jsme už nestihli. Ještě
"doma" jsme špekulovali co zítra, jestli zůstanem anebo popojedem. A
prej Jáchymov.
Středa 5. 8. 2020
Ráno jsme vypadli na takovou pořádnou procházku - Svatošské
skály. To jsme tak přijeli do Lokte a vyšli na procházku. Po rovině, vedle řeky
Ohře. Míjeli jsme vodáckou půjčovnu a tábořiště a šli a šli. Až to začalo být
nuda, tak najednou takový most - no spíš lanová lávka (houpalo to), lidí jak
hnoja a takové trčavé skály. Teda první co mě zaujalo, byli vodáci - teda spíš
"vodáci", parta řízek, kterým na lodi vyřvával Karel Gott. Spolehlivě
nás vyhnal někam dál. Ale ono dál bylo na další hodinu dvě šlapat, tak jsme
nakonec u té hospody zůstali a šli zpátky stejnou cestou. A na vodě byly
lodičky. Ale co sedělo uvnitř - bóží dopuštění. Jednak co chlap to metrák (ty
party řízek tam byly minimálně dvě) a víc jak polovina dam mentální blondýny.
No viděli jsme, vrátili se do Lokte, a že půjdeme na jejich
výstavní hrad. Zážitky nemusí být vždycky pozitivní… Průvodce, takový klučina,
blbý jak trojky vidle, nám při prohlídce objasnil, že jeho známý má hospodu,
chová tam srnu a psa - jo a k těm zbraním nic neví. Na hradě hromada harampádí,
poházených bez ladu a skladu - a ještě s blbými kecy.
Naštěstí jsem měl
hlad (oběd ve 4 hodiny) a v hospodě byla dobrá obsluha. Dáma sice postarší, ale
dobrá. No a potom Jáchymov - takový růžovoučký barák v řadové zástavbě
(parkování hrůza). Tak ještě večerní procházka, pivko (a frťana) a zítra prej
vzhůru do dolu.
Čtvrtek 6. 8. 2020
Jo, do dolu. Krpál jak prase, protože když důl, tak na kopci.
A tam nám baba řekla, že zavedli novinku, že vstup je zadara. A mají vyprodáno.
A že si můžeme projít naučnou stezku "Jáchymovské peklo". No pro ty vězně
to bylo fakt peklo (váleční zajatci + političtí). U vchodu nás vítá
"Arbeit macht frei" - teda v socialistickém duchu a česky. A všude
kamení a dráty a strážní věže a celé to zasazeno do krpálu. Tak jsme se prošli
(tak do 2. hodiny) a prej musíme vidět ještě naučnou stezku na Božím daru.
Parkoviště - borec mě obral o 100 Kč a prej "hezký
den". Jo. Tak pro tebe. Nicméně musím objektivně uznat, že takto má
vypadat naučná stezka. Ono tam zase nic není (ani ten Shrek). Rašeliniště a
tráva. Ale u kdejaké kytky cedula, co to je. A všude rodinky s mrňaty - protože
Boží dar - tady přebývá Ježíšek. A protože nám to nestačilo (povídala jedna),
že půjdeme ještě kamsi dál. Na cyklostezce samý bruslař a lyžař. Kdyby jeden,
dva, ale na těch lyžích to byl každý třetí sportovec. Zapadnem teda do lesa a
borůvky. A tak jsme už dál ani nešli. Prej je to zdravé.
No a potom večeře a nefunkční TV - jsem to nějak ladil a
nezadařilo se. V hospodě jsem se i ptal, proč sem lidi jezdí. Ono prej je to na
seznamu Unesco, ale město škaredé a takové ty typické Sudety. Kavárnička,
předek huj (muškáty, stolečky, aby to dělalo dojem) a boční strana fuj.
Kopřivy, lebeda po pás.
Pátek 7. 8. 2020
Že vyjedeme. Při odevzdávání jsem poznal majitele a
internetové recenze nekecaly - skutečně sympatický chlap. No a to bylo poslední
pozitivum, od toho okamžiku jenom špatně. Navigace nás sunula ku Praze - a děs
a hrůza. Plné silnice, uzavírky, cesta na trojku (40 - 60). Na Vysočinu jsme
jeli pomalu 5 hodin. A ještě ta krajina Sokolovska a středních Čech - pole,
lány, roviny, lesíčka neuvidíš.
To Vysočina, to je jiné kafe. A navíc se podařil i dobrý
oběd (motorest Karlov) - hnedka vedle byla Zelená hora, takže procházka,
focení. Ale zas. Zavíráme, vypadněte. Památky oblepené plakáty, pohozené barely
a stavební bordel.
Spíme v Milovech. Původně že zkusíme stan, ale nějak jsem se
toho leknul a zvítězil penzion Poslední míle. Tož kemp, tam barák postavený v
70 letech a v tomto duchu a zařízení nabízený. V okolí samí pejskaři. A k
dispozici je i restaurace, drahá, ale dobrá. Máme tam mít i snídani.
Sobota 8. 8. 2020
Po probuzení a vystěhování (zase jednou jsem vyzkoušel
sociálistickou měkkou matraci) že půjdeme na krvavě zaplacenou snídani. Za 240
Kč jsem čekal nadívaného páva, krevety a humry. Místo toho štrůdl, lupínky,
kostelecká paštika a nějaký sejra. Tož, asi to tak hostům vyhovuje.
Potom jsme šli na nějakou procházku (směrem 180° od správné
trasy - mlčel jsem) - zase do kopce, na Čtyři palice, prostředím, kde byly 1835
- 1895 sklářské hutě. A byly tam pěkné informační tabule. Prostě dvě hodinky
chůze a vzhůru za Květinou do Přibyslavic. ¨
Jedem, jedeme - Máří furt cosi mlela, zastav, jestli jedeme
správně. Google si byl jistý, jedeme, zas cosik - a hele oni jsou ty
Přibyslavice dvoje - no a my jedeme do těch špatných. Návštěva, cesta dom -
kontrola na OGN jestli je v luftě ZQ, hic jak v krávě a tak jak vždycky konec.
Doma trávy jak v buši - ale zítra se jde létat. (stálo to za prd, ale stovka byla)
Komentáře
Okomentovat