Kladsko 2024

Pondělí

Původně to mělo být Skotsko-Irsko. Ale pořád do toho lezly nějaké termíny a protože státní úřad by to bez Máří nepřežil, tak na poslední chvíli (no měsíc dopředu) že to bude tuzemsko. A protože oba čteme páně Kechlibara, tak Kladsko. A tuto volbu nám taky schvaloval Laďa Buchtík - prej tam byl a dobré. Ještě weekend před se muselo do Čech - a že vyjedeme až v pondělí. Po zkušenostech z minula až vypereme, pověsíme prádlo a letos změna - až vyžehlíme. 

 

Ale s tím se počítalo, tak jsme vyjížděli někdy kolem oběda. Prej 4 hodiny. Tam u nás (=pod Brnem) to ještě šlo, ale Svitavy a dál trojka, 60 km a buď kamióny a nebo blbci. A navíc Seznamácká navigace se rozhodla, že cyklostezky jsou taky dobré - nevím co a proč to měnili, ale takové prdele jsem ještě nevymetal. Takže ne 4, ale 5 hodin. Po příjezdu do Náchoda booking na první dobrou, ale po 15 minutách telefon, že se paní omlouvá, ale že to nepůjde. Tak podruhé, apartmán Johanka a výhra. Paní Johanka je zvídavá, zná to tady a je ukecaná. Takže z plánované jedné noci jsou noci tři. A nabitý program, protože to musíte vidět. Takže hnedka po příjezdu jsme si vyběhli do města, do kopce na zámek (+večeře) a honem spát, zítra to bude hustý.

Úterý

Tož, strašná noc, radši jsem vypadnul na divan. Matrace poněkud měkčí a manželsky spojená, takže kdykoli se někdo pohnul, toho druhého to katapultovalo. Zlatá loď. No - ráno jsem byl takový trochu přešlý. Nicméně jede se - Broumovský klášter (vono to baroko nejni špatný pro voko) a Broumovské stěny. Klášter jsme sice vzorně stíhali na otvíračku, ale prohlídka byla až za hodinu - tak nám panáček (velebný) doporučil jakýsi kostelík, prej nejstarší dřevěná stavby v xxxx. Tak, staré to bylo, ale nakouknutí do kostela za 100 Kč za to nestálo. Klášter - baroko jak noha. To se i Rakušani v MariaZell mají co učit. Nicméně prohlídka měla pořád své rezervy. On panáček rozuměl církvi, ale moc to neuměl prodat.
Broumovské stěny. Jo. Dle očekávání. Skály, kameně, krpály nahoru, krpály dolů.(tak jak na Horňácku "Ej, kameň, kameň, kameň, ej, ešče jeden kameň, ej a na tom kameni, ej, ešče jeden kameň.") No a nakonec, že odbudeme povinnost a půjdeme se podívat teda na ty pevnosti. I prošli jsme si dělostřeleckou tvrz Dobruška, průvodce nám dělala pokladní - tak - ženská. Kachny, kachny ... Ještě jsme seběhli dolů (zase skopec) na bunkr Březinka. Zavřený. A to už bylo poslední, večeře a pokoj.

Středa

v duchu procházek. Kousek autem a první Blechne gory (či jak) - prostě hromada balvanů a mezi tím stezky a cestičky. Ale spíš pro túristy, důchodce s čagánkem nemá šanci. Za nějakých 20, 30 minut byl ale konec a prej to druhé bude Heitzovina - prostě stolové hory. tam se zase jde nějakou tu hodinku (a zase dokopec, skopec) a opět skály, balvany, bludiště. Kam se hrabe Bittner - teda Adršpach. A potom zas hodinku dokopec skopec na parkoviště. A když už jsme v Polsku, tak že zajdeme do lázeňského města Kudowa-Zdroj na ryby. No, nic moc. Samoobsluha, dražší - prostě fish-and-chips. A ještě začalo pršet. Ale všecko dopadlo dobře, je 19:00 jsme na pokoji, čaj, whisky ...

Čtvrtek

Cílem dne bylo Klodzko.Takže výlet, nějakou tu hodinku autem a potom město. Tam víceméně nic není - teda brutální pevnost a celé se to tam točí kolem vojenství. První jsme si prošli podzemí, kde v dobách válečných (=skoro furt) žili obyvatelé a měli tam téměř kompletní infrastrukturu a potom na kopec do pevnosti. Tam jsme absolvovali prohlídku - ale bez průvodce a to ještě poloviční (celé je to na 3 a víc hodin). Tož vojenství. Potom jsme dali ještě nějaké jídlo (nic moc a drahé) a návštěva u Neuwirtů. Šmarjá to je statek. 30 ha, ovce, kozy ... Ale taky jsme si užili ukázku špičkového farmaření a neskutečné dřiny a úspěchu (zaslouženého). Ostatně výstavka trofejí mluví za vše. A za to se platí nulovým volným časem, nulovou nemocností, plným zapřáhnutím Zuzy (dcera), která zvládá téměř vše, včetně 3 traktorů.

Pátek

Ještě další prohlídka statku (+ nějaké ty drobné práce) a cesta k Muroňům. Nějak to bylo delší než jsem čekal (>3 hodiny) a cesta v pařáku před bouřkama - přijeli jsme navečer, nějaké to grilování a hlavně taková ta normální domácí atmosféra. Sdělili jsme si zážitky kde kdo byl a jak se holky uměly vdát a (naštěstí) rozumně jsme šli spát.

Sobota

Jenom jsme seděli, kecali (venku déšť) a vařili. Zajímavá (pracná) jídla. A po obědě domů.
Tož - dobré to bylo. (... ale když to srovnám s tím výletem na Kokořín...)

Mimo dovolenou -  v neděli jsem šel na letiště, konečně normální počasí a 200.

 

Odkaz na Fotoalbum